𝐒𝐚𝐧𝐜𝐭𝐮𝐚𝐫𝐲 |𝐌𝐏𝐇𝐅𝐏𝐂|𝐂𝐙| (Paused)

4. Kapitola✓

„Chtěla jsi mi to vůbec někdy říct?"

,,Josephine, mohu se vás na něco zeptat?" ,,Samozřejmě." ,,Jak jste se dostala do Ameriky?" zeptala se slečna Peregrinová ,,No..." začala jsem, ale slečna Peregrinová mě přerušila ,,Víte co, řeknete mi to zítra při čaji. Určitě už budete unavená. Přeji klidnou noc..." řekla a odešla do svého pokoje ,,Vám taky," řekla jsem rychle a odešla jsem do svého pokoje. Za pár minut tam přišla Emma ,,Ani nevíš jak jsem ráda, že tu zůstáváš." řekla mi, když si lehla do postele ,,Já taky." odpověděla jsem jí.

Druhý den, během snídaně se mne Bronwyn zeptala ,,Jo? Jaká je vůbec tvoje podivnost?" když to dořekla všichni, včetně slečny Peregrinové, se na mne podívali ,,No...To jste mohli vidět už v Horácově snu." když jsem to dořekla otevřela pusu dokořán, tak jako většina ostatních ,,A jak ses seznámila s Jakeem?" zeptala se Oliva ,,No, když jsem byla malá unesly mně stvůry, než jsem jim uprchla bylo to pár let. Můj život předtím si vůbec nepamatuji. Když jsem jim utekla, odletěla jsem až jsem doletěla do Ameriky na Floridu, tam jsem došla na nějaké místo, ve kterém se dělo pořád to samé, takže jsem musela vstoupit do smyčky a tam jsem byla doopravdy dlouho, když jsem jednoho dne ze smyčky vyšla, vypadala jsem stále na 9 let, zrovna jsem se procházela po pláži, když mne Jake našel, stali se z nás nejlepší přátelé a tak Jake přemluvil jeho rodiče, aby se mne ujali, jelikož jsem neměla kam jít. Jediné, co jsem si pamatovali bylo mé jméno." odvyprávěla jsem, když jsem se na všechny podívala viděla jsem jak slečna Peregrinová odchází se slzami v očích. Fiona se mě zeptala: ,,Ty jsi utekla stvůrám?" všichni se na mně znovu podívali ,,Ano...Je slečna Peregrinová v pořádku?" zeptala jsem se jich.

Když jsme dojedli, vydala jsem se najít slečnu Peregrinovou, místo ní jsem ale našla Emmu a Jakea ,,Ahoj Jakeu!" řekla jsem a objala ho ,,Ahoj, Jo!" objal mě zpět. ,,Dělejte! Všichni už čekají!" přerušila nás Emma ,,Co se bude dít?" zeptal se mne Jake ,,Taky bych chtěla vědět." odpověděla jsem mu. Když jsme došli na zahradu, stálo tam malé dřevěné jeviště. Děti pobíhaly sem a tam ,,Budete hrát divadlo?" zeptala jsem se jí ,,Uvidíš a ty tam budeš taky." řekla a já vykulila a podívala jsem se na Jakea o pomoc. Najednou se ozvala píšťala a všichni utíkali zaujmout svá místa v řade na skládajících židlí naproti jevišti. Sedli jsme si zrovna, když se roztáhla opona a ukázal se slaměný klobouk, který se vznášel nad křiklavým oblekem, na jevišti stál Millard.

,,Dááámy a pánové! S největším potěšením vás vítám na představení, jaké jste ještě neviděli! Představení odvahy, která nemá obdoby, kouzelnického umění, že prostě nebudete věřit svým očím! Dobří občané, vítám vás na představení slečny Peregrinové a jejich podivných dětí!" Obecenstvo propuklo v legrační aplaus. Millard se dotkl na pozdrav svého klobouku. ,,V našem prvním kouzelnickém čísle stvořím samotnou slečnu Peregrinovou!" Millard zmizel za oponou a když se vrátil držel v ruce pírko, potom začal počítat od tří a na jedna se ozvalo zamávání křídel a najednou jsme spatřili slečnu Peregrinovou ,,Pane Portmane! Jsem tak ráda, že jste se vrátil!" Řekla slečna Peregrinová, která se momentálně koukala na Jakea ,,Tohle je naše malé představení, se kterým jsme v těch šťastných dnech projížděli kontinent. Napadlo mě, že by pro vás mohl být poučné." pak opustila s rozmáchlým gestem jeviště a ukázala na mne, abych šla za ní ,,Zachvilku jsem tu." řekla jsem a zamířila ke slečně Peregrinové.

,,Byla bych ráda, kdybyste nám při tomhle představení ukázala i vaši dovednost." řekla mi ,,To jste v podstatě udělala vy, ale dobře." řekla jsem a spolu jsme si šli sednou zpět na svá místa, kde si vedle mě zrovna sedla slečna Peregrinová.

Když na jevišti byla Fiona a Hugh, slečna Peregrinová mi řekla, abych šla s ní, došli jsme za podium a řekla ,,Teď jste na řadě vy." ,,Dobře." odpověděla jsem jí a ona odešla ,, A teď ji mi radostí uvítat Josephine!" řekl Millard z hluboka jsem se nadechla a šla jsem na jevište mezitím se mne Millard zeptal, co je má podivnost. ,,Změnit se v ptáka a měnit počasí" řekla jsem mu, když jsem řekla to o počasí zarazil se a podíval, aspoň myslím, se na mě. ,,Dobře, díky. Takže slečna Josephine se teď před vašimi zraky změní na ptáka a pozmění počasí." řekl a všechen zrak se obrátil na mne, z hluboka jsem se nadechla a změnila jsem se na sokola, úplně stejného jako slečna Peregrinová a u toho jsem ze slunečného teplého dne udělala zatáhlý a studený den. ,,Pojď mi na ruku." pošeptal Millard a já mu vlétla na ruku, chvíli jsem na ní byla a pak jsem slétla dolů během toho jsem udělala pár otáček a změnila se zpět na člověk a zase jsem vrátila počasí takové, jaké bylo předtím. Všichni mlčeli a koukali se na mě a potom na slečnu Peregrinovou a pak zase na mě ,,Tohle byla slečna Josephine!" řekl Millard a pak se spustil aplaus, následně jsem odešla a sedla si zpět na své místo. Po mne bylo pár dětí a pak jsme skončili a děti si šli hrát.

,,Jo? Proč jsi mi to neřekla?" zeptal se mne Jake, když všechny malé děti byly pryč a zůstaly tam jen ty velké a pomáhaly uklízet ,,Řekl bys, že si jenom vymýšlím, copak jsi ty předtím tvému dědovi věřil?" řekla jsem ,,Promiň, já nechtěla. Já jenom..." ,,To nevadí, ale vadí mi to, že jsi mi o tom neřekla, myslel jsem si, že před sebou nemáme žádné tajemství!" řekl mi a pomalu i řval ,,Taky že nemáme..." ,,A tak proč jsi mi to neřekla!" ,,Kvůli tomu, že jsem předtím neměla žádnou rodinu! Kvůli tomu, že pro to, co umím mě unesli! Kvůli tomu že jsem se bála, že bys mne pak nesnášel!" to už jsem na něj křičela a začala brečet, na zádech jsem cítila pohled všech, co tam byli, včetně slečny Peregrinové. Jacob mi chtěl něco říct, ale já se přeměnila v ptáka a odletěla jsem pryč, za sebou jsem jen slyšela, jak mně volají.

Pohled slečny Peregrinové

,,Myslel jsem, že před sebou nemáme žádné tajemství!" uslyšela jsem jak Jacob křičí na Josephine a zřejmě i všichni ostatní, jelikož se na ně otočili ,,Taky že nemáme..." říkala Josephine, která měla slzy v očích ,,A tak proč jsi mi to neřekla?" zeptal se jí Jake ,,Kvůli tomu, že jsem předtím neměla žádnou rodinu! Kvůli tomu, že pro to, co umím mě unesli! Kvůli tomu, že jsem se bála, že bys mne pak nesnášel!" zakřičela na něj Jo, která už brečela. Chtěla jsem jít za němi, ale Josephine se přeměnila v sokola a odletěla pryč ,,Jo, počkej!" snažil se jí Jacob zastavit ,,Pane Portmane! Co to mělo znamenat?!" zeptala jsem se ho ,,Když jsme byli malí, slíbili jsme si, že před sebou nebudeme mít žádná tajemství, ona mi to měla říct. Nechápu proč mi to neřekla." ,,Bála se, že byste jí měl za blázna. Copak to nechápete, teď vám tady řekla několik důvodů! Emmo, prosím tě, ukliďte to tady, budu zachvilku zpět." řekla jsem a přeměnila jsem se v ptáka a letěla hledat Josephine... Moji dlouho ztracenou dceru...

17.10. 2020
Upraveno 25.7. 2022