𝐉𝐨𝐬𝐞𝐩𝐡𝐢𝐧𝐞 𝐏𝐞𝐫𝐞𝐠𝐫𝐢𝐧𝐞. Devatenáctletá podivná dívka. V devíti letech unesena stvůry. Svůj starý domov nikdy nenašla. Místo toho našla Jacoba Portmana a ten ji nabídl nový domov.
𝗠𝗶𝘀𝘀 𝗣𝗲𝗿𝗲𝗴𝗶𝗻𝗲'𝘀 𝗵𝗼𝗺𝗲 𝗳𝗼𝗿 𝗽𝗲𝗰𝘂𝗹...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nemusíš být sám."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začaly prázdniny, když se stala ta nejhorší věc. Zrovna jsem s Jacobem skládala Empire states building z plen pro dospělé v obchodě, ve kterém oba pracujeme, když Jacobovi zavolal jeho děda, Abraham Portman. Když jsme jsme byli s Jacobem malí vyprávěl nám krásné příběhy o podivných dětech a netvorech, Jacoba to sice po čase přestalo zajímat, ale pro mě to vždycky zajímalo a věděla jsem, že mluví pravdu, jelikož jsem se sama už setkala s netvory a já sama jsem podivná, ale to jsem nikomu nikdy neřekla.
„Co se děje?" zeptala jsem se Jacoba,když jsem viděla jeho výraz. „Vypadá to, že si děda nevzal prášky. Pojedu za ním, jedeš taky?" zeptal se mě a mezitím už odcházel. „Jasně, že jo!" Spolu s Rickym, to je Jacobův nejlepší a jediný kamarád, jsme jeli k Abeovi domů. Když jsme dojeli k němu konečně dojeli, bylo zamčeno. Jacob vzal záložní klíče, které byly schované pod jedním květináčem a odemkl dveře „Ty zůstaň radši tady." Řekla jsem Rickovi „A to jako proč?" „Abe tě nezná a má hromadu zbraní. Stačí ti to takhle nebo chceš ještě nějakou delší verzi?" objasnila jsem a pozvedla obě své obočí „Myslím si, že půjdu čekat do auta, kdyby něco jsem tam." Ricky se otočil, šel k autu a já šla za Jacobem do domu „Tak co?" Zeptala jsem se „Někdo se sem vloupal!" zavolal na mě. Rychle vyběhl zadními dveřmi a křikl na Rickyho, aby přišel.
Já mezitím došla jsem k plotu, který odděloval les a Abeův pozemek. „Jacobe, plot! Je celý zničený!" Jacob šel za mnou a koukal se na tu spoušť. Plot vypadal, jako by ním prošla nějaká vážně velká věc. Jacob najednou uviděl na zemi baterku a zvedl. „Jakeu?! To je krev?!" zeptala jsem se ho už vyděšeným hlasem, když jsem viděla, že na baterce je nějaká rudá tekutina. Jacob mi na otázku neodpověděl a šel dál do lesa „Počkej na mě!" Řekla jsem a rychle ho doběhla, asi tak po 80 metrech, jsme uviděli nějakou postavu ležící na zemi, oba dva jsme rychle běželi k tělu. „Dědo!" Řekl Jake a já mezitím volala záchranku, když tu najednou Abe promluvil „Jeďte na ten ostrov, Jákobe, tady není bezpečno. Myslel jsem si, že tě dokážu ochránit. Měl jsem ti to říct už dávno..." Říkal muž, ležící bez očí na zemi. „Říct mi co?" zeptal se Jacob „Už není čas." Najednou zvedl hlavu ze země a řekl: „Najděte toho ptáka. Ve smyčce. Na druhé straně starcova hrobu. Třetího září 1940." Kývli jsme hlavou, i když jsme vůbec nevěděli, o čem mluví. Z posledních sil dodal: „Emerson-ten dopis. Řekni jim, co se stalo, Jákobe." Potom klesl na zem zcela vyčerpán. Najednou ze křoví vylezl Ricky, který uviděl jak Jacob svírá v náručí starce „Ach bože. Ježíši. Bože můj." začal šílet. Najednou se za námi začalo něco hýbat, já tam vůbec nic neviděla, ale Jacob vypadal, že tam vidí nějaké monstrum. Jacob něco vykřikl a na to začal Ricky střílet svou dvaadvacítkou, následně Jacob ztratil vědomí...
