𝐒𝐚𝐧𝐜𝐭𝐮𝐚𝐫𝐲 |𝐌𝐏𝐇𝐅𝐏𝐂|𝐂𝐙| (Paused)

6. Kapitola✓

„Rodina... Zpět pohromadě"

„Viděl jsem slečnu Wrenovou, jak připravuje speciální elixír proti horečce." řekl Addison „Chutná hrozně, ale je účinný."
„Moje máma mi dělávala slepičí vývar." poznamenal Jacob. Slepice vypískly strachy a Addison po něm vrhl nepěkný pohled „Dělal si jenom legraci! Byla to jen legrace, takový hloupý vtip, cha cha! Nic takového neexistuje!" řekl Addison.

S pomocí Vrčouna a jeho vratiprstů šli Addison a emurafa připravit elixír. Po chvíli se vrátili s miskou něčeho, co vypadalo jako špinavá voda od nádobí. Jakmile Claire vypila poslední kapku elixíru a znovu usnula, zvířata pro nás nachystala skromnou hostinu. Všechno jídlo nám naservírovala přímo do rukou, jelikož neměla žádné talíře ani příbory. Po jídle nám Addison ukázal malý hřbitov.

„Víte, pane Pes, všechno není tak hrozné, jak říkáte." řekla jsem, co jsme se vrátili ze hřbitova, pak jsem pohlédla na Emmu a zvedla jsem obočí a tentokrát Emma souhlasně kývla.
„Není to tak hrozné." opakoval Addison.
„Ne, není. Vlastně, mám tu pro vás něco, co vás možná rozveselí." řekla jsem
„O tom dost pochybuji." zabručel pes, ale zvedl hlavu z tlapek, aby se podíval, co to je.
Rozepnula jsem si kabát a Emma řekla: „Prosím, seznamte se s předpředposlední volnou Ymbrynou, slečnou Almou Peregrinovou." Pták vystrčil hlavu na sluníčko a zamrkal.
Teď byla řada na zvířatech, aby se divila. Deirdra zalapala po dechu a Vrčoun vyjekl a zatleskal rukama a slepice plácaly svými křídly.
„My jsme ale slyšeli, že vaše smyčka byla napadena!" řekl Addison „A vaše Ymbryna uloupena. A obávám se, že je předposlední, ne předpředposlední."
„Byla." přisvědčila Emma hrdě, „ale my jsme ji uloupili zpět! A mýlíte se, tady Josephine, je dcera slečny Peregrinové a je také Ymbryna."

„V tom případě," řekl Addison a uklonil se slečně Peregrinové a mně. „Je mi mimořádnou ctí. K vaším službám. Pokud byste se chtěla proměnit, rád vás závěru do soukromých komnat slečny Wrenové." „Nemůže se proměnit." řekla jsem.
„Jakpak to?" zeptal se Addison „Stydí se?"
„Ne," řekla jsem „Zasekla se."
Addisonovi vypadla dýmka z tlamy „Ach, ne." pronesl tiše „Jste si naprosto jistí?"
„Už je taková dva dny." řekla Emma „Myslím, že kdyby se mohla se mohla proměnit, už by to dávno udělala."
Addison setřásl brýle níž k nosu a hleděl na ptáka ustaranýma očima „Smím ji prohlédnout?" zeptal se.
„Je to celý Doktor Dolittle." poznamenala emurafa „Addie se o nás o všechny stará, když jsme nemocní."
Slečnu Peregrinovou jsem postavila na zem „Jen dejte pozor na její zlomené křídlo." upozornila jsem

"Ovšem." řekl Addison. Začal okolo ptáka pomalu kroužit a prohlížel si slečnu Peregrinovou ze všech úhlů. Pak očichal její hlavu a křídla svým velkým čumákem.
„Povězte mi, co se jí stalo," řekl nakonec „a kdy a jak. Povězte mi o tom všechno." Emma opakovala celý příběh: jak slečnu Peregrinovou unesl Golan, jak se v kleci skoro utopila v oceánu, jak jsme ji zachránili z ponorky ovládané stvůrami. Zvířata poslouchala, ani nedutala. Když jsme skončili, pes chvíli přemýšlel a pak vyřkl diagnózu „Otrávili ji. Tím jsem si jist. Dali jí něco, co jí umělé udržuje v ptačí podobě."
„Skutečně?" zeptala se Emma „Jak to víte?"
„Unést a transportovat Ymbryny je velice nebezpečné, pokud jsou v lidské podobě a dokážou provádět svá kouzla se zastavováním času. V ptačí podobě jsou jejich schopnosti značně omezeny. Takhle je vaše paní skladná, snadno se dá někam schovat... a znamená mnohem menší hrozbu. Poprášila vás něčím ta stvůra, která vás unesla?" zeptal se jí Addison „Nějakou tekutinou, či plynem?"

Slečna Peregrinová pokývala hlavou
„Ale dostane se z toho, ne? Promění se?" zeptal se Jacob
„Její křídlo se uzdraví, ale bez pomoci se v člověka znovu nepromění."
„A jakou pomoc potřebuje? Můžeme jí takovou pomoc poskytnout?" zeptala se Emma
„Tady může pomoc jen jiná Ymbryna. A čas jí rychle ubíhá." všichni přítomní se podívali na mě „Na mě se nekoukejte, já nemám ponětí co dělat." bránila jsem se
„Co myslíte tím, že jí rychle ubíhá čas?" zeptala se Emma.
„Jsem nerad poslem špatných zpráv, ale dva dny, to je velmi dlouhá doba, aby byla Ymbryna takto zaražená. Čím více času stráví jako pták, tím více z jejího lidského já se ztratí. Paměť, slova - všechno, co z ní dělalo to, kým byla - až přestane být Ymbrynou." „Stane se z ní pták, nadobro a na věky." přerušila jsem ho, Addison smutně přikývl.

„Jak dlouho? Kolik času jí ještě zbývá?" zeptal se Millard
„Dva dny, pokud bude dost silná." Všichni jsme do jednoho zbledli.
„Jste si jistý?" ptala se Emma „Jste si naprosto, neochvějně jistý?"
„Už jsem to zažil." Addison přešel k malé sově, která seděla na větvi nedaleko nás „Tady Olivie bývala mladou Ymbrynou, která měla během výcviku ošklivou nehodu. Přinesli jí nám pět dní potom. Spolu se slečnou Wrenovou jsme dělali všechno možné, aby se proměnila zpět, ale už jí nebylo pomoci. Stalo se to před deseti lety, od té doby je taková, jak ji vidíte." Emma se zvedla a odkráčela pryč. Jacob na ni volal, ale nezastavila se.
„Jacobe měl bys jít za ní a přivést ji zpět."

22. 12. 2020
Upraveno 26.7. 2022