Lovkyně Medvědů 2- Zrádkyně

přes okraj

Bylo brzo ráno a teď se Rieka probudila jako první. Protáhla se a vychutnávala si ranní chládek. Marley se převalil a přetáhl si packy přes čumák. Nechtělo se mu vstávat. Jak by to asi dělal, kdyby on musel chodit předávat informace Jackovi? A ještě s ním trénovat?

Od úplňku uběhlo několik dní. Všechno bylo v klidu, a nikdo nic nezpozoroval. Rieka měla čas do dalšího úplňku, tedy kromě občasné noci s Jackem. A nebo, pokud se Akim nerozhodne vraždit...

Ze zamyšlení ji vytrhl hluboký hlas. ,, Dobré ráno. " Rieka sebou cukla.

,, Ah. Dobré. " pozdravila, překvapená vstřícností toho obrovského psa. ,, Jak se cítíš? "

,, Hm. " zabručel, zamýšlel se. ,, Asi lépe. Tolik to neštípe, ale bolí to, když se to lepší oko snažím otevřít. " Následně předvedl, a pak nespokojeně mlaskl.

Rieka se přistihla, že má radost, že je to lepší. Možná by měla ale zpomalit s léčbou, aby měla více času přemýšlet, co dělat dál. To je její práce, a ona Lovce nesmí zklamat. Pak by Akim mohl zabít všechny. Rieka si nebyla jistá, čeho všeho je schopný. Ale když se ho zbaví teď...jednou se zase vrátí.

,, Tak jo, " Živě pronesla, snažící se nepůsobit zaraženě nebo jako že kuje pikle. ,, Dám ti tam ještě něco jiného. Večer a ráno to budeme měnit, ano? " Rozhodla se pro obklady. Za pár dní by to mělo být skoro v pořádku, a pak by se vidělo, je jestli uvidí. Pár dní rozhodně stačit nebude.

Došla si pro věci, ale obklad nepřipravila pořádně.

Všechno udělala tak, aby to působilo, že je vše v naprostém pořádku. Vyčistila jemně rány. Krásně se hojily. Ale pokusí se hojení odteď, když je mimo ohrožení života, výrazně zpomalit...

Odtáhla se a zkontrolovala si, aby list s obkladem přiléhal. Tak. Alespoň ať to vypadá pořádně. Teď měla pocit, že zrazuje všechnu Naschinu snahu o vychování dobré léčitelky. Dobrá léčitelka se má poctivě starat o všechny.

Z přemýšlení ji vytrhl Marleyho hlas. ,, Tak, my jdeme pro snídani! " vesele zavolal, a už byl málem venku. Amber ho následovala. Rieku zasvrběly packy, zaryla drápy do hlíny. Jak moc by si zalovila!

,, Mohla - mohla bych s váma? " zavolala nejistě. ,, Už jsem tady skončila... a chtěla bych si protáhnout nohy... " Přešlapovala na místě. Svým způsobem byl tady Alfa Akim, i když se to neřešilo, ale hodně věcí si zařizovali a rozhodovali psi sami. A když to nebylo oficiální, tak se ho nebude ptát o svolení, ne?

I tak se trošičku bála, co na to řekne, ale on si před sebe natáhl packy a klidně se svalil do měkké trávy.

Ale Amber se na něj dívala s očekáváním, že to zatrhne. Těžko říct, jestli ji tam nechtěla, protože ji nesnášela, nebo si myslela, že to pokazí.

Akim si povzdechl. ,,Já myslím, že byste měli dát Swift šanci. " To oslovení jí zvedlo sebevědomí, zatímco Amber zhnuseně nakrčila čenich.

,, Už jsi lovila? " stroze se optala.

,, Ano, " trošku dotčeně odpověděla Rieka, a konečně vyrazila se k nim přidat. V hlavě jí pořád dokola znělo jedno slovo.

Swift.

Swift.

Swift.

To jméno jí rezonovalo v lebce.

Protáhli se jehličnatou hranicí tábora a zapluli do chládku lesa. Zamířili k nejbližší mýtině s norami.

Marley házel po Amber nejisté, zaražené pohledy. Oba mlčeli. Riece došlo, že si ti dva normálně na lovu povídali. To se jí nelíbilo, ale třeba to bylo jen součástí úkolu. A taky, aby se Marley nezbláznil. A i kdyby byli přátelé, tak jí do toho nic není... Amber teď ale zarytě mlčela, jen se soustředila na jehličnatou cestu pod jejími tlapkami. Rieka se najednou cítila na tomhle místě hrozně nechtěná. Teď ale nechtěla zbaběle vycouvat, když už se rozhodla s nimi jít. Může maximálně dokázat, že není v lese k ničemu.