Lovkyně Medvědů 2- Zrádkyně

Vetřelec

Fenka se snažila posbírat co nejvíce bylinek, hromádky poskládané, aby se jí lépe nesly. Snažila se si pospíšit, ale potřebovala hodně věcí... A bohužel, v okolí se nenacházelo žádné léčitelské doupě, už připravené a uklizené.

Konečně už končila, jen to asi bude chtít více tlam. Bude to muset jít na víckrát. Povzdechla si a sehla se, aby zvedla první sladko-hořce vonící hromádku.

Netušila přesně, co se stalo, ale najednou se jí zježily chlupy na zátylku a její svaly se samy od sebe napjaly. Někdo ji sledoval, a otočila se přesně ve chvíli, aby čelila rozevřeným čelistem plným ostrých tesáků. Rieka vyjekla překulila se, zuby světlé feny se jí zaryly do ramene. Rieka stiskla víčka k sobě a vykopla nohy stejně, jako když fenu shodila z hradeb, ale tentokrát to nefungovalo. Amber byla připravená a zůstala zakousnutá.

Rieka přidušeně vykvíkla, ale bylo jasné, že ji nikdo neuslyší. A ačkoliv s ní Marley šel, stejně musela být zase sama za sebe. Tentokrát to ale byla její chyba.

Prudce se otočila a cítila, jak jí tlapky s drápy derou kůži na rameni. Konečně Amber skopla dolů a hrdlem jí instinktivně prolétlo divoké zavrčení, které ji samotnou překvapilo. Neohrabaně se zvedla na všechny čtyři, ta zraněná noha také na zemi. Napjatě se zatočila, aby zase feně čelila.

Amber vypadala opravdu rozzuřeně, ale Rieka se strachu nepoddala jen tak tak. Zvedla čumák, rozkročila se a rozvážně pronesla: ,,Co tady děláš?"

Amber pohrdavě nakrčila čenich a kysele se uchechtla. ,,JÁ jdu za svým skutečným Alfou. Co děláš ty? Po té, co jsi ho zradila?"

Rieka mírně posměšně natočila hlavu. ,,Jestli hledáš Medvěda, nenajdeš ho. Koho možná ještě najdeš naživu, pokud mi dáš pokoj s těmi planými řečmi, je Akim."

Ambřiny vykulené oči se ohlédly do lesa a pak zpátky tázavě na Rieku. ,,To- on- opravdu je tady?" vydechla skoro posvátně. Rieka jí s léčitelskou autoritou posunula několik balíčků z bylin. Bojovala s nutkáním nakrčit čumák odporem, jak Amber Akima uctívá. Jakoby někdy udělal něco dobrého.

,,Jo. Dělej. Nebo se mu ta infekce zhorší a zemře i on."

,,Jaká infekce?"

Rieka neodpověděla. Cítila, že jestli Amber řekne, že Medvědovi vyškrábala oči, fena ji na místě zakousne.

,,Nulo, jaká infekce?!" Rieka sebou při starém oslovení cukla, ale neodpověděla a hrdě se vydala zpátky k provizornímu táboru u jeskyně. Amber si držela před sebou, aby ji měla stále na očích.  Ostražitost zůstala, ale adrenalin pomalu vyprchával a Rieka konečně cítila mělké ranky na rameni, způsobené drápy Amber. Nebylo to strašné. Za pár dnů se to zahojí, protože drápy Amber byly obroušené o kámen, narozdíl od Riekiných.

A tak z mýtinky prošly lesem, trnitými keři zase mezi stromy a nakonec na loučku u jeskyně. Tráva se jim otírala o boky, ještě nesešlapaná, jak tady psi zůstávali teprve chvilku.

První, kdo z jeskyně vystrčil hlavu, byl Marley. Trošku nejistě pokynul oběma, aby ho následovali. Medvěd ležel v jeskyni v šeru, na provizorním pelechu. Rieka byla příjemně překvapená, jak zručně to Marley zvládl udělat. Mlčel, nemluvil. Nerušil obřího psa, který neklidně spal v horečnatém snu. Rieka z něj skoro cítila to sálající horko.

Poskládala byliny a prohlédla si zamyšleně Marleyho, který se posadil na stráž co nejdál od Akima.

Amber se zarazila a ohromeně a vyděšeně zírala na Akimovy oči. Z hrdla se jí vydralo zavrčení.