Lovkyně Medvědů 2- Zrádkyně

Pravá smečka

,,Je mrtvý?"

,,Vypadá tak...neměli bychom to někam ohlásit? Páchne po smečce, není sám..."

,,Nevyhodili ho třeba úmyslně? Možná něco provedl..."

Pamatoval si tu bezstarostnou chvíli, když padal. Ten dopad byl ale zatím co nejhorší, co kdy zažil. Připadalo mu, že se jeho tělo rozbilo o skálu na milion kousíčků. Vše tak ukrutně bolelo, když proud znovu a znovu kroutil jeho páteří a snad všechno bylo roztříštěné. Nedokázal se sám hýbat, mohl jen sledovat. Plíce mu naplnily voda a krev, a jak se snažil tekutiny vypudit... nemohl ani výt, jak se jeho svaly stáhly všechny najednou do bolestivé křeče. Těch několik vteřin bylo mučivě ubíjející. 

Pak konečně ztratil vědomí. 

Jenže pak se zase probudil. Matně si vybavoval Caspianův vyrovnaný hlas. Ten, který mu jindy dokázal uklidnit rozbouřené myšlenky a vnést do duše klid, způsobil, že se Jackovi v žilách vařila krev. Hněv mu vybublával z hrudi a stoupal krkem. 

Slyšel, jak se okolo něj seskupili nějací psi. Nebyla to jeho smečka, a ani nepáchli po vlcích. Víčka otevřel pomalu. Všechno se točilo a Jackovi srůstaly poslední kosti. Cítil snad každou čerstvě zacelenou zlomeninu. Zasunul packy pod sebe a vrávoravě se posadil. Zavrčel tak rozzuřeně, jako nikdy předtím. Psi couvli a nechali mu více prostoru.  

Černobílý bojovník se jich nebál. Byl vzteky bez sebe a cítil se zrazený, zlomený a nepříčetný zároveň. Chtěl něco zakousnout. Zvedl pohled a zabodl ho zlověstně do prvního, pískově zbarveného psa. Rozhodl se zakousnout jeho. Vycenil tesáky a vyzkoušel přenést váhu na všechny čtyři nohy. 

,,Není to Jack?" nejistý hlas někde zezadu poznamenal.

Jack zaraženě zamžoural na psa, který stál nejblíž a vypadal jako Alfa té ubohé skupinky, která postávala okolo. Všichni vypadali vyzáble a zuboženě.

Jack se nemohl přinutit schovat zuby. Na to neměl. Takže když zavrčel: ,,Benji?" Drobný Alfa se o krok stáhl. Nejistota se mu zableskla v očích.

Jack sklonil na vteřinu pohled a posadil se, i když pořád vyhlížel víc než děsivě. Prohlédl si opatrně celou smečku. ,,Co," vydechl, ,,co tady děláte?"  zahlédl, jak se za vyzáblou, vyčerpanou matkou krčí dvě mladičká, hladová a unavená štěňátka. 

,,Lidé začali stavět domy na našem území. Vyhnali nás ohněm a puškami, a... tak jsme tady." bázlivě vysvětlil Alfa. Doufal o pomoc, nebo jen utíkali tam, kam je nohy zanesly?

Jack se bezděky zahleděl do dálky, jako by lidé sledovali smečku až sem. Ale to nemohli...že ne? Jack věděl, jak hrozné věci lidé dokážou. Pamatoval si hrad v plamenech a spálená těla, a hlasité rány pušek.

Oklepal se a donutil se na to nemyslet. Ti psi byli nesmírně hladoví a vyčerpaní. Potřebují suché pelechy, aby měli kde si odpočinout...

,,Máte nejspíš hlad..." zamumlal si napůl spíš pro sebe. Oohlédl se na rozbouřenou řeku. Tady se opravdu nebude dát přejít, a nahoře proti proudu u koček taky ne. Jestli se chce dostat k nějakým dalším zvířatům, bude je muset dovést až k Akimově doupěti. Nemohou brát kočkám jejich kořist, protože mají menší území a naposledy Jiskra se Smrkem zmínili, že jim kořisti ubývá.

S těžkým srdcem se postavil na všechny čtyři a naposledy si vyklepal těžký nasáklý kožich. ,,Myslím, že vím kam vás vzít. Ale nevím, jak budou ti psi reagovat. Jeden z nich je... " zarazil se. Nebude je tím teď zatěžovat. ,,No, prostě pojďte. Můžeme projít přes kočičí území, ale nesmíte tam lovit. Až víc nahoře." doufal, že tam nějaká kořist bude. Ale asi ano, když se Akim nepřesunul někam víc na traviny.