I'm at your heart(FF-one direction-CZ)

18.Co bude dál?

Ann:

Seděla jsem v obíváku na sedačce, když přišla máma a televizi přepla na zprávy. Moc jsem je nevnímala, dokud jsem nezaslechla mě povědomé jméno. Zayn Malik. Když jsem zjistila, co se stalo, nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Zayn se zabil. Suze to nemůže zvládnout, ale musím jí to zavolat. Rychle jsem vzala mobil a vytočila její číslo.

,,Suze?''

,,Ano Ann? Děje se něco?''

,,No, to spíš tobě. Víš...no...Zayn on...''

,,Zayn co?''

,,Zayn se zabil. Skočil z mostu. A...no...vím, že to pro tebe...není jednoduché...nechceš přeci jen nějakou dobu zůstat u mně?''

,,Dobře...já..uhhh...hned...jsem tam.''

Odložila jsem telefon a podívala se na mamku. Jen souhlasně kývla a zase odešla. Protože tu Sue bude za chvilku, jdu do kuchyně, kde připravím kafe, čokoládu a cookies. Všechno odnesu na stůl a přinesu ještě pití a kapesníčky.

Suze:

To ne! Nechtěla jsem, aby se zabil! Je to celý moje vina! Kdybych s Louim tehdy nemluvila, tak se tohle nestalo! Budu všem muset říct, že jsem těhotná. Jako by se mi do toho chtělo. Vzala jsem si tedy tašku, kam jsem dala oblečení a další věci na pár dní mimo domov, a kabelku. Rodičům jsem napsala vzkaz a odešla. K Ann mi to trvá asi 5 minut, takže žádná dálka. Zamkla jsem dveře a šla. Jakmile jsem dorazila k Ann, zazvonila jsem a rychle jsem utírala slzy, které mi znepříjemnily cestu. Dveře se otevřely jako mrknutí oka a stála v nich Ann se starostlivým pohledem. Silně mě tiskla ve svém obětí, až jsem nemohla dýchat. Když mě konečně pustila, došla jsem do teplé, meruňkově vymalované chodby, kde jsem si svlékla kabát a zula boty. Prošla jsem kuchyní do obýváku, kde jsem se uvelebyla na sedačku. Hnedka ke mně přiběhla Ann s kávou, čokoládou a cookies. Je vidět, že mě zná opravdu dobře. Přisedla si ke mně a chtěla něco říct, ale nic neřekla. Začala jsem tedy já.

,,A...jak...jak se...to stalo?" koktala jsem potichu, protože jsem tomu pořád nemohla uvěřit. Pán školy, největší mistr a bůh ví co všechno se zabil kvůli nicce, nule, holce, co nemá nic. Holce, která mohla mít krásný život, ale on ho překazil.

,,No...skočil z mostu....už jsem ti to říkala." Pokusila se o úsměv, ale nešlo to.

,,Jo. Promiň, já....furt se z toho nemůžu vzpamatovat." zašeptala jsem a po tváři mi začaly stékat slzy.

Když se Anniny teplé ruce obmotaly okolo mích zad, pocítila jsem nepatrnou úlevu. Ann je pro mě celoživotní podpora, které-bohužel na krátkou dobu-pomáhal Louis. Seděli jsme takhle ještě nějakou dobu,během které jsem byla plně zabraná do mích myšlenek. Poté jsem se odtáhla a řekla jsem Ann to, co ještě nevěděla. To, že jsem pod očima měla Niagarské vodopády, jsem skoro nevnímala.

Jediný člověk, který byl schopen mě z tohohle stavu dostat , už není mezi námi, a možná právě to, mě dělalo ještě smutnější. Teď budu na všechno sama. Lou nebude mít otce. Ano, už jsem naší dceři dala jméno. Louanne[Luen]. Ano, je to neobvyklé jméno, ale jsem si jistá, že by se mu líbilo. Přemýšlím, co budu dělat, kde budeme bydlet. Zda-li zvládnu výchovu. Jak se Lou vypořádá s tím, že nemá-a nebude mít-otce. Co jí řeknu, aby ji to tolik neublížilo.

Když mě Ann viděla, podala mi papír a tužku. Tenhle můj zvyk zná jen ona a jsem za to ráda. Když je mi smutno, je mi mizerně, nebo mě něco trápí-což teď rozhodně jo-píšu básničky. Já vím, že to zní divně, ale je to jako bych to řekla tomu papíru a už to dál nedusím v sobě, což je u mně dost běžné. Psala jsem poměrně dlouho, což bylo poznat i na délce básně. Když jsem dopsala, papír jsem položila na stůl a napila se kafe, protože jsem potřebovala kofein cítit v sobě.

,,Můžu?" zeptala se polohlasně Ann, nacož jsem reagovala pouhým přikývnutim. Ann si teda vzala papír a začala číst.

*****

U Ann už bydlím nějakou dobu. Žije se mi líp. Sice jsem na něj nezapomněla,-což ani nechci-ale už se neutápím ve smutku. Pořád usínám s nahrávkama jeho zpěvu, které jsme spolu udělali, pořád se mi někdy ve snech promítá, jak jsem ho tam našla. Když u mně není on, tak aspoň jeho hlas. Když tu není se mnou, tak mi po něm zbyla-jako doživotní vzpomínka-Louanne. Věřím, že bude mít oči modré jako oceán-stejné, jako měl Loui-hnědé vlásky se jí budou vlnit do malých vlnek a rovné bílé zuby, budou ohraničeny úzkými, lehce růžovými rty, které pro mě tolik znamenaly. Bude jako my dva v jednom těle, s lepším koncem...

Ahojky :D Chci se omluvit, že je část tak pozdě a je krátká, ale nic moc mě nenapadá. Nebojte se, není to otevřený konec, ale v dalšímk dílu už bude :D 

† Můžu vám bezpečně oznámit, že už bude jen poslední část a epilog :)

† Dále jsme překročili neuvěřitelných 1k přečtení, čož je mega číslo <3 Strašně vás zbožňuju!

† Už pro vás připravuju další příběh :) Asi na něj udělám trailer, abyste věděli, co čekat :)

-Zou