I'm at your heart(FF-one direction-CZ)

2.SMS

Poslední zvonění. Konečně. Už jenom přežít oběd a den je zachráněn. A to to nemyslím obrazně. Na obědě jsem si stoupla do fronty a čekala až na mě přijde řada. Vzala jsem si oběd a s mojí nejlepší kamarádkou, jsme si sedli k volnému stolu. Dalo se čekat, že Styles okolo mě projde a nenechá si ujít možnost nějak mě ponížit. Diky Ann se mi podařilo to ignorovat a tolik to nebrat, ale začátek je hold těžký. Normálně jsme se s Ann bavili, když v tu chvíli mi zavibroval telefon. Koukla jsem se na lištu a zjistila, že mi přišla sms. Od neznámého čísla. Nasadila jsem zřejmě opravdu divný obličej protože se mě Ann zeptala, jestli jsem v pořádku. Nemohla jsem jí říct, že mi napsalo neznámé číslo. Tedy alespoň ne teď. Musím si to nechat projít hlavou. Otevřela jsem zprávu.

Neznámé číslo: miluju tě

,,Děje se něco?" zeptala se Ann nejistě a zároveň trochu ustaraně.

,,Ne v pohodě. Jen jsem přemýšlela." odpověděla jsem, co nejnormálněji.

,,Dobře. Naštěstí vím, že bys mi to když tak řekla. Teda aspoň doufám." řekla a nejistě se usmála.

,,To víš, že jo." pronesla jsem a úsměv ji opětovala.

Rozhlédla jsem se po jídelně jestli někdo nedrží v ruce mobil, abych mohla odhadnout, kdo mi napsal tu sms. Jediný koho jsem viděla s mobilem, byl Harry, který to fakt být nemohl. Se zamýšleným pohledem na zem jsem vyšla z jídelny.

********

Odemkla jsem dveře a slyšela jsem vysoký jekot. Byla to moje malá sestra Beth. Je jí 5 a je strašně ukecaná.

,,Ahoj prcku. Jak se máš?" zeptala jsem se s nadšením v hlase, protože ta malá potvora vždy pozná, když mi něco vrtá hlavou, nebo něco tajim.

,,Dobře." zašišlala a já věděla, že nic netuší.

Vyběhla jsem schody do druhého poschodí a rychle otevřela dveře do mého pokoje. Odložila jsem si tašku a svalila se do měkkých polštářů. Po chvíli jsem se zvedla a vzala si do ruky mobil.

Já: já tebe asi ne když nevím, kdo jsi. :)

Na odpověď jsem nečekala. Dala jsem si mobil do kapsy u mikiny a šla jsem dolů za sestrou. Byly čtyři hodiny, takže jsem měla hodinu na přípravu před doučováním Zayna. Udělala jsem Beth svačinu a zase běžela do pokoje. Pořádně si tam uklidila. Když jsem zkončila s úklidem, bohužel jsem zjistila, že tu bude za 15 minut. Rychle jsem si opravila řasenku a udělala tenkou linku. Podívala jsem se do skříně a vytáhla jsem černé legíny, bílé tílko s nápisem I am who I am a přes to černou košilku. Pročísla vlasy a nechala je volně rozpuštěné. Zazvonil zvonek.

,,Kdo to je?" zeptala se Beth.

,,Kamarád. Pomáhám mu." odpověděla jsem a usmála se.

,,Jdeš přesně." řekla jsem, když jsem pustila božsky upraveného Zayna dovnitř. Nezapomněla jsem se usmát.

,,To já vždycky." pronesl a úsměv mi opětoval.

,,Dáš si něco?" zeptala jsem se, když jsme se ocitli v kuchyni.

,,Ne nic. Děkuji." řekl zdvořile a zase se usmál.

,,Nemáš zač." odpověděla jsem a smála jsem se už nahlas.

Odešli jsme nahoru a doučování mohlo začít.

,,Máš to tu hezký. A taky útulný." řekl, když se posadil na mou postel q začal se smát. Ráj pro uši.

,,Děkuji." řekla jsem a smála se s ním.

Po pěti minutách našeho smíchu jsem se zeptala čemu nerozumí a ukázala mu učebnici.

,,Tohle, tohle možná i chápu, tohle mi něco připomíná." řekl a stydlivá se podrbal na krku.

,,Tak to tady budeš asi dlouho." poznamenala jsem a podivně jsem se na něj usmála.

,,To si piš." řekl a mrkl na mě.

Další díl je tu. Omlouvám se za chyby.

S*