Fake memories

5

Mezitím

,,Posloucháte živé vysílání z místa činu. Právě teď stojím před bankou, která hoří modrými plameny. Hrdinové už začali evakuovat lidi z celé budovy spolu s hasiči, kteří se snaží udržet požár pod kontrolou. Zatím víme, že šlo pouze o jednoho padoucha, který ohrožoval civilisty i zaměstnance v bance. Podle všeho není znám odhad škod, které napáchal." na obrazovce  se objevila skica odpovídající popisu padoucha. Tmavé vlasy, nápadně zjizvená kůže byla připnuta k té zdravé kovovými sponkami. Na sobě měl černý kabát a bíle triko. Víc z té fotky nešlo rozpoznat. Unaveně jsem si přehodil nataženou nohu přes nohu a natáhl se pro misku s polévkou a nudlemi. Nezaujatě jsem sledoval televizní zpravodajství. Napadá mě, že bych mohl udělat nějaké úkoly, ale později. Momentálně si budu vychutnávat chvilku klidu, když je táta v práci.  ,,Co by jste nám k tomu chtěl říct, pane Hawksi?" zastavila moderátorka světlovlasého hrdinu s rudými křídly. ,,Podařilo se nám dostat všechny civilisty mimo ohrožení života a oheň máme pod kontrolou." nasadil svůj hrdinský úsměv. ,,A jak by jste nám přiblížil vzniklou situaci  vy, pane Endeavore?" zastavila reportérka procházejícího druhého nejlepšího hrdinu, který se netvářil zrovna mile. ,,Tsss." Jak jinak. Můj otec není nikdy milý. Odstrčil reportéra a odešel z dohledu kamer. ,,Zdaar Shoto!" vešel do obyváků můj starší bratr a rukou mi rozcuchal vlasy. ,,Ahoj Natsu." zamručel jsem a snažil jsem se zpravit vlasy do původního stavu. ,,Na co koukáš?" posadil se vedle mě. ,,Hmm..na zprávy." potáhl jsem z misky hůlkami nudle do pusy. ,,Že tě to vůbec baví." povzdechl si bratr a odešel do kuchyně. Ne, nebaví mě to, ale nemám co dělat.

Dabi

Doběhli jsme na roh jedné ulice asi pět bloků od banky. Trochu udýchaný jsem se opřel o stěnu a hodil tašku s penězi na zem. Toga se mezitím změnila zpátky do své podoby s blonďatými vlasy spletenými do dvou drdolů, béžového svetříku a tmavé krátké sukně. ,,Myslím, že hrdinové mají teď dost starostí s tím ohněm a se zachraňováním lidí, než nás pronásledovat." ušklíbl jsem se pobaveně. ,,To jo." usmála se Toga. ,,Myslím, že bychom se mohly kousek posunout." kyvl jsem hlavou k jedné z bočních ulic vedoucí na druhou stranu města, kde se taky nachází ta podivná aliance padouchů. Pomohl jsem Toze se postavit na nohy, popadl tašku a oba jsme zašli do stínu ulice. 

Konečně jsme společně došli k baru. Sešli jsme po schodech dolů a já otevřel dveře. Shigaraki seděl u pultu a znuděně poklepával prsty o desku. ,,Máme ty peníze." zašklebil jsem se na něj a hodil tašku vedle něj. ,,Hmm..a co já s tím jako?" zamručel a poškrábal se na krku. A co ty s tím jako?! No tak tohle mě dopálilo, ale podařilo se mi udržet se a nespálit Shigarakiho na prach. Parchant jeden. Já se dřu jak vůl, aby si mě mohl přezkoušet a pak ho to ani nezajímá. Naštvaně jsem si sedl na barovou stoličku a rozčileně bouchl pěstí do pultu. Toga se přesunula za pult a prohlížela si skleničky s alkoholem. ,,Dáte si něco?" obrátila se na nás. Přikývl jsem hlavou. ,,Co bude jako další úkol?" optal jsem se nezaujatě Shigarakiho. ,,Zničit všechny hrdiny." na tváři se mu objevil úsměv. ,,Jak to chceš udělat?" nevěřícně jsem ho pozoroval. Toga položila přede mě skleničku a ohla se přes desku, aby nás mohla taky poslouchat. ,,Něco už mám v plánu." zatváří se záhadně. ,,No jasně." ušklíbnu se na něj a loknu si alkoholu, který mi nalila Toga. ,,No nevím jak vy kluci, ale já si půjdu na chvíli odpočinout." zamumlala Toga. Elegantně obešla stůl a zamířila ke dveřím baru. ,,Má recht." vylil jsem do sebe zbytek skleničky a taky se zvedl. ,,Měj se." provokativně jsem houkl na Shigarakiho a odešel. 

Lehnul jsem si na postel ve svém pokoji. Založil jsem si ruce za hlavu a koukal do stropu. Projížděl jsem si v hlavě celý den znovu od začátku do chvíle kdy se moje oči střetly s Hawksovými. Něco mě nepatrně při té vzpomínce bodlo u srdce. Něco na co jsem už dávno zapomněl. Jak se asi má a co dělá? Otázky, na které se ho už jen tak zeptat nemůžu. On je hrdina a já padouch. Není nic, co by nás spojovalo a přesto mi chybí. Život bez něj je tak prázdný a jednotvárný. Jednoduše řečeno nudný. Poslední dobou se moc zabývám minulostí. Měl bych toho nechat. Není nic, co by mi ho vrátilo. Náhle my na mysli vyskočila vzpomínka na lavičku s vyhlídkou. Myslím, že si půjdu provětrat hlavu na čerstvý vzduch. 

Nikolajankov881

Ehm, ehm omlouvám se, že jsem posledních pár týdnů, měsíci nic nevydala, tak snad mi to odpustíte 😅

Ale momentálně se vracím ke psaní a vydávání dalších kapitol by už mělo být pravidelnější a častější, tak doufám, že máte chuť číst dál ☺️❤️