Fake memories

7

Dabi

Zavřel jsem za sebou dveře svého bytu. Vedle bot jsem na zem hodil i svůj černý kabát. Vyčerpaně jsem došel k posteli a zády dopadl do měkké madračky. Ta primitivní touha potřeby, kterou jsem cítil na té vyhlídce se mě znovu zmocnila. Nedokázal jsem myslet na nic jiného než na něj. Na té vyhlídce mi to připadalo, jako bych se na chvíli vrátil v čase. Jeho plné rty odrážely barvu západu. Zamýšlená tvář a oči plně energie. Světle vlasy, které mu padaly do tváře. To všechno ve mě zbuzovalo pocit, kterému jsem už dlouho nepodlehl. Před sebou jsem uviděl jeho tvář. Očima se vpijel do těch mých. Pomalu jsem si rukou přejel po těle ke knoflíků kalhot. Dvěma prsty jsem si je rozepnul. Můj dech ztěžkl. Nedokážu tomu poručit. Zajel jsem rukou pod boxerky a vytáhl svou chloubou, která už pomalu začínala tvrdnout. Uchopil jsem ji do jedné ruky a začal po ní předjíždět nahoru a dolů. Každá další myšlenka na Hawkse mě povzbuzovala víc a víc. Zrychlil jsem tempo. Nedokážu říct, kde se tohle ve mě vzalo, ale nedokážu tomu odolat. „Ah." neslyšně se mi prodralo z hrdla spolu s výdechem. Znovu jsem navýšil tempo. Propadl jsem představě, touze, která se nikdy nenaplní. Pamatuju si jeho bezchybný úsměv. Každou křivku jeho těla. Křídla, co mě objimala, když jsme věd sebe leželi. Není nic, co bych zapomněl, i když jsem si to mnohokrát přál. „Arghh." vydechl jsem přes zaťaté zuby. Propnul jsem sv bocích a udělal se. Náhle mě polil osvěžující pocit úlevy. Uvolnil jsem ruku a nechal ji spadnou na postel. Zavřel jsem oči a přerývaně vydechoval. Chtěl bych si zase pořádně zašukat. Pocit, který mě teď asi jen tak nepustí, dokud se to nestane. Sice jsem nikdy po Hawksově odchodu nedržel celibat, když jsem měl potřebu jednoduše jsem si zašel do bordelu, ale nikdy to s žádnou děvkou nebylo tak úžasné jako s ním. On byl prostě jiný. Bylo to víc jak sex. Mnohem víc. Pomalu jsem se začal propadat do spánku z dnešního vyčerpávajícího dne.

Sešel jsem ze schodů dolů do baru. Toga tam už seděla se šálkem ranní kávy a spokojeně usrkávala. ,,Krásné ráno." usmála se na mě. ,,Bré ráno." kývl jsem na ni. „Jestli chceš kafe, je tamhle." ukázala prstem na konvici s tmavou hustou tekutinou položenou na stole. „To je v pohodě." posadil jsem se na židli vedle ní. Pochvilce do místnosti vešel Twice se Shigarakim v patách. „Dobré ráno." obdařila je oba veselým úsměvem. „Tss." ucedil skrz zuby Shigaraki a posadil se vedle mě. „Co, nezdraviš?" uchechtl jsem se. „Ne." zabručel. „Ale, ale, co to tu máme za morouse." chytla nás ze zadu Toga kolem ramen a přitáhla k sobě. „Mám napad!" usmála se na nás s tajemným výrazem a šibalskými jiskřičkami v očích. „Jsem si jistá, že vás to sblíží." zatleskla vesele nad svým nápadem. Zajímalo by mě, co se jí honí hlavou. Jaký nápad má na mysli a proč nás chce do prdele sblížit. „Mě se to líbí takové jaké to je." zaprotestoval jsem. „Vrčíte na sebe jako dva podráždění psy. Máme být tým." rozhodně prohlásila. „Má pravdu." přikývl na souhlas Twice. „I ty Brute?!" naštvaně zaprskal Shigaraki na Twice. „No tak vstávejte, bude sranda." popadla nás za předloktí a táhla k východu.

Než jsem se stíhl vymanit z jejího sevření, dovlekla nás k obchoďáku. „Půjdem spolu nakupovat! No není to super?" zakřenila se radostně. „Bože." chytl jsem se rukou za čelo. Kam jsem se to dostal? „Tam mě nedostaneš." ušklíbk se Shigaraki. „Ale dostanu." vrátila mu úšklebek. Shagaraki rázem celý strnul. Všiml jsem si jak mu Toga špičkou nože tlačí na ledviny. „Než by ses otočil, zabodnu ti kudlu do zad." vítězně se usmála. „Fajn." zavrčel naštvaně. Všichni tři jsme vešli do obchoďáku. „Půjdeme vám nakoupit nějaké pěkné oblečení." táhla nás k obchodu s hadry. „Nejsme žádné tvoje panenky, které si můžeš oblékat jak chceš." namítl znechuceně Shigaraki. Já byl radši ticho. Nemá cenu se s Togou hádat. Stejně vždycky dosáhne toho, co chce. „Máš smůlu." radostně se usmála.

Nikolajankov881

Těší mě, že je tu pořád tolik čtenářů a lidi, které má knížka stále baví ❤️😍