Fake memories

2

Dabi

V baru seděli čtyři muži, jedna ještěrka a za pultem stál chlapík tvořený z nějaké tmavé mlhy. V celku pozoruhodná partička. „Pánové, představuju vám Togu a Dabiho. Odpovídají všem vaším požadavkům." ušklíbl se ten brejlatý ksicht. Při zmínce jejího jména, jsem měl chuť se praštit do hlavy. Už vím proč mi byla povědomá. Toga. Jak jsem na ni mohl zapomenout? Možná proto, že jsem chtěl. „Ahojky! Jsem Toga Himiko." usmála se a v očích se jí zaleskly krvežíznivé jiskřičky, které jsem u ní nikdy neviděl. Zdá se být nevinná, ale je prohnilá až do morku kostí stejně jako já. „Dabi." zamumlal jsem. „Uvidíme, jak moc odpovídáte mým představám." ozval se chlapík u stolu s rukou na obličeji, jako maskou, a modrošedými vlasy, které mu padaly skoro až po ramena. Ostatní jen tiše přihlíželi. „Máš nějaký problém s tím, že nebudu dost dobrý?" trochu dotčeně jsem se ho optal, ale na tváři se mi rýsoval šílený úsměv. Chci se prát. Chci tomu padouchovy dokázat, kdo je tady lepší. Nenapočítal jsem ani do tří a už jsem se rozběhl s rukou napřaženou proti vyzyvateli. Periferním viděním jsem zaznamenal Togu po mém levém boku, jak běží s nožem. Je rychlá a mrštná. Tak samo i ten padouch.

Už jsem ho měl na dosah. Stačilo se jen dotknout, když moje ruka proletěla tmavou mlhou a objevila se na druhé straně místnosti. Nebyl jsem jediný, komu se to stalo. I ten padouch s maskou, který se mě málem dotkl, měl ruku v mlze a Toga na tom byla stejně. Musí to být schopnost toho týpka za pultem. Okamžitě jsem po něm hodil zkoumavý pohled. „Shigaraki, nezapomeň, že se nám budou ti dva hodit ať jsou jejich schopnosti jakékoliv. Nezapomeň, proč jsi vybudoval tuhle skupinu." upozornil ho padouch z tmavé mlhy, který právě použil svoji schopnost. Zmíněný Shigaraky vytáhl ruku z portálu a strčil si ji do kapsy u kalhot. „Drž hubu." zavrčel Shiraky. „Hele, jestli jsi nespokojený, tak sorry, ale tihle dva jsou nejlepší, co mám." nechápavě nad ním zamával rukou brejlatý ksicht. „Drž hubu Girane." prošel kolem něj dozadu a zmizel ve tmě. Zda se, že tenhle typek je dost nákladový, ale předpokládám, že má nějakou silnou schopnost, jinak by nebyl leader. Leda, že by za ním stal ještě někdo mocnější.

„Vítejte, myslím, že než se Shigaraki vrátí, měly bychom se představit." navrhnul tmavý kouř. „Jmenuju se Kurogiri a zastupuju Shigarakiho. Tohle je Spinner.." ukázal na zelenou ještěrku opírající se o stěnu baru. „..Mr. Compress.." elegantně oblečený muž s maskou na obličeji a kloboukem na nás mírně kývl hlavou. „..a Twice." ukázal na může oblečeného v masce. Twicovy se na tváři objevil zářivý úsměv, pozvedl ruku a zamával nám jako malé dítě. „Opravdu komická partička." uchechtl jsem se. „Kawaii!" kvikla rozjařeně Toga při pohledu na Twice. ,,Je nás mnohem víc, ale s těmi se časem seznámíte." dodal Kurogiri. ,,Takže taková liga padouchů." poznamenal jsem nezaujatě. 

Hawks

Dneska je poměrně klidný den jako by měli padouši něco lepšího na práci než jen krást. Znuděně jsem procházel ulicí, když mé oči zahlédly Endeavora. Můj vzor. Přidal jsem do kroku, abych ho dohnal. ,,Jak je příteli?" založil jsem si ruce za hlavu. ,,Tsk, zase ty?" zabručel naštvaně. ,,Už to tak vypadá." přikývl jsem. Trochu jsem vzlétl nad zem, tak ať mu vidím do očí a letěl po zpátku. ,,Běž si žvanit někam jinam." procedil mezi zuby. Ach, takový mrzout. ,,A jak to jde v práci." nevzdával jsem to a dál se ho snažil přimět mluvit. ,,Mám plné ruce práce, nemám čas si vykládat s takovým troubou jako ty." odpálkoval mě bez toho, aby se na mě vůbec podíval. ,,No jasně. Jen by mě zajímalo kde vidíš toho trou-..!" zakopl jsem o stojan na kola a sletěl na zadek. ,,Au." možná bych měl přestat chodit po zpátku. ,,To jsou mi ti dnešní hrdinové." zamumlal si pro sebe Endeavor. Ani se mě nezeptá jestli jsem v pohodě. Jak smutné. ,,Pomoc! Zloděj! Ukradl mi tašku!" zařvala jedna starší paní a prstem ukazovala na utíkajícího muže s maskou. ,,Tak mi volno evidentně skončilo." povzdychl jsem si. Rychle jsem se vyhrabal na nohy a použil svoji schopnost. Během pár okamžiků jsem dostihl zloděje. Žádný velký padouch to nebyl, takže zatknout ho bylo zcela jednoduché. Zvedl jsem ze země kabelku a donesl jí té ženě. ,,Mockrát děkuju." usmála se na mě. ,,Vůbec nemáte za co, dělám jen svoji práci." v náznaku jsem se lehce uklonil. Po chvilce přijela policejní hlídka a přebrala od nás zloděje. ,,Mám chuť na nějaký pořádný vzrůšo." zabrblal jsem, když se zase všechno uklidnilo. ,,Všichni mladí jsou stejní." zabručel Endevoar. Chvíli jsem nad tou jeho větou přemýšlel, co tím vlastně chtěl říct, ale nakonec jsem to nechal být.

Nikolajankov881

Co si budeme nalhávat, tohle je naprosto nudná omáčka, ale vůbec nemám tušení jak se dostat k tomu zajímavějšímu ději. Možná se mi to povede už v další kapitole a možná ne, uvidím, co mě napadne