><
O rok později
Už je to nějaká doba co chodím na tuhle školu, ač nejsem vůbec oblíbený, spíš naopak, tak jsem rád že tu jsem a doufám že mi sám ďábel nezačne opět dýchat na záda, ovšem, nebyl bych to já kdybych neměl za zády někoho jiného.
Alexe, on.. Je těžký ho popsat, nikdy jsme se nebavili a já to ani neměl nějak v plánu, pamatujete si na Nicka? Tak přesně jak jsem si myslel, tím že na mě vůbec promluvil mi zapálil oheň pod nohama.
---
Sedím ve třídě a houpu se na židli s nohama na lavici... ah je tu hroznej hluk, všichni tu jsou tak hlasití.
ani jsem nestihl dokončit myšlenku a cítil jsem jak mi podklouzla židle. Nick, přes ten hluk jsem ho neslyšel přicházet. Spadnul sem na zem a dal si hlavou o roh mé židle která se dostala za mě, chytil jsem se za hlavu a sundal jsem si kapuci abych líp viděl na toho idiota, dokonce bych se vsadil že za ním bude stát Alex a hned jak zvednu pohled, dostanu možnost vidět jeho podrážku, ale ne, byl tam jen Nick.
"vítej dlouho jsme se neviděli, o prázdninách jsem doufal že tě potkám"
''Ah.. Máme trochu odlišná přání"
Chytnu se za hlavu a hodně potichu si zašeptám jaký to je vůl.
"Co bolí tě hlava? Máš dávat bacha a nehoupat se na židli debile"
*zasmál se*
Je to kus kokota, tohle dělá vždy když vidí příležitost, když by v tom ale byl jen on tak to nějak zvládnu, vždy mu to vrátím podobným způsobem, a tak se to opakuje už rok v kuse.
Ten jeho ksicht mě vždy rozesmíval, ale vždy jsem to držel, jen jsem se zpátky postavil a sedl si, on si sedl vedle mě a nějakou chvíli si mě nevšímal zatím co já jeho ano, přemýšlel jsem, jestli kdybych na něj tolik nevijel, tak jestli bychom teď byli v pohodě.
Po škole
Konečně zazvonilo no a já se vydal ze třídy já i Nick jsme měli zůstat ve třídě a uklidit, neřekli jsme ani slovo, snad poprvé mezi námi byl klid, ovšem to se brzy zlomí, protože ho přijde navštívit naše kamarádka karma, vypařim se ze třídy a jdu do šatny dojdu ke své skříňce a když ji otevřu tak jen čekám než ke mě přijde on, po asi minutě přišel k jeho skříňce která byla hned vedle té mé když si klekl aby si zavázal boty, využil jsem ty chvíle a praštil do dvířek která ho bouchla rovnou do spánku, což ho složilo, ještě jsem si do něj kopl a zasmál se.
"ooou promiň, snad tě nic nebolí, máš dávat bacha, když víš že ti přijde rána zpět, kokote"
S rukama za hlavou vyjdu ven kde na něj čeká Alex.
"doufám že mi dáš alespoň pět minut na útěk"
Otočím se k němu čelem takže jdu po zpátku, když dořeknu větu otočím se s úsměvem zpátky, ještě jsem mu ukázal fuckáče na rozloučenou a rozběhl se směr centrum, on běžel do školy, takže mám tak pět minut než se vydá za mnou, doběhl jsem k bistru kde mě už znal jeden kluk co tam byl na brigádě tak jsem mu vysvětlil situaci a on mě pustil za pult do zadu, neřekl bych že jsme nějací velcí kamarádi, ale chrání mi zadek a já k nim chodím každý den na oběd, takže si jsme kvit.
Zatím co jsem čekal na kebab, jsem vyhlížel kdy projde Alex a jestli ho náhodou neuvidím, neviděl jsem ho takže jsem si v poklidu snědl svoji oblíbenou 97, když jsem vycházel mávnul jsem na Richieho mávl i s poděkováním, a vydal jsem domů, měl jsem vážně radost a úplně jsem zapomněl že mi jde po krku Alex.
