><
Asi dva dny na zpět jsem nastoupil na novou školu, první den byl obyčejný, přišel jsem do plné třídy a sedl si na volné místo v poslední řadě s výhledem z okna, když začala hodina bylo mi naznačeno že tu sedím ještě s nějakým klukem kterého jsem zatím ještě neviděl, a ani mě to nějak netrápilo. Užíval jsem si že jsem sám a mám pro zatím svůj klid, než se vedle mě přisere ten druhej.
Skončila poslední hodina a já hned šel domů, cestou jsem si koupil kebab, u jednoho bistra, které jsem potkal cestou, vychutnával jsem si svůj oběd a kráčel si to přímou čarou domů. Stál jsem před domem, jen jsem si povzdechl a vešel do dveří, zul jsem se a měl namířeno ke schodům do druhého patra, ale to jsem si všiml ségry v obýváku, jen jsem si odkašlal, a její pohled spadnul na mě, ukázal jsem palcem do patra, na otázku jestli je táta doma.
L: neboj je pryč.
Kývnu hlavou a jdu nahoru, hned co přijdu do pokoje hodím tašku ke zdi u stolu, a hned se svalím do postele.
Někdo zaklepe na dveře hned se otevřou a daná ani nečeká na pozvání. Takže to je Lili.
"hm?"
L: tak co? Mám si zase začít balit, nebo tentokrát dobrý?
"eh co já vím, všichni tam jsou divní"
Ona se jen usmála a šla si sednout ke mě na postel.
L: hele snaž se mu vyhýbat, táta tady měl ráno scénu, když si odešel, takže jestli se vrátí a ty mu řekneš tohle tak seš sebevrah.
Na to už jsem nic neodpovídal, chci být sám a ona mi v tom momentálně brání.
Na konec odejde, já si pak zajdu na rychlo do sprchy a nakonec vytuhnu v posteli.
Vzbudil mě až křik mamky, která nás pobízela k snídani. Se zívnutím jsem vstal a dopotácel se ke skříni, kde jsem si vzal boxerky, tričko a z věšáku přihodil mikinu a džíny, svlékl jsem si kraťasy, oblékl si už připravené oblečení a vyrazil do kuchyně, cestou jsem vrazil do Lili která zrovna mířila do koupelny, já sešel schody a sedl si ke stolu, kde byl připravený čaj a nějaké jídlo nalil jsem do sebe čaj a jako vždy se vykašlal na jídlo, vstal jsem, došel k mámě která mi dala peníze a svačinu všechno jsem si vzal, ještě jsem si skočil pro batoh a zase se vydal dolů ke dveřím, tam jsem se obul, křiknul jsem do kuchyně že už jdu a zabouchl dveře.
Hodil jsem si na hlavu kapuci a vydal se směrem do školy. Před ní už se shromažďovali skupinky ostatních děcek, z různých ročníků, když jsem se kolem nich protlačil, šel jsem se ke své skřínce přezout a od tamtud rovnou do třídy, když jsem otevíral dveře zvedl jsem hlavu a vedle svého místa jsem viděl shluk lidí, přišel jsem blíž a upřel svůj pohled na světlo vlasého kluka v béžové mikině, jak sedí na vedlejším místě, dále se můj pohled upnul na kluka který stál za ním a měl položené ruce na jeho ramenou. Oba jsem je ještě jednou projel pohledem, a došlo mi že to budou ti co včera chyběli, nějak jsem to neřešil a odsunul dav abych se dostal ke svému místu, když jsem si sedl oba se na mě podívali ale nějak si mě nevšímali. Což mě popravdě uklidnilo.
Zazvonilo a já se rozhodl pro malí šlofík, protože koho zajímá dějepis? Mě rozhodně ne, tak jsem si tedy položil hlavu na lavici a snažil se usnout, asi po dvou minutách jsem začal cítit jak kdyby na mě někdo koukal tak jsem otevřel oči, trochu jsem se lekl když na mě ten kluk koukal. Zvednul jsem hlavu.
"ty jsi na mě celí ty dvě minuty civěl?"
řekl jsem, on sebou jen jemně škubl
"he? um ne jen jsem se koukl"
pousmál se
"jinak já jsem Nick a ty?"
pousmál se a kývl na mě. Nahodil jsem tázaví pohled
"tak se nedívej, je to děsivý"
řekl jsem trochu otráveně a pohrdavě, neměl jsem náladu se s kýmkoliv bavit a už vůbec ne s někým kdo měl za zády dvou metrovýho cápka který by mě poslal k zemi jak nic, takže radši budu dělat že mě nezajímá a budu v pohodě.
" promiň, jen mě zajímá s kým teď sedím"
"he? proč bych ti to měl říkat?"
on se pořád jen zaraženě díval
" jen se chci skamarádit, nic víc"
pousmál jsem se a řekl
"ty si vážně myslíš , že se s tebou budu kamarádit, že spolu budeme chodit ven a podobně? dovol mi se zasmát, my dva kamarádi nebudeme jasný?!nikdy".
Ah asi jsem to řekl až moc zle, ale jen on mi momentálně může vysloužit týden v nemocnici, a tam se mi zrovna teď moc nechce.
