𝐲𝐨𝐮 𝐜𝐚𝐧'𝐭 𝐟𝐢𝐱 𝐛𝐫𝐨𝐤𝐞𝐧 𝐡𝐞𝐚𝐫𝐭

~𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐬𝐢𝐱~

,,Ahoj, já jsem Peter."
Řekne chlapec nervózně a cítí jak se mu potí ruce. Hlavně v klidu.
Dívka byla zaskočená a nevěděla co dělat. Jak že se to mluví s klukama? Co mám říct?
Mezi nimi bylo pár vteřin ticho.
Kaithleen přemýšlela co říct aby se mu rovnou omluvila. Peter uvnitř lehce panikařil, když dívka neodpovídala.
Nakonec Kait sebrala odvahu a promluvila.

,,Uhm ahoj, já jsem Kaithleen jak už asi víš." Nervózně se usmála a vyhýbala se jeho pohledu.
"Hele promiň, za to jak jsem se na tebe dříve zamračila. Nejspíš jsi chtěl být jenom milý a já to blbě pochopila." Rozpačitě se usmála a sklopila oči. Nevyniká moc v konverzacích natož v očních kontaktech.
Peter se sám pro sebe usmál, uff tak všechno v pohodě.

,,Já jsem se vlastně chtěl taky omluvit, jestli jsem tě nějak vyděsil nebo otrávil. Ale když jsi teď řekla, že jsi to jenom blbě pochopila, jsem rád, že nemusím vysvětlovat svůj přihlouplý úsměv." Zasmál se a Kait musela taky, jeho smích byl nakažlivý. Konečně se mu podívala do očí a byl to krásný okamžik.
Peter v duchu obdivoval jak je nádherná. Její úsměv byl překrásný a její hnědé oči to podtrhovaly.
Kait si zase v duchu říkala jak je roztomilý, působil mile a vtipně.
Možná by mohli být i někdy kamarádi.
Oba se ale přestali smát, jakmile uslyšeli zvonění.

,,Tak zatím." Pousmál se Peter.

,,Zatím." Opětovala mu úsměv.
Peter si šel sednout zpět do své lavice. No tak pro začátek konverzace docela dobré, neurazila se, nenaštval jsem jí a ani nepadla žádná facka.
Peter si často rád představoval ty nejhorší scénáře, ale nikdy nečekal, že to může vlastně dopadnout i dobře.
Čekala jsem, že z něho vypadne nějaká blbost nebo ze mě, ale naštěstí to bylo fajn. Moc fajn. Sice si řekli pár slov, ale cítila z něho dobrou energii. Kterou už dlouho z lidí necítila.
Oba se přitrouble usmívali až dokonce vyučování.

~

Když se Kait u skříňky oblékala, cítila někoho za sebou. Otočila se a z dálky viděla Angel jak na ní mává. S úsměvem ji zamávala zpět. Dneska ty úsměvy jenom rozdávala, ale byla ráda. Lepší než se trápit.
Angel k ní doběhla a zastavila se.

,,Ahoj, tak co? Už tě žádný Flash neotravoval? Kdyby jo, stačí říct. Zac, můj přítel by mu pohrozil a měla by jsi pokoj až do maturity."
Angel se zasmála společně s Kait.

,,Naštěstí jsem ho už nepotkala,
ani jiný kluky jako je on."
Zato jsem potkala moc milého klučinu, Petera. Říkala si v duchu.

,,Tak to jsem ráda, aaale všimla jsem si, že jsi se bavila na začátku hodiny s Peterem, že?" Lišácky se na ní podívala. Kait cítila jak se jí hrne krev do tváře. Vážně se teď červenala?

,,No, jo. Je fajn." Řekla a snažila se znít neutrálně. Marně. A ty červený tváře tomu moc nepomáhaly.

,,Promiň, nechci tě nějak popichovat." Usmála se Angie a Kait byla ráda, že to dál nerozebírá.

,,Chceš hodit domů? Zac má auto, tak ať se nemusíme trmácet znovu autobusem."

Kaithleen byla upřímně ráda, cesta busem byla půl hodiny, ale kdyby jí zavezl rovnou k obchodu, ušetřila by tak hodinu času.

,,Budu moc ráda, potřebovala bych jenom kdyby jste mě odvezli  do supermarketu. Musím něco málo nakoupit."

,,Jasně, jestli chceš můžeme tě pak i s nákupem odvézt domů."

Kait byla upřímně překvapená, jak byla milá a ochotná. Ale nechtěla ji a jejího přítele nějak zatěžovat.
,,Ne děkuju, ten kousek to dojdu."

Kousek to sice nebyl, ale procházka jí prospěje že? Potřebovala si vyčistit hlavu.

,,Dobře, kdy by jsi se rozmyslela, řekni."

,,Řeknu, neboj." Kait jí ujistila a zavřela skříňku. Společně vyšly ze školy a zamířily k černému autu.

Peter chtěl Kait nabídnout, že by jí doprovodil domů, ale všiml si jak k ní míří Angel a radši zmizel.
Zkusí to příště. Zaklapl skříňku a šel na zastávku.

U auta stál vysoký, hnědovlásý a pohledný kluk. Angel ho hned objala a dali si pusu.
Kaithleen musela odvrátit pohled, ne že by jí to přišlo nechutné, spíš nechtěla narušovat jejich chvilku.
Jakmile se od sebe odlepili, Zac se zářivě usmál na Kait.

,,Ahoj, já jsem Zac. Ty musíš být Kaithleen že? Angeline mi stihla povyprávět o příhodě v autobuse."
Kait se rozpačitě usmála a koukla do země. Angie a Zac byli oba strašně atraktivní, jako řečtí bohové.

,,Uhm, jo. Jsem Kaithleen, klidně mi ale říkej Kait" Koukla se mu do obličeje a viděla v něm vřelý a přátelský výraz. Není důvod být nervózní, tihle lidé jsou moc fajn.

——————
Má vůbec cenu říkat, že mi to zase trvalo?😅
Jak se vám kapitola líbila?
Ještě se toho tolik neděje, ALE aspoň jste poznali Zaca a Angie, pro které mám plány a budou to jedny z nejhlavnějších postav.
Dejte mi vědět do komentářů co si myslíte💘
~Veronika