𝐲𝐨𝐮 𝐜𝐚𝐧'𝐭 𝐟𝐢𝐱 𝐛𝐫𝐨𝐤𝐞𝐧 𝐡𝐞𝐚𝐫𝐭

~𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐭𝐡𝐫𝐞𝐞~

New York, Queens pondělí 20:28

Bylo šero a Spiderman seděl na střeše činžáku. Chodíval sem pravidelně, každý večer. Rád pozoroval lidi a přemýšlel nad vším možným. Rovnal si své myšlenky a pocity. I když dost často to nešlo.
Poslední dobou se cítil hodně ztracený ve svých pocitech. Nevěděl jak se vypořádat s různými věcmi. A pořádně ho to frustrovalo.
Po rozpadnutí Avengers a ztrátě pár kamarádů, se cítil jakoby nikam nepatřil. Prostě ztracený úplně ve všem. Netušil, že by mohl člověk mít takový zmatek v hlavě. Hodně záviděl svému mladšímu já. Bezstarostnému Peterovi, který byl úplně nadšený z toho, že mu Tony Stark dal nový oblek.
Tony, achjo.

Peter si povzdechl a zatřepal hlavou. Nechtěl teď myslet na Tonyho.
Pohlédl dolů na chodník a pozoroval lidi. Pár tváří poznal, protože tu opravdu vysedával každý den minimálně hodinu.
A uviděl na ulici i povědomou dívku. Když si na sebe oblékala koženou bundu, poznal ji.
Byla to Kaithleen.
Peter pocítil stud, pořád se cítil trapně z dnešního incidentu ve třídě. Jak na ní zíral.
Bože teď si musí myslet, že jsem totální psychopat. Peter si složil hlavu do dlaní a nevěděl co bude zítra ve škole dělat. Nejspíše ho bude ignorovat, takže on bude dělat to stejný. To je ten nejjednodušší způsob.

Opět vzhlédl dolů a viděl jak Kaithleen zašla do baráku přímo naproti jemu.
Peter byl překvapený. Vůbec netušil, že tu zrovna ona bydlí.

Chvíli pozoroval okna protějšího baráku a po několika minutách se rozsvítílo světlo v předposledním oknu. Peter přimhouřil oči a opravdu to byla hnědovláska z jeho třídy.

Kaithleen zrovna přišla domů z lékárny. Její teta potřebovala nakoupit pár krabiček prášků. Sedla si ke stolu v pokoji a chvíli se koukala z okna. Pozorovala venkovní, podzimní okolí. Listy na stromech se už začaly zbarvovat. Lidé nosili teplejší oblečení a všude někam pospíchali.
Milovala výhled z okna který měla. Byl naprosto obyčejný, ale to se jí právě líbilo. Sledovala obyčejné lidi, jak žili své obyčejné životy. Stejně jako ona.
Občas si chodívala sedat na požární schody a poslouchala písničky podle nálady.
Ale dneska už byla příliš unavená.

Zvedla se a zatáhla si žaluzie, aby se mohla převléknout a jít spát.

Peter ji celou dobu pozoroval. Seděla zamyšlená u stolu a koukala z okna ven. Pak se z ničeho nic zvedla a Peterovi přerušila výhled na ni.
Dívka o tom neměla ani ponětí, že ji pozoruje Spiderman.
A kdyby jen věděla, že se to stane i víckrát.
Kaithleen ho něčím zaujala. Netušil čím, ale něco v ní bylo.
Něco strašně tajemného, ale zároveň překrasného. Peter se ten večer rozhodl, že by si jí přál poznat. Naplánoval, že sem přijde opět večer a uvidí jestli dívku zahlédne.
Zvedl se na nohy a naposledy náhlédl do zataženého okna.
Tak zase zítra Kaithleen.

Možná by si teď člověk pomyslel, že se z Petera stává stalker, ale můžu vás ujistit, že měl pouze dobré záměry. Nikdy by dívce neublížil. Zvlášť takové jako je Kaithleen.

Když už je řeč o oné dívce, zrovna ležela v posteli a koukala do stropu.
Její teta už spala a ona se snažila
taky zabrat, ale opět ji to nešlo.
Pořád přemýšlela nad prvním dnem školy. Do myšlenek se jí nějakým záhadným způsobem zamotal i ten kluk ze třídy.
Vůbec nevěděla co by si o něm měla myslet. Byl pohledný, to musela přiznat. A vypadal i mile. Možná neměla tak reagovat. Pravděpodobně se snažil být pouze přátelský a ona to blbě pochopila.
No, zítra je taky den. Omluvím se mu kdyžtak zítra.
Řekla si v hlavě a přetočila se na bok. Byla vyřízená a proto po několika minutách přemýšlení se unavila a nakonec v klidu spala.
Tentokrát se jí nic nezdálo.

Zatímco dívka spala, chlapec dumal nad tím, jak ji příští den osloví.

New York, Queens úterý 8:07

Kaithleen stála v koupelně před umyvadlem. Hleděla na sebe do zrcadla a přidržovala se okraje umyvadla. Cítila se strašně, jak fyzicky tak i psychicky.

Vzpomněla si na svojí mámu. Vždycky vyváděla, když měla teplotu. Tahala ji po doktorech a měla strach jestli nemá nějakou vážnou nemoc. Pořád o ní měla starost. Jako správná máma.
A pro jejího tátu byla jeho malá princezna. Splnil by ji cokoliv co měla na očích. Tatínkova holčička.

Dívce se do očí nahrnuly slzy. Tak moc ji chyběli. Nikdy nepřemýšlela nad tím, že bude v sedmnácti vyrůstat bez rodičů. Nemohla jim říct ani sbohem. Naposledy se rozloučit. Vůbec nic.
A to ji nejvíce ničilo. Dala by vše za to, aby je mohla naposledy obejmout. Říct jim jak moc je miluje a že jim je úplně za všechno tak moc vděčná.
Je jim vděčná za krásné dětství a podporu, kterou v nich měla.
Doteď měla před očima poslední večeři co spolu měli.
Všichni seděli na gauči, s čínou v ruce a řechtali se jedné realityshow. Kait máma měla specifický smích. Vždycky jakoby chrochtala a potom se tomu s jejím tátou strašně smáli.

Kaithleen začali po tváři stékat slzy. Jedna za druhou kapaly z brady na podlahu a následně se dívka složila na zem.
Seděla a kolena měla u brady.
Propukla v pláč. Byla tak strašně zlomená a osamocená. I když měla báječnou tetu, bohužel ji nikdy nemohla nahradit její rodiče.
A právě když nastali tyhle chvíle, kdy se cítila mizerně, ji rodiče chyběly nejvíc.
Kaithleen se najednou zvedl žaludek a rychle doběhla k záchodu.
Dívka zvracela, tekly ji proudy slzy a cítila se tak na dně, jak se nikdy dřív necítila.

Peter seděl v autobuse a přemýšlel jak jí má oslovit. A omluvit se za to, jak na ní neomaleně zíral.
Nebyl si jistý jestli bude mít Kaithleen zájem se s ním bavit.
Je dost možné, že ho bude opravdu ignorovat.
Snažil se nepřemýšlet nad tím nejhorším, ale někdy se to nedalo.

Chlapec vystoupil z autobusu a šel rovnou do třídy. Netušil kde byl Ned, vůbec mu neodpovídal na zprávy.
Když vešel, hned se podíval na místo, kde by měla sedět Kaithleen. Ale nebyla tam. Ani pozbytek dne se neukázala.

Zatímco Peter byl zamýšlený nad tím, proč dívka nepřišla do školy, Kaithleen ležela v posteli a utápěla se ve vlastních slzách.

Děkuju moc za komentáře a hvězdičky! Strašně si toho vážím! Nesmírně moc!
-Veronika💖