𝐲𝐨𝐮 𝐜𝐚𝐧'𝐭 𝐟𝐢𝐱 𝐛𝐫𝐨𝐤𝐞𝐧 𝐡𝐞𝐚𝐫𝐭

~𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐭𝐰𝐨~

New York, Queens. Pondělí 8:49

Peter stál před školou a byl nehorázně nervózní. Sám ani pořádně nevěděl z čeho. Dost možná z toho, že z prváků jsou najednou maturanti. A taky ho hodně trápilo, že Michelle už byla na vysoké. Ona tady těch pět byla, takže je i starší. Už z ní není puberťačka, ale dospělá dívka.
Věděl, že mu bude strašně chybět. Měl ji rád a dost. Možná ji měl víc než rád. Nebyl si svými pocity jistý. Ale věc kterou si byl jistou byla ta, že ona už o středoškoláka nebude mít zájem.

Povzdychnul si a rozhlédl se kolem sebe. Tolik nových tváří pomyslel si.
Váhavě vyšel vstříc ke škole a hlavu sklopil k zemi. Jediné co chtěl, bylo přežít poslední ročník.
A také najít Neda.

Peter prošel hlavními dveřmi a snažil se zahlédnout svého kamaráda. Marně.
Šel teda do své třídy a sedl si do prostřední lavice. Nasadil si kapucu a snažil se vypadat nenápadně. Ale u něho to fungovalo tak nějak naopak.
Třída se pomalu plnila a on se jenom více zabořil do své židle.
Hlavu měl plnou myšlenek. Nejraději by si přál na chvíli vypnout. Prostě nic necítit.
Peter se rozhlédl po třídě a všiml si pár známých tváří, ale většina byla nová. Nejvíce ho zaujala hnědovlasá dívka v poslední lavici. Vypadala, že tu taky momentálně nechce být. Pohled měla upřený do rukou ve svém klíně a na hlavě také kapucu. Peter se musel pousmát nad tím, jak to je ironické.
Dívka vycítila Peterův pohled a zvedla hlavu. Nejdříve chvíli koukala po třídě a hledala kdo na ni zíral a ve chvíli, kdy se Peter chtěl opět otočit, ho dívka zahlédla.
Její pohled byl prázdný, bez emocí. Možná lehce znepokojený, tím proč na ni nějaký kluk čuměl.
Peter okamžitě odvrátil pohled a hned si v hlavě pomyslel, jak trapná situace to byla. Cizí a hezká holka ho přistihne jak na ní zírá. Skvělý začátek do nového školního roku.

Dívka byla lehce znepokojena tím, že na ní nějaký kluk koukal. Přála si co nejméně pozornosti a už ji rovnou dostává od kluků.

Zazvonilo na hodinu a třída už byla zaplněna. Učitel vkročil do třídy a zavřel za sebou dveře.

,,Dobré ráno třído. Vítám vás opět zpátky ve škole." Řekl pan Gibbins a opřel se o svůj stůl. Povzdechl si a smutně se rozhlédl po třídě.
,,Jsem si vědom, že jsme si všichni zažili opravdu těžkých pět let, ale je čas se posunout dál. Nesmíme zapomínat na vzdělání a proto se začneme už od středy učit."

Třídou se začaly ozývat otrávené povzdechnutí. Peter se nevědomky otočil dozadu k dívce, aby zjistil jak reauguje.
Její bezbarvý výraz se změnil v otrávený. Protočila očima a sjela po židli trochu níž. Ruce si zkřížila na hrudi a nezaujatě koukala na lavici.
Peter se opět otočil dopředu. Také nebyl dvakrát nadšený.

,,Ztište se prosím. Já vím, také jsem toho nebyl ze začátku velký fanoušek, ale čím dřív, tím líp.
Hlavně jsem vám ještě chtěl představit úplně nové studenty. I když vím, že je tahle celá situace matoucí. Pravděpodobně se tady polovina zná a druhá ne. Ale dnes je mou povinností vám představit zbrusu nové studenty na naší škole. Další problémy vyřešíme později.
Poprosím aby zmiňovaní jedinci přišli před tabuli, ať se mohou představit. "

Ze svých míst vstaly tři děti a mezi nimi byla i dívka, ze které Peter nemohl spustit oči.
Všichni tři stáli před třídou a představovali se.
Nejdříve přišla řada na dva chlapce a pak se představila i dívka.
,,Ehm, jmenuju se Kaithleen Grace. Nedávno jsem se přestěhovala z Oregonu."
Řekla nervózně a cítila jak se jí potí ruce. Podívala se po třídě a zaregistrovala toho kluka jak na ní předtím koukal. Jak se asi jmenuje? Řekla si v hlavě.

Kaithleen, hm. Hezké jméno.
Pomyslel si Peter a hned na to měl chuť si nafackovat. Přestaň se chovat jako v páté třídě.
Protočil sám nad sebou oči a Kaithleen si toho všimla.
Co má za problém? Řekla jsem snad něco špatně?
Kait si šla sednout na místo a po cestě si prohlédla Petera. Na první pohled vypadal v pohodě, ale chováním ji přišel dost divný.
Oba dva na sebe v tu chvíli mysleli, ale tak rozdílným způsobem. Stačí tak málo, aby si na vás člověk udělal názor. Dost často si to ani neuvědomujeme.
Peter ji chtěl ještě vidět, proto se otočil a jejich pohledy se střetly.
Chlapec se lehce pousmál a dívka se zatvářila dost zmateně. Pokrčila obočí a podívala se jinam.

Proč se Kaithleen tak mračí? Co jsem udělal?

Proč se na mě tak
divně pousmál, hrabe mu snad?

______________________
Moc děkuju za podporu! Vážím si každého komentáře a hvězdičky!
Určitě mi napište váš názor na dnešní kapitolu.💖

-Veronika