8✩

1K 44 0
                                    

Strasne moc rychle to uteklo už jsem byla běžcem 3 dny Minho mě celé dny jen učil takže nic zajímavého běhali jsme do Labyrintu.
Je to děsivé místo Newtovi to vždycky strasne vadilo tak vždy když jsme měli běžet do nebo ven z Labyrintu čekal u brány.

Byl zas nový den a já se připravovala do Labyrintu.
Šla jsem se osprchovat oblékla jsem si věci pro běžce.
A šla si pro snídani.

Zas tu byli jen běžci protože ostatní ještě spali šla jsem si sednout k Minhovi.

,,Dobré ráno"usmála jsem se.
,,Dobré ráno sluníčko"odpověděl mi Minho.
S Minhem jsme se hodně sblížili připadal mi jako můj bráška.

,,Dnes s námi poběží Benny..potřebuje potrénovat nohy měl nehodu ale už by měl být v pořádku."

,,To je ten co si vyvrlkl ten kotník?"
,,Jojo"
,,Dobře v pohodě."

Dojedli jsme a šli jsme si sbalit svačinu a pití.
Když jsme přišli k bráně vyhlížela jsem Newta kterej dneska poprvé nepřišel dost mě to zamrzlo doufám že tu bude aspoň když pobezime na zpatek.

Dělali jsme si malé přestávky ten kluk totiž fakt ztratil fyzičku.
,,Hale já se půjdu kouknout tímhle směrem zachvili budu zpátky"řekl Minho.
,,Dobře"odpověděla jsem.

Ten kluk byl strašně divný pořád dejchal jak kdyby měl kašel párkrát zakašlal.

,,Hale jsi v poho?"
Najednou jsem si všimla jeho vystouplých žilách na krku chtěla jsem se jich dotknout jestli je to v pohodě.Ale on mi moji ruku chytil a koukal se na mě jak na kořist najednou začal slyntat nějaký sliz bylo to fakt nechutný a v tom mi došlo JE UŠKNUTÝ!

Pomalu se zvedal a já couvala vzal si nůž co má každý běžec v kapse.
A chtěl mě bodnout.
Na moje neštěstí jsem zakopla o šutr a spadla na zem.

Ušknutý kluk po mě útočil chytla jsme mu ruku kde měl nůž a snazila jsme se dát jeho ruku nejdál jak to šlo odemě ale vytrhl se mi nožem se napřáhl a probodnul mi nohu.

Začala jsem straně řvát jak to bolelo.
Kluk mě chtěl bodnout do břicha ale já mu ruku odstrčila a kluk mi bodnul znova do té samé nohy.

Nůž jsme mu vytrhla z ruky ale on mě mlátil do hlavy rukama všude byla krev.

Pak jsem použila všechnu svoji sílu co jsem měla a třikrát mu probodala hlavu a nůž jsem nakonec bodla i do jeho srdce.

Chlapcovo tělo spadlo na mě a já ho odstrčila kousek mého trička jsem si utrhla a dala ho na rány na mé noze.

Najednou přiběhl Minho.

,,ELLE!BOZE CO SE STALO?!"
,,Benny byl ušknutý zaútočil na mě vrazil mi dvakrát do nohy nůž...j..aa.ja nechtěla jsem ho ho zzzabít"začala jsem brečet.
Minho ke mě přiběhl a obejmul mě.
,,Neee ššš Elle ty za to nemůžeš dobrý pojď musíme jít máme už jen hodinu."

Minho mě vzal pod rukama a já se držela jeho ramen.
Snažili jsme se běžet ale mě to skoro vůbec nešlo.
Měli jsme už jen dvě minuty.
Vybyhali jsme poslední zatáčku a běželi jsme už jen rovinu do placu všichni tam stáli jako Y a nevěřili svým očím.

Newt na mě jen koukla a měl zděšený pohled.
Brány se začali zavírat.
Já zakopla a už v tu chvíli jsme věděla že já to nezvládnu.

,,Minho jdi ty to zvládneš stihneš to nech mě tu já už nemám smysl."a začala jsem brečet.
,,Ne to neudělám!"
,,MINHO JDI!"
,,NENECHAM TE TU!"
Minho mě vzal za ramena a snažil se semnou utíkat když v tom se uzavřeli brány.
Slyšela jsme přes brány jak Newt volá mé jméno.
,,NEEE ELLEE!!!"
Jen jsem brečela.

Otočila jsme se na Minha.
,,proč proč jsi neběžel!"
,,neopustil bych tě jsi jako moje sestra vyčítal bych si to.."sklopil zrak jen jsem k němu šla a obejmula ho když v tom jsme slyšeli řvát rmuta.
,,Pojď musíme jít.."řekla jsem.
,,My to zvládneme."řekla jsem si potichu ale Minho mě slyšel a jen na mě kývnul.

Běželi jsme různéma uličkami když v tom za námi skřípavý zvuky a řev který se stále přibližoval straně moc jsem se bála ale myslela jsem jak se vrátím za Newtem a Chuckem to mi dávalo odvahu.

Minho zakopl a zařval.
Nejspíš si vyvrknul kotník pomáhala jsme mu když v tom jsem viděla díru ve zdi která byla přikrytá liánami Minha jsme tam položila.

,,Zůstaň tady a kdyby se mi cokoliv stalo řekni že je mám všechny ráda a že jsem vděčná že jste tu pro mě byli."
,,Ne ty jim to řek..."
Minho to ani nedořekl.
,,SAKRA MINHO TED ME POSLOUCHEJ"jen na mě koukala a já brečela.

,,REKNI NEWTOVI ZE HO MILUJI A ZE JSEM MU TO CHTELA RICT SAMA ALE NEJDE TO MUSIM TE ZACHRANIT TY JSI TADY 3 ZASTANY ROKY!!!A nedovolím aby tě ty Mechanický stvůry zabili mám tě ráda bráško ale musím to udělat!."
Jen mě obejmul a prikyvnul.
,,Mám vás ráda"
Dořekla jsem a rvala na rmutna aby šel za mnou utíkala jsme jak nejrychleji jsem mohla kulhala jsem ale přesto jsem se snažila.

Vyšplhala jsem po liánách nahoru po zdi.
Měla jsem štěstí protože tato zeď byla dost šutrovitá takže to rmutovy klouzalo běžela jsem po zdech nahoře dál od něj pak jsem pomalu slézala dolů ale v půlce jsme se zastavila a přivázala jsem se na liány.
Celou noc jsem tam vysela bez spánku pořád mi dost krvácela rána tak jsem ji zaskrtila mou mikinou.

Koukla jsem se na hodiny který má každý běžec a bylo 5:50 takže se za deset minut mají otvírat brány.

Přežila jsme to PREZILA JSEM NOC V LABYRINTU.

Doufám že je Minho v pořádku.
Pomalu jsem lezla dolů ale škublo mě v ruce a letěla jsem dolů naštěstí to nebylo z půlky nebo úplně ze zhora byla jsem tak ve čtvrtině ale i tak to byl tvrdý pád.

Asi jsem si něco udělal s kotníkem a se žebrama ale to mě teď nezajímalo.
Opírala jsem se rukou o zdi a snažila jsem se najít plac.

Viděla jsem Minha jak zahýbá poslední zatáčku ale málem jsem ani nemohla mluvit jen jsem slyšela jak ostatní z placu řvou Minhovo jméno.

Kousek jsem se blížila k zatáčce.
Když jsem šla rovnou všichni najednou přestali sledovat Minha a koukali na mě.

,,M-minho"šeptala jsem.
,,ELLE!!!" Zařval Newt a v tom se Minho otočil na mě.
Snažil se jit ke mě ale kulhal.
Newt to už nevydržel a běžel zamnou.
Spadla jsme na zem vyčerpáním Newt mě chytil a viděla jsme už jen rozmazaně.
,,N-ewte"řekla jsem potichu.
,,Jsme tady ššš už to bude všechno dobrý."vzal mě do náručí.
,,ZAVOLEJTE NEKDO KURVA JEFFA!!!!!"
A v tu chvíli jsem padla do bezvědomí.

Nikdy tě nepustím ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat