Nebe, peklo, ráj [Ironfrost/Frostiron] ✓

Alyssa

Sobec. Z Lokiho úst znělo toto jediné slovo jako švihnutí bičem. A přesto Anthony netoužil po ničem jiném než po fungujícím a láskyplném rodinném prostředí, které však on sám nikdy neměl.

---

„Jsi sobec! Neustále myslíš jenom na sebe a je ti lhostejné, co si myslím já!" vykřikl Loki a práskl za sebou dveřmi, mizíc za prahem koupelny. Anthony osaměl a ložnice, v které přebýval, se najednou zdála děsivě prostorná – až moc. Velký pokoj, v němž se nyní nacházel, jasně připomínal ztichlou kobku, v níž byl nucen v tichosti rozjímat.

Loki se s ním hádal často, avšak toto bylo poprvé, kdy Tony věděl, že přestřelil. Oproti jiným neshodám byl problém, který právě řešil se svým manželem, vskutku vážný. Kdyby Stark povolil, mohl by se jeho dosavadní život od základů změnit.

S povzdechem vyšel z ložnice a zamířil po schodech dolů do kuchyně, kde si na baru do sklenky nalil brandy. Usadil se s ní na pohovku a zapnul televizi, uvažujíc, co by měl udělat, aby se jeho milovaný cítil lépe. Věděl, že si nedá jen tak říct – byl stejně paličatý jako sám miliardář, ne-li horší. Přesto doufal, že se mezi nimi vyhrocená situace co nejdříve urovná.

Netušil, jak dlouho hleděl do prázdna světlé zdi, v které se pomalu ale jistě začínal topit. Jedno si však uvědomoval – jakmile pohledem opět přelétl místnost, zahlédl na schodech stát Lokiho oděného do asgardské zbroje. Nespustil z něj oči, jeho výraz zůstával neměnný. Nezměkl, nepookřál, jak tomu bylo zvykem...

„Vracím se na Asgard." Žádný náznak otázky v hlase, prosté oznámení. „Za pár dní se tu ukážu. Do té doby můžeš přemýšlet, co je pro tebe skutečně důležité." Chladný, neústupný...

Bůh sešel několik zbývajících schodů, obešel pohovku, na níž jeho manžel seděl a zamířil rázným krokem na terasu, kde ho pomocí Bifröstu Heimdall přenesl na Asgard.

Tony hodil sklenkou o zem a ta se s hlasitým tříštivým zvukem rozletěla na tisíc malých kousíčků. Vjel si rukama frustrovaně do vlasů, doufaje, že je to všechno pouhý sen, z nějž se brzy probudí a Loki bude ležet vedle něj v prostorné posteli, zlehka se rozespale pousměje a řekne, že je vše v naprostém pořádku. Na pohádky však nevěřil – a tyto myšlenky se s racionálními úvahami rozhodně neslučovaly.

V srdci bol, v mysli zmatek a strach z neznámého. Jak by jen mohl souhlasit s manželovým návrhem, když si již dávno slíbil, že nedopustí to, co dopustil jeho vlastní otec Howard? Jak by mohl někomu takto zkazit život? Je přece jasné, že on by nikdy nezvládl to, co po něm Loki požaduje...

„Pane, váš tep se nebezpečně zvyšuje. Mám někoho zavolat?" zajímal se J.A.R.V.I.S., když zaznamenal, v jakém rozpoložení se jeho stvořitel nachází.

„Nikoho nevolej, chci být sám." A s tímto prohlášením zmizel v dílně.

---

Sněhově bílé nohy zpomalily svůj klusot a s tichým klapotem kopyt zastavily před branami paláce. Loki slezl ze svého věrného koně a předal ho služebnictvu, míříc do hradu, kde měl v úmyslu pohovořit si se svým nevlastním bratrem. Prošel spletitým množstvím chodeb, než se zastavil před dveřmi vedoucími do Thorova pokoje a s uklidňujícím výdechem zaklepal na tmavé dřevo.

Zaslechl kroky a vzápětí byl vtažen do pevného objetí, z kterého se však co nejrychleji vykroutil. „Bratře, ani nevíš, jak rád tě opět vidím. Co tě přivádí na Asgard?"