Nebe, peklo, ráj [Ironfrost/Frostiron] ✓

Čistě náhodné

Tony Stark je zamilovaný – do hlasu neznámého muže, s kterým telefonuje přes erotickou linku. Jeho Vlče mu však neustále uniká, dokud nepřichází den, kdy se mají poprvé setkat.

---

„Tak copak dělá mé neposedné Vlče?" zahlaholil Stark do telefonu, když jej operátor přepojil na jeho oblíbence z erotické linky.

„Ale, jen tak leží v prostorné posteli a mačká v dlani pokrývku. A co mé kotě? Co máš na sobě?" pronesl podmanivým hlasem muž na druhé straně a Tony si slastně skousl ret. Slyšet jeho hlas bylo jako poslouchat andělskou symfonii – není divu, že od doby, co jej slyšel poprvé, nechtěl na lince nikoho jiného mimo Vlčete, jak si muž přezdíval.

„Jen kalhoty od pyžama."

„Hmm..." ozval se vzrušený výdech. „a pod nimi nic?"

„Ne." Vydechl nabuzeně Anthony a rukou, v které nedržel mobil, zajel za lem pyžama. „Co máš ty na sobě?" zavřel oči a palcem přejel přes načervenalý žalud vlhký od ejakulátu.

„Červená tanga,..." zašeptal. „s výšivkou srdíčka na pravém boku. A zpola rozepnutou košili, kterou na mém těle drží jen tři zapnuté knoflíčky od krku dolů." Tony si ho představil. V minulosti se od svého Vlčete dozvěděl, že má zelené oči, vlasy černé jako vraní peří, které dosahující až k ramenům a viditelně vystouplé lícní kosti.

Vydechl a přejel po naběhlém mužství. „Od krku dolů říkáš? Jsi tak zvláštní. Většina lidí si nechává zapnuté spíše dolní knoflíky." Ozvalo se uchechtnutí, které Starka donutilo se otřást. Jeho smích zněl jako přejíždění nehtů po čerstvě smazané tabuli smísené s mrštným třepotem havraních křídel. Naháněl strach, hrůzu, probouzel v posluchačích šílenství, ale ne v Anthonym. Ten mužův smích považoval za anestetikum, za svou osobní drogu, bez které nemohl v klidu spát.

„Já ale nejsem většina."

„Ne, to rozhodně nejsi. Co takhle, kdyby sis rozepnul zbytek a sundal ze sebe košili?" pevně chytil u kořene svůj penis při představě, jak ze sebe muž vysvléká horní díl oblečení.

„Jak si přeješ." Ozvalo se zašustění látky a Stark rukou v kalhotách poprvé pohnul. Pomalu se začal laskat.

„Teď chci, abys mi pomohl. Mluv Vlčátko moje, co bys dělal, kdybys tu u mě byl?"

„Co bych dělal?" laškovně pronesl. „To je jasné. Nemám rád, když můj sexuální partner onanuje, proto bych surově odstrčil tvou ruku, kterou si teď tak drze přejíždíš po rozkroku a přemístil k němu sám své rty. Teplé a vlhké, přesně tak velké, abych tě co nejlépe uspokojil." Tony zavrčel.

„Jakmile bys žadonil o víc, bez řečí bych dosedl na tvůj tvrdý penis a ty bys mě pevně chytil za boky, zatímco já bych zaryl nehty do tvých silných paží a vzdychal jako o život. Dohánělo by tě to k šílenství." O šílenství ty něco víš... „Nechal bych tě se udělat, ale jen proto, abych tě mohl znovu nadržet a pokračovat, protože já nikdy nemám dost." Stark zrychlil své úsilí a hlasitě se rozvzdychal na celou ložnici.

„A víš, proč nikdy nemám dost? Protože tebe a těch tvých dokonalých přírazů bych se neměl šanci nabažit. Tvých rukou, rtů, penisu a očí, které by mne po celou dobu propalovaly s takovou žádostivostí, až by mě tvůj pohled dokázal udělat hned několikrát. A já bych vzdychal. Na celý pokoj, stejně jako teď ty. Nenechal bych tě přestat, dokud bych z tebe nevytěžil poslední špetku euforie a šukal s tebou až do omdlení..."