Záhadný Taehyung

4.

Eva pov.

Přišla jsem domů a napsala mi Amča.  Měla jsem už zbaleno a čekala na zítra.

(konverzace s Amčou)

Ami
Evuuu, musíme y/n dohodit nějakýho kluka, je jediná, kdo někoho nemá.🤗

Evu
Jo to by jsme mohli zkusit, ale víš o tom, že zítra odjíždíme do Koreji🤔

Ami
Jasně že vím, napadlo mě y/n odhodit nějakýho Korejce😉, víš že se jí Korejci líbí víc než Češi

Evu
Okey, možme to zkusit, ale nevím jestli nám to víjde.

Ami
To já taky ne

Evu
Y/n má oči jen pro Taeho.🤭

Ami
To vím proto musíme sehnat ňákýho hezkýho Korejce.

Evu
To nebude lehký, jo Korejci jsou všichni hezcí, ale y/n má takovej ten svůj styl na kluky.🙃

Ami
Tak nejsem blbá. Ale musíme se ujistit, jestli se její styl na kluky nezměnil, y/n rychle mění názory i nálady.

Evu
OK, dořešíme to v letadle, vsadím se, že y/n zase usne😎

Ami
Já taky😊

Šla jsem spát, protože se nemůžu dočkat zítřka. Y/n už fakt potřebuje kluka, vždycky když jdeme s Amčou a našemi příteli ven tak y/n je taková, no jak to říct zkleslá a otrávená. Je mi jí líto. Nikdy kluka neměla.

Y/n pov.

Chvíli jsme si s holkama psaly a pak jsme tedy šly spát.

_______________________________________________________________________________

Jsou 4 ráno a já musím vstávat protože nám za 3 hodiny letí letadlo. Tak jsem si to těch třech kufrů hodila nabíječku, mobil, sluchátka a notebook, na který jsem stáhla nějaký filmy.

  Asi za hodinu pro mě přijeli holky že už musíme jet jinak nestihneme letadlo. Tak jsem se rozloučila s rodiči a mým  "milovaným"  bratrem a vyjeli jsme do Prahy na letiště.

Prošli jsme všemi těmi kontrolami na letišti, dali jsme si jídlo a zašli do Starbucksu. 

Bylo  5 hodin ráno a v rozhlase (a/n: nevím jak to mám napsat, takový to jak to mluví a říká to něco), že se máme všichni co letí do Soulu do Koreji na turniket č. 10. Nastoupili jsme do letadla a rozjeli se na startovací dráhu.

***********************************************************************************************

Pardon, ale píšu to uprostřed online hodiny.