The Bookshop - Snamione fanfiction

• 8 •

A/N: Ahoj, čtenáři! Je tu středa a i s ní i nová kapitola. Přeji vám hezký den ♥  •Frisk40•

▬▬▬

Bert se opět usadil a Jane nevzrušeně pokračovala. „Ano, slečna Hermiona, bydlí tu u nás asi čtrnáct dní. Příjemné děvče, i když mi přijde taková smutná. Tuhle si tu s námi dala čaj a povídali jsme o všem možném, ale pak tak najednou zmizela, asi jí chuděrku něco trápí, nebo jí prostě nebylo dobře. To není v tomhle počasí žádná věda, na člověka každou chvíli něco skočí."

„Nebo má problémy v lásce," pravil světácky Bert a pokýval hlavou, zatímco si pomohl ke kousku jablečného koláče s rozinkami.

Severus konečně přestal pokašlávat po tom nešťastném vdechnutí čaje a snažil se pochopit téma konverzace. Slečna Hermiona? Tady v hotelu? Míst k ubytování v Shipley mnoho nebylo, a i těch čtrnáct dnů by zhruba odpovídalo...

„Kdepak problémy v lásce! Co ty o tom víš, prosím tě," osopila se Jane na Berta. „Říkám ti, že ji něco trápí, možná je dokonce vážně nemocná. Všiml sis, jak byla bledá a že se jí třásly ruce? Podobně to měla paní Whetherbyová z Průběžné. Na začátku června se jí začaly třást ruce, pak nohy a ke konci roku..."

Severus přestal vnímat navazující historku o paní Whetherbyové, ať už byly její problémy jakékoliv. Teď už si byl stoprocentně jistý, že slečna Hermiona bydlící v hotelu U Modrého slona je Hermiona Grangerová, čarodějka a žena, která od svého dětství vzdorovala zlu a přežila největší kouzelnickou válku. Jejího bledého vzezření si všimli i Lucasovi, kteří byli mudlové – a mudly pokládal Severus za mimořádně nevšímavé lidi.

„Dáte si ještě čaj, pane?"

„Děkuji, Jane, ale už budu muset jít. Rád jsem vás oba znovu viděl. Zkusím se zase někdy zastavit," řekl Snape a elegantně se zvedl ze židle.

„Dobře, dobře, tak já vám aspoň zabalím kousek koláče," zvedla se i Jane a jala se krájet tu podle ní hezčí část do malé krabičky.

„Mějte se pěkně, pane Snape. A určitě se někdy zastavte," zahuhlal ještě Bert mezi dveřmi, s manželkou stojící po jeho boku, přikyvujíc.

Severus naposledy pokynul hlavou a začal sestupovat po schodech směrem k ulici. Když slyšel, že se dveře Lucasových zabouchly, chvilinku počkal a poté zmenšil balíček s koláčem. Vsunul ho do hluboké kapsy pláště a vrátil se zpět k jejich dveřím. Bylo zřejmé, že manželé jsou stále v kuchyni, a tak si nemusel dělat starosti, že ho Bert bude vyhlížet oknem. Pro jistotu se zneviditelnil a postupoval v opačném směru – po schodech nahoru. V jednom z pokojů se možná bude ukrývat slečna Grangerová.

Postupně zjišťoval, že celé první patro je prázdné. Naprosto tichou chůzí – protože po dvaceti letech balancování mezi životem a smrtí se prostě naučíte, jak chodit potichu – se dostal do patra druhého. Pamatoval si, že se zde nacházejí dva pokoje, oba o něco lepší a větší než ty v patře pod ním. Číslo 7 bylo přímo naproti schodům. Pokoj byl však zcela tichý. Vedlejší dveře s osmičkou si velmi dobře pamatoval – na nějaký čas se za nimi nacházel i jeho domov. Je možné, že by byla ve stejném pokoji, jako jsem byl tehdy já? přemítal. Najednou ucítil ten tolik typický záchvěv. Je tu přítomen další člověk s magickými schopnostmi, o tom nebylo pochyb!

Pomalu přistoupil k oněm dveřím a zaposlouchal se. Neslyšel žádné zvuky, ale byl si téměř jistý, že je Grangerová uvnitř. Najednou znejistěl – co tu vlastně dělá? Ano, chtěl jí dát lahvičku s lektvarem, ale takhle se připlížit za její dveře, bez tušení Lucasových... Jako nějaký špion, uznal a hořce se pousmál. Chvíli stál jako socha. Je tohle opravdu rozumné? Ale co horšího se může stát, než že mě vyhodí... Nebo uřkne. Pohmatem zkontroloval přítomnost oné důležité lahvičky. Byla na svém místě, a tak zvolna zvedl ruku a s mírným zaváháním lehce, ale slyšitelně zaklepal na dveře s osmičkou.

Poodstoupil ode dveří a čekal. Když se hodnou chvíli nic nedělo, už si myslel, že odejde, ale najednou uslyšel váhavé kroky mířící z druhé strany ke dveřím. Finite incantem - urychleně se zviditelnil. Západka se s lehkým zaskřípěním zvednula, zámek cvaknul a dveře se pootevřely.

Hermiona Grangerová stála naproti němu s hůlkou napřaženou. Asi jsem nebyl jediný, kdo vycítil přítomnost magické bytosti, pomyslel si. Vlasy měla stažené do drdolu s několika volnými pramínky, které se kroutily podél jejího bledého obličeje.

„Profesore?"

„Dobrý den, slečno Grangerová. Ujišťuji vás, že přicházím v míru, takže tu hůlku můžete klidně vrátit na své místo."

Překvapeně pozoroval, jak si Grangerová nežensky odfrkla. „Očekáváte, že po událostech, jaké jsem zažila, mě tahle věta nějak uklidní? Nebuďte směšný," řekla ostře, svou hůlku stále namířenou na jeho hruď. „To, že jste mě nezačal mučit mezi dveřmi ještě nedokazuje, že jste Snape. Dokažte to."

Severus si v duchu nadával, jak mohl být tak krátkozraký. Nicméně se zadaným požadavkem neměl problém. Podíval se Hermioně zpříma do očí, snaže se nevnímat stále napřaženou hůlku, a ve chvíli, kdy ucítil povolení z její mysli, jí promítl své vzpomínky na vyslání Dobbyho do sídla Malfoyů. Věděl, že nikdo jiný neví, co se v tuto chvíli dělo. Jen on.

Spojení se přerušilo a Grangerová konečně sklopila hůlku.

„Díky, profesore Snape. Ostražitosti není nikdy nazbyt."

„Velice správně, slečno Grangerová," řekl Severus a přenesl váhu na druhou nohu. Nebyl si jistý, zda chce všechno řešit mezi dveřmi, i když se jednalo o pouhé předání lektvaru.

Grangerová očividně nebyla tak natvrdlá jako většina jejích bývalých spolužáků, protože ustoupila ode dveří a pokynula mu: „Pojďte dál."

Severus vešel do pokoje, který vypadal naprosto stejně, jako když v něm spával on sám. Jen na stolku bylo o něco více knih a o něco méně přísad do lektvarů. S potěšením postřehl, že Grangerová je stejně pořádný člověk jako on. Žádné povalující se oblečení. Knihy srovnané v komínku. Proč tě to proboha těší?! Nemáte spolu nic společného! Zaplašil podobné myšlenky a pohlédl na Grangerovou, která stála uprostřed pokoje, rukama objímajíc sebe sama.

„Co pro vás mohu udělat, profesore?"

Severus se trochu ošil. „V první řadě byste mě mohla přestat oslovovat ,profesore', protože vaším profesorem už dávno nejsem," řekl a sledoval, jak Grangerová vykulila oči.

„Eh, dobře, ee... pane Snape?"

Severus se znovu zašklebil, ale raději přešel k důvodu své návštěvy. Nejdříve však vykouzlil Muffliato. „Tehdy v knihkupectví... Nemohl jsem si nevšimnout vašich rukou. Třásly se. Předpokládám, že je to důsledek vyčerpání fyzických, psychických i magických rezerv vašeho těla a zároveň i důsledek černé magie a Crucia?"

Sledoval, jak se slečna Grangerová objala ještě víc a pomalu se posadila na dřevěnou židli u stolku, pohled upřený do země.

▬▬▬

A máme tu další setkání! Dozví se Severus něco nového? Splní svůj cíl a předá Hermioně lahvičku s lektvarem? → Kdo je zvědavý, ať netrpělivě vyhlíží další kapitolu :))

Pokud se vám příběh líbí, hoďte mi hvězdičku nebo komentář. Vždy mě moc potěší ♥