The Bookshop - Snamione fanfiction

• 13 •

A/N: Ahoj, čtenáři! Přeji pěkné počteníčko :) •Frisk40•

▬▬▬

Severus seděl u stolu, popíjel silnou kávu a nepřítomně zíral z okna. Za zdánlivě klidným výrazem se odehrávala emoční bouře. Dnes bylo úterý, konkrétně den, kdy má jít se slečnou Grangerovou do kavárny. Přišlo mu to jako věčnost, ale přitom to bylo teprve včera, kdy ji doprovodil zpět do hotelu a přijmul její pozvání. Úkosem se podíval na nástěnné hodiny – bylo půl páté a za okny byla ještě tma. Být v tento čas vzhůru nebylo pro Severuse ničím výjimečným – některé zvyky se holt hůř mění. Naštěstí už měl klidnější spaní, ale i tak nevydržel v posteli příliš dlouho. Možná kdyby ji měl s kým sdílet...

Přesně za dvanáct hodin se znovu setkáme... Myšlenky na zítřejší, vlastně už dnešní setkání (zásadně si v hlavě nepřipouštěl slova jako „schůzka", protože to bylo až příliš osobní) mu téměř nedaly spát. I teď měl ještě několik hodin na přemýšlení, než vyrazí do knihkupectví.

Celé dopoledne byl jako na jehlách. Včerejší radost se pomalu měnila v paniku a nejistotu. Co ode mě očekává? Co když bude příliš vytahovat naši minulost?  Ta, jak si musel přiznat, nebyla zrovna růžová. Proč pozvala jeho, svého bývalého profesora? Proč s ním chtěla trávit čas? Určitě je to jen ze slušnosti. Chce jen poděkovat za ten lektvar. Nic víc. Nedělej si naděje, pomyslel si hořce. Co by dal za to, sdílet s touto ženou aspoň přátelství, mít alespoň někoho, s kým by čas od času mohl prohodit pár slov... Věděl, že zažila podobné hrůzy jako on a může s ní tudíž mluvit otevřeně, aniž by se zmínil o něčem nevhodném...

Byla však také podstatně mladší, a i když věděl, že v kouzelnickém světě není věkový rozdíl mezi partnery tolik kritizován jako u mudlů, stále si přišel příliš starý, opotřebovaný a zničený, zatímco ona... Ona byla mladá, krásná... Musel však uznat, že i slečna Grangerová byla svým způsobem zničená. Těžko mohl porovnávat sebe a ji, každý zažil něco jiného, ale ty obrazy a hrozivé zážitky těžko někdy zmizí. Možná, že kdyby si spolu mohli alespoň jednou za čas sednout nad hrnek čaje a promluvit si, rány na duši by se hojily daleko lépe.

Zase si maluješ budoucnost, která se nestane, zamračil se, zatímco seděl za prodejním pultem. Dnes přišel zatím jediný zákazník – a ne že by to Severusovi nějak vadilo, daleko raději se věnoval svým lehce sebedestruktivním myšlenkám.

V poledne do sebe dokázal nasoukat jenom suchý sendvič – byl čím dál tím víc nervózní, přestože si neustále připomínal, že jde jenom o hodinku (nebo víc? nebo míň?) v kavárně. Přežil dvacet let u Pána Zla a teď byl vyklepaný ze setkání se slečnou Grangerovou. Navíc zákazníci jako by se proti němu spikli a zvoneček nade dveřmi knihkupectví už od rána znovu nezacinkal, a Severus tak neměl žádnou příležitost utéct teď už velmi nepříjemným myšlenkám.

Ve čtyři hodiny odpoledne zvolna přešel ke dveřím a po mudlovsku je zamkl. Původně měl v plánu vyzvednout slečnu Grangerovou přímo na cestě z práce, rozhodl se ale jinak a za chvíli už se zhmotnil ve své kuchyni. S pohledem na hodiny přešel do koupelny, kde si opláchl obličej a chvíli na sebe zíral, rukama opřený o umyvadlo. S výsledkem nebyl příliš spokojený, avšak v hlavě si znovu přehrál, že nejde o schůzku, ale o setkání, a s lehkým odstrčením se narovnal a udělal několik kroků směrem ke dveřím. S rukou na klice chvíli váhal, očima se vpíjel do kresby dřeva na výplni dveří. Zvolna provedl otočku na podpatku a poněkud váhavě otevřel malou skříňku vpravo od zrcadla. Není to schůzka, připomenul si a vytáhl ze skříňky svou nejlepší vůni. Snad může vypadat trochu k světu, no ne?

Ve stejnou chvíli stála Hermiona před svou postelí, lehce nalíčená, na sobě světle modré spodní prádlo, a netrpělivě podupávala špičkou bosé nožky. Ale no tak, o nic nejde! Žádná ceremonie, není třeba vypadat přehnaně... Jak přehnaně? Rozhodně nechtěla, aby se Severus přemístil, jakmile ji spatří. Byl to komplikovaný muž, to ano, ale co se týče oblečení... Něco jednoduchého, Hermiono. Jednoduchého, nepříliš výrazného, ale zároveň ženského a pěkného.

Chvíli ještě zírala na možnosti svého šatníku, načež si s uchechtnutím vzpomněla na Ronovu památnou větu „Jsi přece čarodějka, proboha!" a přesnými pohyby hůlky přeměnila několik kusů oblečení na tmavě modré džíny do pasu, které jí odhalovaly kotníky, světle šedé tričko s lodičkovým výstřihem a tříčtvrtečními rukávy a kožené botky podobné barvy. Vykoukla z okna; dnešní den byl slunečný a na obloze nebyl ani mráček – rozhodla se tedy, že další vrstva už nebude potřeba.

Po náročném hodnocení v zrcadle a usouzení, že s vlasy toho už moc nezvládne („není to rande, Hermiono!") popadla svou kabelku, přeměňujíc ji tak, aby jí ladila k džínám, peněženku a vykročila směrem ke dveřím. Koneckonců, hodinová ručička už se nebezpečně blížila k půl páté a ona nechtěla nechat Severuse čekat. Pokud tedy vůbec přijde, pomyslela si, ale hned se za myšlenku zastyděla. Severus Snape sliby plnil. Kdyby ji už nechtěl nikdy vidět, pozvání by určitě nepřijal.

Téměř za sebou zabouchla dveře, když jí pohled padnul na stočený svitek pergamenu na stole. Dopis pro Harryho a Rona! Včera jej z kabelky vyndala a položila na desku... Pohybem ruky jej přivolala a schovala do kabelky, doufajíc, že bude vhodná příležitost poprosit profesora o malou výpomoc. Už to přece jen byla nějaká doba od jejího zmizení z ministerstva a ona nechtěla, aby se o ni její dlouholetí přátelé zbytečně strachovali. Věděla však, že Papušík je spolehlivý a určitě se v bezpečí vrátil domů – Ron a Harry budou vědět, že dopis v pořádku předal a že je jen otázkou času, než jim od Hermiony přijde odpověď.

Dveře zamknuté, Hermiona seskákala po schodech do přízemí. Stále vnímala, že napětí ve svalech je pryč. Hluboko ve svém nitru cítila, že je to důležitý krok, který jí pomůže k fyzickému a psychickému zotavení. A to jen díky muži, který na ni – jak doufala – čeká před venkovními dveřmi hotelu U Modrého slona.

Zhlubokase nadechla, poupravila si popruh tašky a pak klidně, s vroucným přáním,aby se následujících pár hodin nezměnilo v katastrofu, otevřela dřevěná vrata. 

▬▬▬

Čeká mě trochu náročnější měsíc (končím VŠ a státnice klepou na dveře), takže se předem omlouvám, pokud budou kapitoly vycházet se zpožděním nebo nepravidelně. Ta na příští týden je ovšem předepsaná, takže se zatím nemusíte bát :) 

Hvězdička či komentář moc potěší ♥