The journey full of memories (CZ)

Limp Bizkit day/Den Limp Bizkit

Týden ve škole uběhl pomalu, ale konečně nastal den L. Tedy Limp Bizkit day.

Hodila jsem učebnice do skříňky a zamkla ji. Upravila jsem si neposlušnej culík a šla před školu. Měla jsem tam sraz s Hermou. Škola ji končí o 15 min později, takže na ni čekám. Mé oči zbystřili hádku mezi Treyem a Christin. Naštavaně pohazovala vlasa a zuřivě vysílala signály kolem sebe. Trey naopak ignoroval její řečičky a sem tam něco zaječel. To Christin štvalo mnohem víc. Sama pro sebe jsem se usmála. Tohle mi vždycky dělal, když jsme se hádali. Ze školy šel Jake. Nevšimla jsem si jak celkem pěknej je. Džíny mírně spadený dole. Sluchátka na uších. Triko s vystřihem do V. Na to přehozená baseballová mikina. Batoh na jednou rameni a druhou rukou posílal textovky na iPhonu. Je chůze byla tak tvrdá. Házel sebou, ale ne jak nějakej raper, tak zvláštně. Oči mu tikaly po displeji mobilu, pak sjely na mě. "Čáu Indy. Na koho čekáš?" "Na Hermi. Nevíš, kde se fláká?" Poškrábal se na hlavě za předpokladů, že něco řekne. "Myslím, že se hádala s profesorem Landolfem." Ztuhla jsem. "A do háje."  Rychle jsem popadla věci a utíkala jsem do školy. Vrazila jsem zrovna do několik studentů, co mě hlasitě seřvávaly. Ignorovala jsem je. Doběhla jsem do laboratorní učebny, kde jsem spatřila po krk naštavou Hermu. Chytla jsem ji za zápěstí a vyvedla ven. "Omlouvám se pane profesore hezký víkend." Hermu jsem bezpečně dovedla na školní dvůr. "Co tě to zas popadlo? Víš, jak to dopadlo minule." Nic neříkala. Vztekle si zápálila cigaretu a lapala po dechu. Měla vždycky problém s naším panem profesorem. Před víkendem je nikdy nemine hádka.

Později kolem 3 mě mamka hodila na letiště. Tam, už na mě čekal Jake. Byl opřenej o sloup a nic moc neříkal. Nadšenej nevypadal. Vedle jsem si všimla Hermi. Seděla a v ruce měla frisco. Násávačka před odletem. Herma se vždycky bála letadel. Pro ni to byla noční můra. Co mě nezaráží, že ti dva si drží odstup a tím mi kazí náladu. Počkej, až se dozví že sedí spolu. Zakřenila jsem se a šla k nim. "Čaute. Ještě čekáme na mého kámoše, kterého neznáte." Herma na mě vytřeštila oči. Čekala jsem to. Jenom jsem se ušklíbla a vyhlížila Aidana.

Kráčel ke mně. Černé kalhoty. Šedá Converse mikina. Černé niky. Nejlépe vystižené slova o něm. Na zádech se mu houpal batoh a přes rameno měl přehozenou tašku. "Tak to je Aidan. Aidan to je Hermi." Kývla jsem k polozelené Hermě "A to Jake." Pokusil se o milý příkyv a plácl si s ním "Tak fajn jdem ne." Odebrali jsme se k odbavení. Už jsem se nemohla dočkat až tam budem.

"Indonelo. Děláš si ze mě srandu." Místo zelené Hermi byla červená. Dozvěděla se místo, kde sedí. Jake jen unaveně zakoulel očima. "Neboj. Taky nejsem z toho nadšenej." Popíjel s Aidanem pepsi a vrhal na Hermu nezájem. "Proč si mě posadila vedle něho?" "Chceš snad sedět s klukem, kterýho sotva znáš?" "Možná. Furt lepší než Jake." Dloubla jsem do ni loktem. Kdyby se aspoň snažila přijít Jakovi na chuť. Rozhlas oznámil náš let, takže jsme se odebrali k přepážce. Letadlo bylo jiné než se kterými letíme většinou na dovolenou. Bylo dvojpatrové. Luxusní na to, že to jede jenom do Londýna. Když nás pustili na palubu zjistila jsem, že vypadá stejně, jako normální letadla. "Slečna Indonela?" "Ano?" Nechápavě jsem se otočila za letuškou. "Vy patříte spolu s kamarády do 1 třídy." Všichni na mě vykulily oči. Následovaly jsme letušku do první třídy.

Každej měl svoje sedadlo. Bylo jich tam málo. Měli mezi sebou dost širokou uličku, to ovšem nemění nic na tom, že si stoupnou a jdu se bavit ve stoje. Na každém sedadle jsme měli polštář a deku. Na opěradle jsme měli tlačítka s různými obrázky například: s motivem člověka. Tím se přivolávala letuška, neboli stévard. Potom něco čím se ovládala klimatizace. A nakonec rozkladovacý tlačítko. Sedadlo se tak rozložilo na postel. Kromě těch luxusních sedadel jsme měli i luxusní záchod, kterej už bohužel pošpinila Herma. V  třídě s námi letěli i dva postarší páry, což nám moc nevyhovovalo. Koukla jsem po ostatních. Koukali s otevřenou pusou. Letuška nám přiřadila sedadla. "Ehm, jste si jistá, že je to pro nás?" "Váš otec to zařídil. Máme vás tu zapsanou." Usmála se a odešla předvádět bezpečnostní pokyny. Připoutala jsem se a snažila se dívat do stropu a vdechovat kyslík. Nesnášela jsem starty a to nemluvně o Hermě. Stiskla jsem ruku v pěst a myslela na koncert.