The journey full of memories (CZ)

What about you Jake?/Co ty Jaku?

Ráno jsem nestíhala. Nebýt Angel, tak zaspím kompletně celou školu. Netrápila jsem se složitými outfity. V teplákách, tričku a džínový bundě jsem utíkala po schodech dolů. Vlasy jsem dala do drdolu a rychle přejela řasy řasenkou. "Nestíhám. Letím Kyle." Jo teď se na mě koukejte s otevřenou pusou. Mám bratra Kyla. Nebydlí s námi, ale s mím taťkou. Baví ho jezdit s taťkou po koncertech a nabalovat holky. No jo borci.

Kyle nebyl jako ostatní bratři. Oukej, jako typičtí bratři. Je to vlastně syn z taťkovího prvního manželství. S mojí matkou si nikdy nerozuměl, ale vždycky ho obskakovala. Když potřeboval auto, práci, jídlo prostě kompletně všechno. Co se týče vztahu mezi námi, tak když se to nezdá, máme se rádi. Vždycky mi pomohl a chránil. Od té doby, co jezdí s taťkem je to trošku jiný. S Angel si tolik nerozumí. Ne že by spolu měli nějaký problém, ale neměli si co říct. Jeho vždycky přitahovali moje průsery. Když jsem ho viděla poprvé, tak jsem po něm šílela. Vysokej, blonďaté vlasy. Šedé oči. Namakané tělo. Pak jsem si řekla, že fantazirování o mém bratrovi je dost nechutné. Když jsem byla menší neznala jsem ho. Poznala jsem ho, až mi bylo 14. Kdybych ho poznala dřív měla bych o něco pestřejší dětství. Dlouhou dobu jel v drogách. Je to vlastně důvod, proč jsem ho poznala tak pozdě. Od té doby, co jezdí s taťkou po koncertech se závislost maximálně ztenčila.

Kyle jen unaveně mávl rukou a vrátil se ke sledování televize. "Nezapomeň vyklidit myčku. Mám dneska dlouhý vyučko." Nanášela jsem pudr na tváře. "Ty nezapomeň na rtěnku." Zamával v ruce s mojí pleťovou rtěnkou od Chanelu. Naštvaně jsem mu vzala rtěnku z ruky a vyběhla z domu.

"Tak aspoň si vás vyzkouším. K tabuli." Naštvaně jsem šla před tabuli. Jo chození pozdě má své mínusy. Kdyby ten debilní autobusák počkal nemusela jsem tvrdnout dalších 15 minut na zastávce. "Tak mi řekněte-" "Nevím." Vypadlo ze mě. Hned jsem sve odpovědi zalitovala. Učitelka se zamračila a zavřela sešit. "Ještě jsem nedořekla otázku." "Šetřím vám dech." S těmi slovy jsem si šla drze sednout. "Takže za 5. No vás to bude mrzet ne mě." Jdi se bodnout.

O přestávce jsem se stavila do skříňky. Ráno jsem si nevzala učebnice, tak jsem si je konečně vyzvedla. "Ty si Indonela?" "Co chceš umělej mozku." Christin pohodila blonďatou hřívou. Neměla moc čím se chlubit. Z poloviny měla příčesky. Její pravé vlasy jsou, tak do ramen. "Pf. Ty si chodila s Treyem že." "Na co ti to bude." "Jestli tě máme zařadit na poslední místo v seznamu, nebo na předposlední." Začali se smát. "Tak to se nenamáhej a hoď mě rovnou dolů. Když ta nula umí vyzvydnout o jeden stupeň." Zabouchla jsem skříňku a vyšla do učebny.

"Jaku!" Protestovala jsem. Jake zakroutil hlavou a unaveně se na mě podíval. "Limp bizkity takhle už neuvidíš." "Jde tam Herma." Naštvaně jsem ho probodla pohledem. Copak se musí furt hádat. Zakroutila jsem očima. Najednou mě něco napadlo. Každej fanoušek si nesmí nechat ujít písničku Take a look around. Hrajou ji zřídka a vždycky to bývá nářez. "Víš že budou hrát Take a look around?" Jakovi zabystřili oči. "Fakt?" "Jenom, když pojedeš." Nakonec kývl. Usmála jsem se a dál sledovala přednášku na Renesanci.

"Takže já jsem s tebou nechodil." Ten hlas mi vehnal všechny vzpomínky. Zažiky. Dotyky. Slova. Zatřepala jsem hlavou. Už nebudu truchlit. Ne nad tím. "Zkus přemýšlet." Zabouchla jsem dveře od skříňky a chtěla se odebrat na odchod. Popadl mě za zápěstí. "Nebuď drzá. Co si Christin řekla?" Naštvaně jsem vytrhla ruku. "Že seš zasraná minulost." Vyběhla jsem ze školy. Pryč od něho. Od minulosti. "Indy!" Naštvaně jsem se otočila. "Viděl jsem tě z Treyem. Co ti chtěl?" "Připomínal mi minulost." Felix zaťal pěsti a šel zpět do školy. Asi bylo zbytečný mu říkat něco.

"Kyle jsem doma." Hodila jsem klíče na poličku a koukla do obyváku. Ležel s ovladačem zachumlanej v dece. Myčka nedotčena že ano. Naštvaně jsem po něm hodila polštář. "Co děláš!" "Co dělám! Byla jsem 7 hodin ve škole a ty si za tu dobu neudělal tu myčku! Mě je to jedno já ji dělat nebudu a pochybuju, že Angel to udělá za tebe." "Ježiši. To mě budíš kvůli myčce." "Jo, protože se válíš na gauči a žereš naše žrádlo. Nezabije tě pár talířů. Blbče." Naštvaně jsem se zavřela v pokoji. "Jenže já jsem tu doma! Blbko!" Křičel za mnou Kyle. Ignorovala jsem ho, jinak bych ho musela zabít.

"Indy. Kyle říkal, že mám uklidit myčku." Naštvaně jsem hodila propisku pod stůl. "Řekla jsem, že to dělat nebudem ty línej dobytku!" Sedla jsem si zase za počítač a usmála se na Angel. Z dolu bylo slyšet třískání nádoby. Konečně se uráčil zvednout a uklidit to. Najednou jsem ucítila dotek na mích bocích. "Kyle!" Začala jsem se smát. Vždycky ví jak překvapit. Jediný, co mám u Kyla strach, tak jeho chtíče. Jedinou věc, co ho drogy naučili byl chtíč. Co chtěl,, to dostal. "Musím dodělat projekt. Potřebuješ nutně mě teďka lechtat?" "Ne, ale tak musel jsem tě vylekat." Otočil se a zas odešel chrápat. Pokroutila jsem hlavou a dodělávala projekt.

"Indy volá ti nějakej kluk." Bože, to mi tak scházelo. Vzala jsem mobil. "Halo?" "Mě nepoznáváš?" "No moc ne." "Pojedem, až pojedem vy." Usmála jsem se. Aidan. "Proč mi voláš teď? Kolem 19 hodiny?" "Myslel jsem, že bys ráda věděla Limp Bizkity." "Takže?" "Jedu na 100%. Pokud tvé pozvání platí." "Počítám s tebou. Zavoláme si pak na skypu? Musím tady něco dodělat." Nechtěla jsem to típat. Chtěla jsem s ním být co nejdýl. Bože, co to se mnou je. Štípla jsem se a probrala se do reality. "Zítra mám závody. Zavoláme si jindy." Díky to mě zachránilo. 

Na obrázku máte Kyle :) <Caroline>