The journey full of memories (CZ)

Beginning/Začátek

Ráno. Co si představíte pod pojmem ráno. Já ranní vstávání. Mobil mi zazvonil. Vypla jsem ho a vstala. Šla do koupelny, kde jsem jako obvykle dělala ranní hygienu. Nanesla make-up a přepudrovala jsem se. Nanesla linky a řasenku. Všimla jsem si, že linek mi nějak ubylo a to jich nedávám tolik.

"Angel? Nepučila sis moje linky?" Sklopila hlavu. "Tak jo nebo ne?" Stiskla jsem lahvičku v ruce. Nemělo cenu to řešit. "Příště se aspoň zeptej." Vrátila jsem se a natáhla si kraťase a děrovanej bílej svetr. Vzala si kabelu a koukla do zrcadla. Pořád obyčejná Indy.

"Ahoj mami." "Ahoj Indy, nedáš si se mnou kafe?" Přikývla jsem a sedla si na linku. Pomalu jsem upíjela doušky kafe. "Tvůj otec sehnal pro tebe lístky na koncert Limp Bizkitů." "Páni jako fakt?" Přikývla.

Můj otec pracuje jako securiťák na koncertech. Dokáže dostat lístky na každý koncert. Třeba se uvidím i s Fredem Durstem. Dopila jsem kafe a nazula si boty. "Angel! Pohni." Ségra seběhla dolů a hned byla připravena odejít.

Cesta probíhala jako obvykle. V tichosti, protože jsme obě měli sluchátka. Dorazili jsme před školu. Jako obvykle jsem se rozloučila s Angel a šla jsem za Hermi. Jsme kamarádky od 1 stupně. Ráda kouří cigarety a někdy si dá jointa. Nechápu ji. Tvrdí, ale že ji to uklidňuje. Vždycky nad tím protáčím oči. "Koukej není to Trey?" Koukla jsem se. Trey. Idol všech holek na škole. Je můj kluk 2 roky, ale od té doby se toho hodně změnilo. Už se nechoval, jako před tím. Už mi neříkal hezkými slovy, nelíbali jsme se, furt se vymlouval. Už to nebylo jako dřív.

"Treyi?" Otočil se. Vždycky to byl on, co za mnou přišel. Dal mi pusu, nebo mě vtáhl do objetí a hladil po vlasech. "Ahoj kotě." Dal mi pusu na tvář a držel mi ruku. "Sis mě nevšiml." "Všiml, jen jsem chtěl nejdřív pozdravit Jaye." No jasny. Chceš zase za holkama, co se okolo Jaye motaj. "Aha. No platí to kino dneska po škole?" "Lásko mrzí mě to, ale dneska to nestíhám. Musím pomoc mamce." "To nevadí. Tak pomoz mamce a já pak, za tebou večer skáknu aspoň na pokec." "Dobře. Musím jít. Napíšem si." Pustil mi ruku a ve vteřině byl u Jaye. Sklopila jsem hlavu. Bylo vůbec logický s ním začít chodit. "Nechápu, že mu ty výmluvy trpíš." Herma se objevila vedle mě. "Nejsou to výmluvy. Prostě nemá čas." "Jako obvykle." Naštvaně jsem ji probodla pohledem. Ale horší je, že to byla pravda. Poslední dobou nemá čas. Furt se vymlouvá. Naštvaně jsem zatla pěst. Konečně zvoní.

Ze skříňky jsem vyndala všechny učebnice. Pozdravila jsem se mnoho lidma na chodbě. S některými jsem prohodila pár slov a pak zamířila k učebně. Sedla si do prostřední lavice a čekala na příchod učitele. "Mě ani nepozdravíš?" "Promiň Felixi." Obejmula jsem ho a znovu se posadila. Felix sedl vedle mě. Dalo se s ním normálně bavit, něco jako druhá kámoška. Poradil mě s oblečením, lakem na nehty, voňavkou, prostě se vším. By prostě uplně stejnej a vždycky mi pomohl. Herma seděla v zadu v pravo. Seděla s Jakem. Moc se nebavili. Když už se bavili, tak to dopadlo katastrofálně. Složila jsem hlavu do dlaní. Musela jsem přemýšlet na Treyem. Opravdu nemá čas, nebo to jen další výmluva. Rozhodla jsem se, že o přestávce za ním zajdu a na rovinu se ho zeptám.

Výuka nebyla nijak zajímavá. Probírali jsme nerosty. Občas jsme se koukl na nějaké video. Většinu hodiny jsem stejně prokecala s Felixem. Když zazvonilo, odebrala jsem se ke skříňce, kterou má Trey. Zachytila jsem ho opodál s nějakou černovláskou. Hladil ji po tváři a něco ji šeptal. "Kdo. To. Je?" Každé slovo jsem pečlivě vyslovila. "Thalia. Kámoška klid." "Kámošky se hladí po tváři?" "Klid kotě. Opravdu nic mezi námi není." Obrátila jsem oči v sloup. Lhaní mu jde naprosto "skvěle". Nechala jsem ho tam stát a šla na druhou hodinu. Trey mi to nedovolil. "Co děláš. Musím na hodinu." Neodpověděl. Místo toho mě něžce zvedl na skříňky a opřel mě o ni. Něžně se mi začal třít o rty. Probojoval se jazykem do mé pusy a bojoval s mím. Furt mě přidržoval, takže jsem se plně na něho soustředila. Dala jsem mu ruce kolem krku. Bylo mi jedno, že přídu pozdě do hodiny, hlavně jsem nechtěla, aby tohle skončilo.

"Omlouvám se paní učitelko, jdu pozdě." Matikářka mě kysele měřila. "Po škole." No jo učitelky jsou milý. Sedla jsem si k Felixovi a koukla na Hermu. Jenom zakroutila hlavou a upřela pohled na tabuli. Ušklíbla jsem se a koukala na hodiny. Těšila jsem se, jak to skončí.

Po škole jsem šla domů. Bylo kolem čtvrté a já si odpikala trest. Měla jsem v plánu, že zajdu za Treyem. Šla jsem jako obvykle autobusem a kousek pěšky. Před Treyovím domem mi něco nehrálo. U dveří stála ta černovlasá Thalia. Skryla jsem se a pozorovala jsem ji z povzdálí. Trey ji vzal domů. Co sakra ta tu chce? Přešla jsem k oknu. Viděla jsem dost na to, abych měla důvod to s ním ukončit.

Vtrhla jsem do domu. Bylo mi jedno, že jsem málem rozbila dveře. Mé oči tikaly po obývaku. "To si děláš prdel Treyi!" Vytáhla jsem Thalii za vlasy a odhodila jsem ji do rohu. "Indy? Ehm to není tak, jak to vypadá. "Ne vůbec. Tohle je pomáhání mamce! Ty si neskutečnej idiot po 2 rocích tohle." Vrazila jsem mu facku a podrážděně jsem utekla. Doma jsem se schoulila do klubíčka. Slzy mě tekly a tekly. Jak mohl? Byly jsme spolu tak dlouho. Podělaná Thalia. Naštvaně jsem udeřila pěstí do polštáře "Hajzl. Hajzl. Hajzl. Hajzl!" Brečela jsem stále víc a víc.Před očima mě běhaly vzpomínky. Nehty jsem zaryla do kůže. Bylo mi to jedno. Brečela jsem bolestí, ztrátou.

"Indy?" Seděli jsme večer v parku, když mě zachránil. Měla jsem rozklepané nohy a hlava mi třeštila. Objal mě a přitiskl si mě na hruď. Jediný co, tak jsem vnímala tlukot jeho srdce. Uklidňoval mě. "Už je všechno v pořádku. Jsem tu a už nedovolím, aby ti někdo ublížil." Byla jsem v šoku. Jenom jsem vzlykala a ležela jsem mu na hrudi. "Budu ti pořád na blízku Indy. Nikdy ti neudělám nic, co by tě mohlo zranit."

Tehdy byl ještě skvělej kluk. Dalo se mu věřit. Po těch letech se změnil. Začal na mě být hnusnej, vymlouval se. Kam se podělo lásko, miláčku, krásko moje? Bůh ví, jestli před Thalií byli ještě nějaké. Bylo to Jayem. Od té doby, co jse s ním začal bavit byl jinej. A já blbá mu to trpěla. Přestala jsem brečet. Nemělo to smysl. Kvůli něčemu takovýmu. Z venku jsem se uklidnila, ale uvnitř mě to nehorázně bolelo. Zachránil mi život. Pomohl mi a teď mě přímo před míma očima podvede s Thalii.

Lehla jsem si zpátky do postele. Nemělo to smysl. Kluci jsou kreténi. Láska je jen zlo. Nesnáším lásku. Nevěřím klukům.

A tak to všechno začalo.