Milovat nepřítele (POZASTAVENO)

Osudný dopis

Minulý měsíc jsem oslavila své jedenácté narozeniny. Od té doby netrpělivě čekám na dopis, který mi změní život. Před pár dny se tak stalo přišel mi ten osudný dopis. S radostí jsem dopis popadla a otevřela v dopise stálo "s potěšením vám oznamujeme, že jste přijata na Školu čar a kouzel v Bradavicích". Zatajil se mi dech. Ten kus pergamenu, který držím v ruce mi umožní vystudovat školu mých snů, školu o které mi rodiče vždycky tak rádi vyprávěli. Vyskočila jsem radostí. Rodiče na mě s úsměvem hleděli a prohlásili, že je nejvyšší čas se sbalit. Utíkala jsem do svého pokoje, kde jsem vytáhla obrovský kufr, který čeká na cestu do Bradavic. Po dlouhém balení jsem se svalila na postel a unikla do říše snů.

Den před odjezdem

Tak a je to tady dneska jdeme s rodiči do příčné ulice, kde nakoupíme všechny věci na seznamu, který přišel s dopisem. Procházíme se příčnou ulicí a narazíme na krámek s hůlkami to jediné jsme ještě nekoupili. Rodiče zůstali venku před krámkem a já s odhodláním vstupuji do krámku s hůlkami, když v tom zakopnu o práh a svalím se společně s blonďatým chlapcem na zem. Bleskovou rychlostí se mu omluvím a pokouším se vstát, ale nějak to nejde. Blonďatý kluk ke mně natáhne ruku, aby mi pomohl vstát a já ji přijmu. Ještě jednou se mu omluvím a zahledím se do jeho světle šedých očí. Byly nádherné. Když se konečně odtrhnu od tich překrásných očí rozhodnu se mu představit "jmenuju se Elizabeth Swannová a ty?". Viděla jsem jen jak se mu vytratil úsměv z obličeje, ale ze slušnosti se představil taky"Já jsem Draco Lucius Malfoy". Ztuhla jsem nevěděla jsem co mám dělat. Daruje mi poslední pohled než odejde. Po chvíli jsem se konečně oklepala a přistoupila blíže ke stolu, kde už na mě čekal pan Ollivander. Zkoušela jsem asi pět hůlek, ale žádná z nich si mě nevybrala. Nakonec ke mně přistoupil pan Ollivander se šestou hůlkou. Mávla jsem s ní a ano byla to ta pravá. Po asi třiceti minutách vycházím z obchodu s úsměvem na rtech. Zamávám rodičům a běžím k nim. "Mám hůlku mám hůlku". Otočí se na mě "tak nám ji ukaž nemůžem se dočkat" řeknou s úsměvem na tvářích. "Tady...Je z kaštanového dřeva má 12 a 3/4 palce a nepoddajnou flexibilitu. Už se těším, až jí budu moct použít." prohlásím. "My víme zlato už to nebude trvat dlouho, a protože jedeš už zítra tak jsme ti koupili sovu, abychom jsme si mohli posílat dopisy snad se ti bude líbit". "Páni děkuju moc" chvíli jsem ještě přemýšlela jak ji pojmenuji, ale nakonec jsem se rozhodla pro jméno Bessie.

Den odjezdu

Právě stojím na nádraží King's Cross a loučím se s rodiči. Po nástupu do vlaku hledám volné kupé. Taky, že jsem ho našla. Usadila jsem se a naposledy jsem zamávala rodičům. Po chvíli se někdo vynoří ve dveřích do kupé. Otočím se a zahlédnu hnědovlásku vypadá sympaticky. " Ehm je tady volné místo?". "Ano je tu místo." usmála jsem se na ni. "Mimochodem jmenuji se Hermiona Grangerová a ty se jmenuješ jak?". "Já se jmenuji Elizabeth Swannová" představím se s milým obličejem.

O pár hodin později

Vystupujeme z bradavického expresu a vydáme se k obrovi, který stojí opodál. Ten nás přivítá a všichni usedneme do lodiček, ve kterých vyplouváme k hradu. Po cestě na lodičkách vstupujeme do hradu a následně do Velké síně, kde na nás padají pohledy starších žáků. Ředitel školy nás přivítá a řekne co se smí a nesmí. Když ředitel školy domluví ujme se slova Minerva Mcgonagallová, která nám vysvětlí k čemu jsou koleje, kolik jich je a po kom jsou pojmenované. Profesorka Mcgonagallová prohlásí " každého koho vyvolám usedne na židličku a Moudrý klobouk ho zařadí mezi tyto čtyři koleje Zmijozel, Havraspár, Mrzimor a Nebelvír. "

Hermiona Grangerová - Nebelvír".   ........."Elizabeth Swannová - hmmm velmi těžké ...Nebelvír" šla jsem si sednout společně s mojí hnědovlasou kamarádkou ke stolu, kde seděli všichni nebelvírští a poslušně jsme poslouchali dál. "Ron Weasley - Nebelvír", "Draco Lucius Malfoy - Zmijozel", "Harry Potter - Nebelvír", "Neville Longbottom - Nebelvír"............
Po rozřazování jsme se všichni vrhli na večeři, která se z ničeho nic před námi objevila. Když jsme dovečeřeli, tak nás primusové a prefekti odvedli na naše koleje, kde jsme se uložili ke spánku.

Ahoj chtěla jsem vám říct, že kapitoly budou vycházet jednou týdně a v případě zdržení se omlouvám. Doufám, že se vám můj příběh bude líbit.
Chci upozornit jen na to, že kapitoly nebudou tak dlouhé, protože z vlastní zkušenosti vím, že to je unavující.