Milovat nepřítele (POZASTAVENO)

Hádka

Draco:

O dva týdny později

Před dvěmi týdny jsem se Elizabeth na Astronomické věži omluvil a vysvětlil jí proč to Blaise udělal a také proč jsem byl za ní na ošetřovně. Odpustila mi za což jsem jí neskutečně vděčný. Od té prokecané noci jsme s Elizabeth nerozlučná dvojka sice se naše rodiny nenávidí, ale to mi je jedno s Elizabeth jsem si sedl a je to fajn holka.

Elizabeth:

Dnes jsou to dva týdny od propovídané noci s Dracem. Té noci se mi omluvil prý se mi omlouval už na ošetřovně, ale spala jsem a také ho vyhodila ho madam Pomfreyová. Musela jsem se zasmát ta představa, že samotného Draca Malfoye někdo vyhodil je prostě k zasmání. Také mi vysvětlil proč Blaise udělal to co udělal. Celkem mě to překvapilo, ale nechala jsem to být přeci si nebudu kazit tak hezkou chvilku s Dracem. Zbytek noci jsme si povídali o tom čím bychom jednou chtěli být a také o tom co si myslíme o temné s světlé straně. Dost mě překvapilo, když mi Draco řekl, že se mu nelíbí co dělá temná strana, ale také nesouhlasí se světlou. Na druhou stranu ho chápu, protože to mám stejně. Oba dva chceme, aby bylo něco mezi něco jako
"neutrální strana". Třeba to tak jednou bude. Teď, ale zpátky k dnešku. Právě teď sedím na snídani celá natěšená na hodinu lektvarů. S Dracem totiž každou hodinu lektvarů provokujeme Snapea většinou se to, ale neobejde bez školního trestu což je ve většině případů umývaní kotlíků.

Po hodině lektvarů.

"Ten výraz Snapea si budu pamatovat hodně dlouho." řekne celý vysmátý Draco.

"A divíš ......se mu, když ......na něj vyliješ ......lektvar, který mu...... propálí hábit?" snažím se mu říct v návalu smíchu.

"Draco Elizabeth máme vám vyřídit, že odpadá vyučování prý se něco chystá." přiběhne k nám Crab a Goyle.

"Dobře a děkujeme odpovím jim.

"Tak když nám odpadly hodiny co podniknem?" zeptá se mě Draco.

"Mohli bychom se jen tak projít co na to říkáš?"

"Pro tebe všechno Eliz." odpoví mi Zmijozel.

"To bych být tebou neříkala dvakrát." zasměju se.

"Ještě se musím převléct, takže za půl hodiny před vchodem do Nebelvírské věže?" zeptám se ho s úsměvem.

"Dobře, ale moc se nezdrž nemám rád zpoždění to přece víš." odpoví mi Draco.

"Jasně." odseknu a rozeběhnu se směr Nebelvírská věž.

Ve dveřích na mě čeká naštvaná Hermiona.

"Co se stalo Hermi?"

"Ty se mě ještě ptáš? Vykašlala si se na nás a bavíš se pořád jen s Malfoyem. Víš vůbec z jaké je rodiny co jeho rodina provádí Harrymu mně a Ronovi. On nebude jiný a navíc jsou na straně Pána zla. Si tak strašně sobecká. Lituju toho, že si byla moje kamarádka. Nechápu, že jsem předtím neviděla jaká jsi sobecká krysa (nic jiného mě nenapadlo😂)." vychrlí na mě ještě více naštvaná Hermiona.

"Co to povídáš Hermiono já jsem se na vás nevykašlala to vy jste se vykašlali na mě. Už od začátku školního roku se semnou nebavíte jako předtím myslela jsem si, že to je přechodné, ale jak vidím tak ne. A o Dracovi, tak nemluv je to fajn kluk není stejný jako jeho rodina." odpovím jí se slzami stékajícími po mé tváři.

"Víš co zapomeň na nás teď máš Draca ten je určitě lepší než my." opustí pokoj stále naštvaná Hermiona.

To se mi snad zdá právě jsem se pohádala s jediným člověkem, kterému jsem tak moc věřila. Svalila jsem se do postele a nemohla jsem uvěřit co se právě stalo.

"Co když za to opravdu můžu já? Ale i kdyby do Draca se navážet nebude." řekla jsem si pro sebe.

Ztratila jsem nejlepší kamarádku a dva kamarády v jeden den vlastně v jeden moment. Dalších třicet minut jsem jen ležela a brečela. Pomalu jsem se s opuchlými oči zvedla a převlékla, aby mi venku nebyla zima.

"Snad to Draco nepozná." řekla jsem si opět pro sebe.

Procházela jsem místností a cítila na sobě tři nehezké pohledy snažila jsem to ignorovat, ale do očí se mi opět nahrnuly slzy. Vyšla jsem ze společenky a hned před vstupem na mě čekal Draco s dekou a naštvaným pohledem.

"Jaktože ti to tak dlou- co se stalo Eliz? Proč brečíš?" zeptá se mě s nechápavým a také ustaraným pohledem.

"Pohádala jsem......se s......Hermionou" snažím se říct mezi vzlyky.

"A proč?" zeptá se a pohladí mě ve vlasech.

"Prý jsem se na ní a zbytek tria vykašlala, protože se bavím jen s tebou. Ale to není pravda oni se na mě vykašlali už na začátku školního roku."

"Kašli na ně Eliz máš mě já se na tebe nevykašlu. Si totiž jediný člověk, kterému tolik věřím i když se bavíme tak krátce. A jestli se s tebou nechtějí bavit jen kvůli tomu, že se bavíš i s někým jiným, tak ti za to nestojí." dořekne Draco a vlepí mi kamarádskou pusu na čelo.

"Máš pravdu nestojí mi za to. Mám tě ráda." řeknu a obejmu ho. Vím, že se nerad objímá, ale i přesto mi objetí opětoval.

"Asi už nechceš jít ven, že?" zeptá se stále v objetí a položí si jeho hlavu na tu mojí.

"Teď už fakt ne." řeknu s povzdychnutím.

"Tak půjdeme na Astronomku co ty na to?" vyprostí se z objetí a usměje se na mě.

"Můžeme." odpovím a rozejdeme se k Astronomce.

Když jsme došli na Astronomickou věž Draco rozložil deku, na kterou jsme si následně lehli a povídali si. Ani jsme si nevšimli jak dlouho tu jsme, ale bylo jasné, že jsme prošvihli oběd i večeři. I když jsem nechtěla tak při povídání a koukání na hvězdy jsem usnula pak už jsem jen cítila, jak mě někdo zvedá a odnáší pryč.

Draco:

"Co si myslíš, že se bude konat, když nám zrušili vyučování?" zeptal jsem se a otočil se na bok, abych na Eliz viděl. Všiml jsem si, že Elizabeth pravidelně oddychuje.

"Je tak krásná, když spí." pomyslel jsem si.

Vzal jsem Elizabeth do náruče a pobalil deku. Vydal jsem se ke komnatě nejvyšší potřeby, protože odnést Eliz ke mně do pokoje, který obývá Blaise není nejlepší nápad. V komnatě nejvyšší potřeby se objevila obrovská manželská postel. Na jeden kraj jsem položil Elizabeth a na druhý jsem si lehl já. Trochu jsem se vylekal, když se kolem mě obmotaly dvě úzké paže, ale nechal jsem to být vlastně mi to vůbec nevadilo.

Omlouvám se za možné chyby, ale snad se vám kapitola bude líbit.