Milovat nepřítele (POZASTAVENO)

Ošetřovna

Pohled Elizabeth:

Těžce jsem otevřela své ulepené víčka a s velkou bolestí hlavy jsem se posadila. Porozhlédla jsem se po místnosti a snažila jsem si vzpomenout co se stalo. Konečně jsem si vzpomněla.

"Já toho Zabiniho zabiju. Tohle se přece nesmí" řekla jsem si pro sebe, ale z mého přemýšlení a nadávání mě vyrušila madam Pomfreyová.

"Tak už jste se vzbudila slečno Swannová. Vypijte tohle potlačí to bolest hlavy." řekla a podala mi tekutinu divné barvy. Poslušně jsem ten lék vypila a s kyselým obličejem poděkovala.

"Ještě než odejdete madam Pomfreyová. Jak dlouho jsem spala?" zeptám se.

"Tři dny slečno a málem bych zapomněla první den jste měla návštěvu." oznámí mi s drobným úsměvem.

"A mohu se zeptat kdo tu byl a co chtěl?" vyptávám se i když jsem si jistá, že to byl někdo ze zlatého tria. Ale co když ne? Poslední dobou se cítím jako páté kolo u vozu. Ale tak kdo jiný než oni? Takovéhle otázky se mi nepřetržitě honily hlavou.

Když v tom mě opět vytrhne z myšlenek hlas madam Pomfreyové. "Byl tu Draco Malfoy, ale co chtěl to opravdu nevím. Na to se ho budete muset zeptat sama." odpoví mi mile.

"Dobře zeptám se ho." řeknu zamyšleně.
"Můžu mít ještě jednu otázku?" zeptám se pořád ponořená v mých myšlenkách.

"Ale jistě" odpoví mi.

"Kdy se budu moct vrátit?"zeptám se. To by mě opravdu zajímalo.

"Můžete hned. Hlavně opatrně slečno." vysloví.

......

Hned poté co jsem mohla odejít z ošetřovny jsem chtěla najít Draca a zeptat se ho proč za mnou byl. Jelikož jsem byla propuštěna před večeří a zbylo mi trochu času tak jsem se šla do pokoje umýt a obléct se do čistého. Na pokoji byla jen Hermiona s knížkou v ruce. Jakmile si všimla, že jsem se vrátila z ošetřovny tak mě zahrnula otázky.

"Je ti lépe? Kdyby se ti udělalo nevolno hned mi řekni a já s tebou dojdu na ošetřovnu...." vyptávala se Mia. Bylo to od ní opravdu milé, ale už jsem měla velký hlad.

"Hermi? Myslím, že už stačí. Mám hlad." řeknu a do toho se ozve můj žaludek.

"Jak načasované." uchechtne se Hermiona.

Sedli jsme si ke stolu, kde na mě čekali stejné otázky, kterými mě Mia zahrnovala v pokoji.

"Je ti už lépe?"zeptá se Ron.

"Když něco budeš potřebovat tak mi řekni všechno zařídím." oznámí mi Harry.

"Kdyby něco řekni nám my s tebou na ošetřovnu dojdeme." řekne George a Fred jen kývne na náznak souhlasu.

"Děkuju vám za starost, ale je mi dobře." řeknu jim s úsměvem. Je to od nich velmi hezké, že se zajímají. Na to už mi nikdo neodpověděl a pustil se do večeře zatím co já jsem cítila něčí pohled na mých zádech, jako kdyby mě ním chtěl probodnout. Otočila jsem se. Samozřejmě, že to byl Blaise. Ale proč vedle něj nikdo neseděl? Když jsem pohledem projela celý Zmijozelský stůl narazila jsem jen na Pansy povídající si s nějakou skupinkou dívek, ale Draco nikde. Proč není na večeři? Proč nikdo neseděl s Blaisem? Bylo to divné. A tak jsem se vydala ke stolu Zmijozelských. Několik studentů zaskočilo, že Nebelvír se blíží k Zmijozelskému stolu včetně mých přátel, ale nějak jsem to neřešila.

"Parkinsonová můžeš na chvilku?" s nechápavým výrazem semnou vykročila z Velké síňě.

"Co potřebuješ?" zeptá se.

"Vím je divné se vyptávat na Malfoye, ale dělá mi starost, že není na večeři." řeknu na jeden nádech.

"Vím jen to, že od té doby co si byla na ošetřovně se zásadně vyhýbá Blaisovi a nechodí na večeře vlastně ani na obědy a snídaně. To, že se vyhýbá Blaisovi naprosto chápu, protože to co udělal bylo naprosto hloupé u Salazara jak ho to mohlo jen napadnout. Zkoušela jsem s ním mluvit, ale vůbec mě neposlouchá. Ale třeba tobě by to řekl." dořekne Pansy.

"Když to neřekne tobě tak proč by to říkal mně?" zeptám se.

"Myslím si, že někdy je lepší se svěřit někomu s kým si nejsi tak blízký." odvětí Pansy.

"Zkusit to můžu, ale nejdříve ho musím najít." řeknu.

"Teď mě napadlo zkus Astronomickou věž chodí tam často, když ho něco trápí. Sakra že mě to nenapadlo dřív už si tam mohla dávno být a třeba..." zarazila se a já se na ní podívala s nechápajícím pohledem.

"Třeba co?" zeptám se.

"To je jedno. Už musím jít ať to nevypadá divně. Tak čau." rozloučí se a odejde.

"Čau" řeknu a rozejdu se směr Astronomická věž.

Pohled Draco:

V tom vlaku jsem to opravdu přehnal a tak jsem se šel Elizabeth omluvit na ošetřovnu, ale když jsem tam přišel spala.

~Flashback~

Po incidentu s Elizabeth a Blaisem se nám vyučování zrušilo, tak jsem neváhal a šel za Elizabeth požádat o odpuštění za to, že jsem na ní ve vlaku nebyl úplně milý, a také abych se jí zeptal jestli už jí je líp. Došel jsem na ošetřovnu a vydal se hledat lůžko na kterém leží Elizabeth. Po chvilce jsem u ní stál a jen se díval jak tam bezvládně leží. Sedl jsem si na okraj postele a pozoroval její bledé tváře.

"Omlouvám se Elizabeth. Neměl jsem být tak tvrdohlavý a mluvit o věcech do kterých mi nic není. Doufám, že mě slyšíš a odpustíš mi to." chtěl jsem ještě něco dodat, ale v tom mě přerušil hlas madam Pomfreyové.

"Pane Malfoy tady nemáte co dělat. Hned běžte pryč." pronesla madam a já musel poslechnout.

"Tak snad jindy." řekl jsem si spíš pro sebe.

~End of flashback~

Od doby co jsem navštívil Elizabeth uběhli dva dny. Právě teď stojím na Astronomické věži a přemýšlím nad tím co dělá a jestli mi odpustí, když v tom slyším blížící se kroky. Otočím se a vidím Elizabeth, která má i přes několik dnů ztrávených na ošetřovně úsměv na tváři.

Moc se omlouvám, že dlouho nebyl další díl, ale škola mi poslední dobou dává zabrat. Taky se chci omluvit za chyby a doufám, že se vám kapitola líbí.