Omlouvám se za chyby...
Byla jsem v menším parku, který se nacházel kousek od mého domu. Zhluboka jsem se nadechla a dívala se na jezírko předemnou. Byl tu klid a já se cítila naprosto spokojená. Mé tělo bylo každou minutu unavenější, ale i přes tu všechnu únavu jsem nechtěla vstát a odejít.
Po nekonečném přemlouvání sami sebe, jsem se konečně rozhodla jít zpět domů. Potichu jsem otevřela vchodové dveře a vstoupila do příjemného tepla. Všimla jsem si že kabát, který měla na sobě dívka, která přišla za Jasonem tu stále visel. Povzdychla jsem si a pomalým krokem došla do obýváku. "Jo! Pamatuju si na to!" vyhrkl Jason šťastně a usmál se na dívku sedící předním. "Byl jsem malý. Nemohl jsem za to Jazzy!" vykřikl naštvaně a zamračil se. Bez jakéhokoliv pozdravu jsem prošla obývákem do kuchyně.
"Můžeš mi říct kde jsi byla?" objevil se vedle mě Jason. Na patě jsem se otočila a falešně se na něho a dívku vedle něho usmála.
"Byla jsem se projít." pokrčila jsem rameny a došla do konečně do kuchyně. Z lednice jsem si vytáhla banánový džus a nalila si ho do skleničky.
"Kde jsi byla." zašeptal jeho hlas, zhluboka jsem se nadechla, když jsem ucítila jeho ruce jak se obmotaly kolem mého pasu.
"Jasone." povzdychla jsem si a odstoupila od něho, nechápavě se na mě díval, sklopila jsem hlavu a napila se ze své skleničky, plného vynikajícího džusu. "Jdu spát." políbila jsem ho na tvář a s tichým pozdravem na dobrou noc jsem odešla nahoru do své ložnice. Byla jsem líná na to se jít vysprchovat, proto jsem si oblékla pouze noční košilku a lehla si do postele. Ze svého nočního stolku, jsem si vzala mobil a vytočila jeho číslo.
"Ahoj."
"Cody." vydechla jsem a usmála se.
"Co se děje?" zasmál se a já též.
"Mám na tebe jednu velkou prosbu. A jelikož jsi mi vždy se vším pomohl volám tobě."pokrčila jsem rameny, ikdyž to nemohl vidět.
"Pravda. Pomáhám ti ve všem." usoudil po chvíli ticha. "Takže s čím potřebuješ pomoc krásko."
"Za několik týdnů má, má matka narozeniny a jelikož nejsem nikde poblíž ní... No prostě mohl by ses jí nějak nenápadně zeptat co by chtěla?" zakousla jsem se do rtu a podívala se na strop. Naštvaně jsem zavrčela, když jsem ze zdola uslyšela smích.
"Jistě, to nebute takový problém."
"Ale teď to hlavní proč ti volám." odmlčela jsem se a zhluboka jsem se nadechla. "Myslíš že bys pro mě mohl udělat ještě jednu věc?" zeptala jsem se ho.
"Jistě, pro krásku v nesnázích cokoliv." zasmál se.
"Určitě znáš Vmagazin" odmlčela jsem se.
"Ano, proč?"
"Chtějí abych pro jejich novou titulku časopisu nafotila nějaké fotky. Moc se mi do toho nechce jít, ale kdyby jsi je nafotil semnou, bylo by to jiné." vydechla jsem a v tichosti doufala že mou nabídku příjme.
"Dobře, dej mi vědět, kdy, kam a v kolik mám přijet a já tam budu." i přesto že jsem ho neviděla, jsem mohla vědět, jak mrknul a oblízl si avé rty.
"V-vážně?" zakoktala jsem a doširoka se usmála.
"Ano, přeci jenom stále k tobě něco cítím, a nejsem takový hajzl abych tě v tom nechal."
"Sledoval jsi mě, a psal mi různé dopisy.... Jsi hajz." zasmála jsem se nahlas a otočila svou hlavu ke dveřím, které se otevřeli.
"Já vím, ale to bylo proto, protože jsem si myslel že bych tě přesvědčil aby jsi se vrátila zpět a žila svůj život."
