Omlouvám se za chyby.
Dnes je můj první den ve škole. Jelikož jsem přijela až dneska ráno, nebyl čas se zastavovat v novém domově. Auto jsem zaparkovala na parkovišti před školou a povzdychla si. Ještě nikdy předtím jsem nebyla tak nervozní. Byla jsem na různých akcích a koncertů kde bylo více lidí než tady, ale teď cítím nervozitu. Možná je to tím že mám strach aby mě žádný ze studentů nepoznal, další strach mám z toho aby se tu nikde neobjevil nějaký paparazi, jenže kdo by mě teď poznal. Vlasy přebarvené z blonďaté na hnědou, nový styl a především piersing v nosu a tetování na pravém zápěstí. Tohle všecho jsem stila během večera cestou sem.
Po kočnečném rozhodnutí jsem konečně vystoupila z auta. Nikdo mi nevěnoval žádnou pozornost, protože všichni byly na druhé straně silnice než jsem já. Povzdychla jsem si a pomalým krokem jsem se vydala na druhou stranu.
Se sklopenou hlavou jsem procházela mezi studentami, kteří se dohadovaly venku na školním parkovišti. Byla jsem zmatená a nevěděla jsem kam mám jít. "Stratila jsi se?" ozval se zamnou chlapecký hlas.
"J-jo." vydechla jsem a otočila se. Pohled na dva kluky, kteří byly možná stejně starý jako já mě zarazil. Jejich oči mě skenovaly a já se cítila ještě více nejistá než předtím.
"Jsem Kenny a tohle je Ryan." promluvil kluk s tmavší pletí a mile se na mě usmál. Pak jsem svůj pohled přemístila na kluka s blond vlasy, světlejší pletí a a velikým úsměvem na tváři.
"Těší mě, jsem Malenie." falešně jsem se usmála a doufala že jsem své nové jméno řekla správně.
"Krásné jméno pro krásnou dívku." řekl Ryan a já cítila jak se mé tváře začínají červenat. "Takže odkud jsi?" zeptal se mě Kenny, když ruku položil na můj pas a tím mě donutil jít vpřed stejně jako oni.
"Narodila jsem se v Los Angeles." usmála jsem se na Kennyho a Ryana. Oba vypadali docela překvapený.
"Takže jsi jela docela dlouho co?" uchechtl se Ryan, který otevřel dveře do budovy a mě nechal projít jako první.
"Děkuji. Ne, vlastně žiji v Phoenixu." zašeptala jsem a podívala se na oba. Kenny se do široka usmál a zastavil se což donutilo zastavit mě i Ryana.
"I já pocházím z Phoenixu, ale kvůli škole žiji tu. Bydlím u Ryana a musím říct že za ty dva roky se musím pochválit." zasmál se. Nechápavě jsem se na něho podívala. "Je hrůza s ním bydlet pod jednou střechou je strašně nepořádný." pokroutil hlavou a opět se vydal na odchod. Začala jsem se smát a rychlou chůzí ho doběhla.
"No s tebou to není taky o moc lepší. Pořád tam uklízíš a já pak nic nemůžu najít." vyprsknul naštvaně Ryan, který se na mě mile usmál a pak odešel bůh ví kam. Zůstala jsem tedy pouze s Kennym, který mě dovedl k učebně.
"Jak víš že jdu studovat tanec?" zeptala jsem se ho a usmála se.
"Dneska tu jsou přijímací zkoušky do tohoto oboru, takže vím." zasmál se a ruce si dal do kapes.
"P-přímací zkoušky?" vykoktala jsem ze sebe a vyděšeně se na něho podívala.
"Ano, přece sis nemyslela že na takovouhle školu vezmou každého." zasmál se a otočil se na odchod. "Měj se, snad se ještě dneska potkáme." dodal a i se zvoněním odešel.
Naštvaně jsem s povzdychla a vydala se na opačnou stranu školy než jsou přímací zkoušky. Několik studentů však stále postávalo na chodbách ignorující zvonění. Několik minut jsem hledala dveře s nápisem ředitelna. které však byly až na konci druhé strany budovy. Zaťukala jsem na dveře a čekala až se někdo z druhé strany ozve abych mohla vstoupi dále. Místo toho se dveře otevřeli, stál v nich kluk ve věku jako ke Kennys Ryanem. Měm na tváři kyselí výraz a vypadalo to že od vzteku vybouchne, ale když se na mě podíval usmál se. Usmála jsem se též, protože jeho úsměv byl nádherný a nakažlivý natolik že jsem se musela usmát taky. Prošla jsem kolem něho a vstoupila dovnitř. Otočila jsem se na ně ho a on s úsměvem ma rtech zavřel za sebou dveře. Podívala jsem se a spatřila postaší dámu sedící v koženém křesle a mile se na mě usmívala.
Zdá se mi to nebo jsou tu všichni tak moc milý?
"Dobrý den." pozdravila jsem a posadila se do křela před ní.
"Co by jste potřebovala slečno -" zarazila se a opět se mile usmála.
"Cole." ušklíbla jsem se a vyndala z kabelky papír. Vypadala že je zaražená, ale když si vzala papír do ruky a začala si ho počítat uklidnila se.
"Jak se vám to povedlo dostat se sem bez fotografů a souhlas rodičů." zasmála se a podepsaný papír mi vrátila.
"Nikdo neví že jsem to já. Obarvila jsem se, změnila styl, piersing, tetování a nikdo nepozná že jsem Jessica Cole." pokrčila jsem rameny "A ani doma to nikdo neví." zašeptala jsem a sklopila hlavu.
"Utekla jste?" nadzvedla obočí a já pomalu přikývla. "To nebyl ten správný tah." dodala a postavila se.
"Vím to, ale už měsíc sem tajně dojíždím abych byla na každé zkoušce. Vzali jste mě a já nechci trčet doma obklopena fotoaparáty skoro u obličeje a falešně se usmívat na svět. Chci být šťastná a to jsem teď." pokrčila jsem rameny a postavila se.
"Já vím." povzdychla si a otočila se čelem ke mě. "Náš učitelský zbor ví že tu zde budete studovat, nemusíte se ničeho bát, nikdo nich nic neřekne, na to svojí práci moc milují." zasmála se, když jsme procházeli chodbou opět na druhou stranu, kde se konejí přímací zkošky.
"Omluv mě na chvilku." položila ruku na mé rameny a jemně ho stlačila, pouze jsem přikývla a posadila se na plastovou židly, která byla hned u dveří tak že jsem viděla dovnitř sálu. Každá dívka, která stála v taneční pozici byla nervozní. Bylo jim to vidět na obličeji a na tom jak strašně křečovyný právě teď jsou. Všechy dívky byly blonďaté až na jednu menší čerovlásku která postávala v zádu a na tváři měla úsměv.
"Harolde tohle je slečna Jessica Cole. Říkala jsem ti už o ní." promluvila ředitelka, když spolu i s dalším učetelem přišla ke mě.
"Moc mě těší slečno Cole." zašeptal a porozhlídl se kolem sebe. Začala jsem se smát a potřála si s ním rukou.
"I mě těší."
"Harold je učitel baletu, budete ho mít několikrát do týdne." podívala se na mě ředitelka a já pouze přikývla. "Tady máte rozvrh, klíček od skříňky a tady papír až si půjdete vyzvednou učebnice."
"Děkuji." zamrmlala jsem a všechno si schovala do tašky.
"Pro dnešek je to asi všechno, myslím že můžete jít domů slečno Cole." poslední slovo zašeptala a učitele Harolda popostrčila zpět do sálu.
"Dobře." přikývla jsem. "Chci vás pouze upozornit že je možné že se tu nějaký ten paparazi objeví. Vědí že je to můj sen a tak prosím nikomu nic neříkej te. Nikdo mě nepozná, když budu chodit takhle a vypadat jinak." promluvila jsem, když jsme vyšli ven. Mohla jsem si všimnou Ryana a Kennyho, kteří stály opodál a celou dobu mě pozorovaly. Dokonce byl mezi nimi i ten roztomilý hoch kterého jsem potkala v ředitelně.
"Nemusíte se ničeho bát slečno-" odmlčela se a nadzvedla obočí.
"Malenie Crowrd." zašeptala jsem. "Moment." vydechla jsem a vyndala z tašky falešné doklady. "Jo je to správně." zasmála jsem se a ředitelka semnou. "A kdyby náhodou volal můj otec-" dodala jsem když jsme došli na druhou stranu silnice.
"Moc se bojíte slečno Cole." zasmála se a já pouze přikývla.
"Kdou jsou ti kluci?" ukázala jsem směrem ke Kennymu a 'jeho' partě.
"To je Kenny, Ryan a pan Jason, který je věčně po škole." povzdychla si. Všichni tři se právě teď koukají mým směrem. Usmála jsem se na ně a zamávala jim. Ten roztomýlí kluk uprostřed myslím že jeho jméno je Jason byl zmatený a překvapený zároveň, když mi Ryan a Kenny zamávaly nazpět. Zasmála jsem se a podívala se na učitelku, která si prohlížela mé auto.
"Páni, ten kdo je vlastníkem toho to auta je jistě za vodou." zašeptala.
"Děkuji paní ředitelko." mrkla jsem na ní a dveře otevřela. Na oči jsem si nandala sluneční brýle a nenápadně se podívala na kluky. Jejich ústa byly pootevřená a oči měli vykulené div jim nevypadly. Uchechtla jsem se nad nimi a konečně se posadila do mé krásky. Naposledy jsem se na na všechny podívala a v klidu odjela do nového domova.
Kdyby tu byl někdo kdo chce věnování k další části stačí si pouze napsat. ;)
