A flash of cameras | f i f t e e n

442 55 4
                                    

Předem se omlouvám za chyby ;)

"Myslíš si že mi to odpustí?" zeptala jsem se Codyho, mezitím, co mi dával poslední tašku do kufru auta, který následně naštvaně zavřel. Leknutím jsem poskočila a vystrašeně se na něho podívala.

"Od dnešního rána nemluvíš o ničem jiném než o něm Jessico. Jestli tě má opravdu rád tak ti to odpustí, i když nevím jak bude reagovat na to že jsi Jessica Cole a ne Malenie Crowd." uchechtl se a obmotal si paže kolem mého trupu. Postavila jsem se na špišky a objala ho zpět. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala.

"Děkuju, za všechno." zašeptala jsem mu do ucha a následně se od něho odtáhla.

"Nevím za co děkuješ." pokrčil rameny a ruce si zastrčil do kapes. Podíval se na mě s úsměvem na rtech. "Jo už chápu." dodal a následně se začal hlasitě smát. "No víš, sex stebou by byl lepší než hlavní role ve filmu, ale tak musím se nějak zviditelnit." mrkl na mě a já chápavě přikývla. Naposledy jsem se na něho podívala a nastoupila do auta.

Cesta do Philadelphie mi trvala déle než první den co jsem, jsem přijela a to pouze z toho důvodu že teď nebylo proč spěchat. Během cesty jsem si volala se Stellou a říkala jí co všechno se dělo na předávaní cen. Ve chvíli kdy jsem oznámila že mi volal Jason a nechal mi několik hlasových zpráv začala pištět, myslela jsem si že, právě v tu chvíli jsem ohluchla. Jenže Stella byla vždy zvědavá a hned se vyptávala jestli jsem mu zavolala na zpět. Když jsem přikývla a zašeptala slabé 'Ano.' začala pištět ještě více. Z jejích úst doslova padaly další a další otázky na mě a Jasona, že jsem se musela usmívat jako blázen, když jsem si vzpoměla na to jak jsem mu řekla že ho miluju.

"Stello? Ty brečíš?" zeptala jsem se, když jsem uslyšela její posmrkávání a tiché nadávky, vycházejíc z jejích úst.

"Ne! Jenom mi něco spadlo do oka slečno Cole." zalhala a já se hlasitě zasmála. "Jsem tak šťastná za vás slečno, konečně jste šťastná vy, našla jste to co jste tak dlouho hledala a já vám to přeji z celého svého srdce." dodala a znova posmrkla.

"Jenže jak tohle dlouho vydrží Stello. Je mi jasné že takhle velké tajemství se neudrží nadlouho a navíc se zase budu muset vrátit." povzdychla jsem si. "Ale děkuju."  zašeptala jsem a zabočila k mé první zastávce u benzínky. S rozloučením jsem hovor vypla a sundala si paruku, kterou jsem pečlivě schovala do své tašky. Své vlasy jsem konečně po dvou dnech rozspustila z vysokého drdolu a prohrábla si je. "Dýchejte moje lásky." zasmála jsem se a upravila si je ve zpětném zrcátku.

Na pult jsem položila několik plastových flašek obyčejné neperlivé vody, dvě plechovky vychlazeného energetického drinku, několik balíčku peprrmentových žvýkaček a dvě čokoládové  tyčinky. S úsměvem na rtech jsem zapla a menší igelitkou plnou zaplacených věcí odešla zpět do svého auta. Ještě předtím, než jsem opět vyjela na dálnici, jsem se napila vody a zakousla se do tyčinky. Cestou jsem si zpívala písničky, které zrovna hrály v rádiu, začala jsem hlavou pohupovat do rytmu hudby a mávat rukami kolem sebe, když jsem zastavila na křižovatce a čekala až se na semaforu rozsvítí zelená.

Kvůli dvoum plechovkám energetického drinku jsem v klidu dojela do 'svého' města - Philadelphia - Své auto jsem zaparkovala před školou a podívala se na hodiny. Bylo několik minut po dvanácté hodině a já doufala že ředitelka zrovna nevyučuje. S ignorováním nepříjemných pohledů na mě jsem vešla dovnitř budovy a vydala se chodbou na místo kde se nachází ředitelna.

"Nechápu co jsem udělala špatně, že mě Jason odmítl. Nikdy neodmítl sex, a zrovna semnou!" vykřikla naštvaně jedna z dívek, která byla opřěná o svou skříňku a falenšně si poplakávala. Další dvě její 'kamarádky' jí hladily po jejích umělích vlasech a uklidňovali jí se slovy že je to kokot a že toho bude litovat.

Svou chůzi jsem zpomalila a pečlivě poslouchala každé jejich slovo, které bylo urážející a nevhodné pro tak dokonalého kluka. Cítila jsem uvnitř sebe nádherný pocit toho že jí Jason odmítl. Za 1. ten důvod proč jí odmítl jsem byla já, nebo za 2. prostě jenom neměl na sex náladu, ale myslím že to první mi bylo více potěšující než důvod číslo 2.

Lehce jsem zaklepala nasklěněné dveře a následně je otevřela. Usmála jsem se na ředitelku, která něco zapisovala do svých papírech a mě si ani nevšimla. "Můžu?" promluvila jsem tiše, tak abych ji nevystrašila. Její oči se pomalu odtrhly od hormady papírů a podívala se na mě.

"Ale jistě, pojďte dovnitř." usmála se a papíry začala dávat ze svého stolu stranou. "Jak jste se měla slečno Cole?" zeptala se mě s úsměvem na rtech a rukou naznačila abych se  posedila do křesla.

"Nic moc. L.A stojí za prd." pokrčila jsem rameny a usmála se. "Ale to není důvod proč jsem tu."

"A jaký je váš důvod?" zamračila se a spojila si své ruce na stole.

"Chtěla bych studovat dálkově. Dostala jsem několik nabídek na focení nové kolekce pro modní značky a nestíhala bych to se školou. Takže dálkové studium by pro mě bylo lepší." falešně jsem se na ní usmála a sledovala její překvapený výraz.

"Bože, bála jsem se že chcete studium ukončit." pokroutila hlavou a začala se smát. "Myslím že to nebude problém slečno Cole." postavila se ze židle a obešla stůl.

"Moc děkuji." usmála jsem se na ní a též se postavila. S rozloučením jsem vyšla z ředitelny, a pomalým krokem šla ke své skříňce. Školní chodba, byla prázdná z toho důvodu, že probíhalo vyučivání a někteří žáci měli pro dneska konec školy. Otevřela jsem skříňku a začala z ní vyndavat učebnice, které jsem si dala do tašky. S hlasitým povzdechnutím, jsem skříňku zabouchla a čelem se opřela o její kovové dvířka. Zalapala jsem po dechu, když jsem byla donucena se otočit směrem k neznámé osobě. Neměla jsem ani možnost si dotyčnou osobu prohlídnout, jelikož se jeho tělo doslova přilepilo na to mé že se mezi nás nevešel ani malinký kus papíru, stejně tak se rychle přitistli jeho rty na ty mé. Zůstala jsem zaskočena a nevěděla co dělat dál, ale když začal svými rty pohybovat, spolupracovala jsem. Jeho ruce sklouzli po mých zádech až nad můj zadek, a přitáhl si mě k sobě ještě blíže, jeho jazyk se bez mého svolení probojoval do mých úst.

"Je, neslušné odjet bez rozloučení."

"Jasone." vydechla jsem.

A flash of cameras ~completed~ ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat