Omlouvám se za chyby
S úsměvem na rtech jsem se procházela po zadní části zahrady a užívala si klidu. Je zvláštní slyšet pouze zpíívající ptáčky sedící v korunách stromů a šum větví. Je to už několik měsíců, kdy jsem tu byla naposled a relaxovala. Ale jsem tu opět. Vždy když mám noční můry, nebo jsem nesvá příjdu sem.
Ještě by se nikdy nestalo aby se sem dostal nějaký paparazi, což byl zázrak.
Posadila jsem se na zem a opřela se o velký strom zamnou. Zhluboka jsem se nadechla abych nasála ten krásně čistý vzduch. Tu jsem úplně nikdo jiný, tady se nebojím ukázat své emoce, i když tu nikdo není. Směju se tu, brečím tu, kříčím tu, abych ze sebe dostala všechnu tu bolest a nenávist, kterou pociťuji. A tak je tomu i dnes.
Několik minut jsem se usmívala, a děkovala za to že mám tak milující rodinu, jenže pak přišla vzpomínka na včerejší večer, když jsem odcházela z EMA's. První slza se skutálela dolů po mé tváři, když jsem si uvědomila že to co jsem včera způsobila bude v dnešních ranních novinách. Věděla jsem že mě bude čekat další rozhovor s mým otcem. Buď na mě bude křičet, nebo mě podpoří.
Měla jsem všechny ty fotografi naprosto ignorovat a jít do toho zasraného auta, ale nemohla jsem je nechat, aby mě ponižovaly. V tu chvíli jsem nevěděla co dělám, nebyla jsem to já.
"Můžeš mi to vysvětlit?" přišel ke mě otec, který držel v rukou dnešní noviny. Zakousla jsem se do rtu a pomalu přikývla. Měla jsem chuť se postavit a rozběhnout se pryč a už se nikdy nevrátit. Chtěla jsem konečně žít život jako normální dívky. Tak jak jsem chtěla já. "Mluv." pobídl mě a posadil se vedle mě. Na pouhou sekundu jsem se na něho podívala a sklopila hlavu.
"Nechtěla jsem to udělat tati. Moc mě to mrzí." zašeptala jsem a setřela si další slzu.
"Co se tam stalo?" povzbudivě se na mě usmál a chytl mou ruku, kterou následně zmáčknul.
"Šla jsem k našemu autu, když se kolem mě objevily paparazi. Chtěla jsem je ignorovat, ale -" odmlčela jsem se a podívala se na něho.
"Ale co zlato? Pokud jsi to udělala za nějakým účelem, budu tě bránit, ale jestli jsi to udělala schválně." pokroutil hlavou a nadechl se. "Budu naštvaný, tak mi prosím řekni pravdu."
"Začali mi nadávat. Řekli mi že jsem tlustá, že nic neumím, že jsem pouze rozmazlená. A pak do toho připojily i rodinu. Začaly mluvit o babičce, že to kvůli mě je na tom tak špatně." poslední větu jsem zašeptala a tátu pevně kolem pau objala. "N-není to moje v-vina, že babička takhle skončila tati." zavzlykala jsem a přitulila se k němu ještě více.
"Víš že oni jsou schopný všeho zlatíčko, nesmíš jim věřit." pohladil mě po vlasech.
"J-já vím, ale proč do toho pletou tu nejdokonalejší osobu, která tu za chvíli nebude." odtáhla jsem se od něho a setřela si další slzy, které nepřestávaly téct po tváři.
"Co se stalo pak?"
"Zastavila jsem se a začala tam na něho křičet, jak se to opavažuje říct. Pouze se mi vysmát do obličeje a já do něho strčila. Netušila jsem že tam je silnice." pokroutila jsem hlavou a povzdychla si. "Jak je na tom?"
"Dobře, má pouze zlomenou nohu." podal mi noviny a políbil na vrh hlavy. "Vím že jsem byl na tebe vždy přísný, ale už jsi dospělá a máš svou hlavu a víš co je pro tebe správné, ale pro mě budeš vždy ta malá holčička." objal mě a postavil se. Naposledy se na mě podíval a pak odešel pryč.
