Heart》Yumark [ ✔ ]

『4』

    ,, Markie ! " do pokoje vletěl chlapec a hned objal Marka.

,, Ahoj Haechanie. " Mark mu objetí opětoval.
,, Chci ti někoho představit. " pověděl mu a rukou ukázal ke mně.

,, Ahoj. " zamával jsem směrem k Haechanovi a usmál se.

,, Dobrý den. " sklopil pohled. Hádám, že se stydí.

,, Tohle je Yuta. " představil mě Mark.
,, Jeho přítel mi daroval to srdíčko. "

,, To je on ? " podíval se na něj překvapeně. Mark přikývl a Haechan se podíval na mě.
,, Mockrát děkuji. " pevně mě objal.

,, Není vůbec zač. " objetí jsem mu oplatil.
,, Ale největší dík patří mému příteli. Jak Mark říkal, on mu dal své srdíčko. " víc jsem mu to upřesnil, aby zbytečně neděkoval mně.

Přeci jen, Mark žije díky Sichengovi a ne mně. Doufám, že to tam nahoře vidí a žije tam s pocitem, že zachránil tak mladý život, i když on sám musel kvůli tomu umřít.

,, A kde je ten váš přítel ? " otázal se Haechan a pustil mě, aby mi viděl do obličeje.

,, On musel odejít pryč. " pousmál jsem se a modlil se, aby se na nic dál nevyptával.

,, Už si vzpomínám. " řekl.
,, Mark mi něco takového povídal. "

Kývl jsem a koukl na Marka, který se na mě pousmál. Úsměv jsem mu oplatil a opět se věnoval Haechanovi.

,, No, ale teď bych rád věděl něco o tobě. " řekl jsem trochu vyšším hlasem, abych nezněl tak smutně.
,, Vím jenom, že se jmenuješ Haechan. " dodal jsem.

,, Ano, to je pravda. " potvrdil mi to.
,, Ale moje celé jméno je Lee Donghyuck, Haechan je jenom přezdívka. "

Přikývl jsem.
,, A kolik ti je ? "

,, Pět let. " hrdě mi ukázal roztaženou dlaň s pěti prsty.

,, No páni. " usmál jsem se.
,, Takže jsi mladší než Mark. " dodal jsem.

,, Uhm. " s úsměvem přikývl.
,, Ale většinu času se Mark chová jako ten mladší. " zasmál se.

,, To není pravda. " Mark vyšpulil spodní ret.
,, Jenom nedělám věci, jako ty. "

,, Jenže pak není zábava, víš ? " Haechan se k němu otočil.

Mark pokrčil rameny.
,, Já aspoň pak nemusím být v koutě a přemýšlet nad tím, co jsem udělal. " opáčil Mark a vyhrál tak takový menší souboj mezi nimi.

Haechan překroutil očima a sedl si mezi mě a Marka.

,, Hádám, že ty jsi malý ďáblík. " podíval jsem se na Haechana a rozcuchal mu vlásky, jak před chvílí Markovi.

Haechan se zasmál a přikývl.
,, Jsem známý mezi všemi vychovateli. " řekl hrdě a poplácal se po hrudi. Uchechtl jsem se nad ním.

Roztomilý...

,, Možná proto mě nikdo nechce. " posmutněl najednou, sklopil pohled a začal si hrát s prsty.

,, Tohle neříkej. " objal jsem ho jednou rukou.
,, Vsadím se, že jednou najdeš milující rodinku. Jenom si tě musí najít ti pravý. " snažil jsem se ho nějak uklidnit.

,, Myslíš ? " zvedl ke mně pohled.

,, Vím to. " usmál jsem se a cvrnkl ho do nosu.
,, To samé platí pro Marka. "

Haechan se zasmál a znova mě objal. Mark se na mě jenom stydlivě usmál.

,, Děkuji moc. " zamumlal mi Haechan do trička.

,, Nemáš za co. " pohladil jsem ho po zádech.
,, Vím, že spolu máte jenom hodinu denně, tak co kdybych vás tu nechal ať  si můžete v klidu hrát ? " podíval jsem se na oba.

,, Vždyť jsi řekl, že si budeš hrát s námi. " připomněl mi Mark.

,, To, že jsem řekl ? " hraně jsem se zamyslel a prstem si poklepal na bradě.

,, Ano. " potvrdil mi to Mark.

,, Uhm. " kývl jsem a pokýval hlavou.
,, Už si vzpomínám. " usmál jsem se a dal ruce tak, aby to vypadalo, že jsem příšera.
,, Tak to abyste se schovali nebo vás sním. " pohrozil jsem jim a pro efekt zavrčel.

Haechan mě úplně pustil z objetí a začal křičet. Mark se k němu přidal a schoval se po peřinu, kdežto Haechan začal utíkat po pokoji.

Vlastně jenom oběhl postel kolem dokola a schoval se pod ní.

Já se zvedl z postele a předstíral, že nevím kde jsou. Přeci jim zábavu neukončím tak rychle.

,, Markie, Haechanie. " zavolal jsem na ně.
,, Kdepak jste ? " procházel jsem celý pokoj a díval se všude možně, jenom ne na postel a pod ní.

,, Tady nejsme. " ozval se Haechan z pod postele.

,, Haechanie pš ! " tiše ho okřikl Mark.
,, Nebo nás tady najde. " odůvodnil, proč se neměl ozývat, i přesto, že on sám se vlastně teď prozradil.

Zakroutil jsem nad nimi hlavou a znova prošel celý pokoj.

Jsou to přece děti, takže je v tom musím ještě chvíli nechat, než " zaútočím ".

,, Kdepak jste ? " zeptal jsem se a prdel blíž k posteli.
,, Že by tady ? " rukou jsem sáhl na bouli na posteli, která byla Mark.

,, Aaaaaaaa ! " Mark nahlas zapištěl.
,, Dostal mě ! Haechanie, pomoc ! " křičel po svém kamarádovi, aby ho zachránil. Já mezitím Marka uvěznil ve svém objetí.

,, Už běžím Markie. " Haechan vyletěl z pod postele a vyskočil na postel.
,, Vzdej se příšero ! " ukázal na mě pastelkou, která reprezentovala meč.

,, Ne. " zavrčel jsem.
,, Odnesu si Marka do své skrýše a tam ho sním. " zabořil jsem hlavu do Markova krku, aby to vypadalo, že ho jím.

,, Neeeee ! " Haechan zakřičel a začal do mě šťouchat pastelkou. Já se ovšem nevzdával a Marka pořád " jedl ".

Po chvíli jsem se nakonec vzdal a dramaticky spadl na zem a umřel.

Uslyšel jsem, jak se ti dva radují nad mou porážkou a jejich výhrou. Pousmál jsem se a dál hrál mrtvého.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Další kapitola !
K téhle nemám co napsat... Snad vás nenudila.

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere