Heart》Yumark [ ✔ ]

『7』

    ,, Ahoj Markie. " věšel jsem do pokoje mého zlatíčka, které ke mně hned přiběhlo.

,, Yuto ! " objal mě kolem noh.
,, Myslel jsem, že dneska nedojdeš. " koukl na mě.

,, Vážně ? " nadzvedl jsem obočí.
,, A proč ? " klekl jsem si k němu, abych ho mohl objat nazpět. Což jsem také udělal.

,, Taeyong hyung mi včera řekl, že ti není dobře. " vysvětlil.

Oh, vlastně...

A já Haechanovi řekl, že jsem musel jít za Johnnym a Tenem. Trošku jsem se do mé lži zamotal.

Budu jen doufat, že se Haechan neprořekne a já to nebudu muset vysvětlovat. Ještě hůř, co kdyby se na mě Markie naštval ?

,, Ale dneska je mu už dobře. " usmál jsem se a rozcuchal mu vlásky. To poslední dobou dělám hodně často.

Mark se tomu jen roztomile zasmál a vlásky si zase upravil.

,, Markie ! " do pokoje vletěl Haechan, který štěstím zářil.

,, Haechanie. " Mark ho objal.

,, Mám úžasné zprávy. " pověděl mu a pořád se usmíval.

,, Opravdu ? A jaké ? " zeptal se zvědavě Mark a čekal, co mu jeho kamarád poví.

,, Dneska si mě vezmou domů ! " zakřičel nadšeně.

,, Cože ? " Mark vykulil oči.
,, To je úžasné. " znova ho objal.

,, Já vím. " objetí mu oplatil.
,, Oba dva jsou moc nádherní a maminka má krásný úsměv. " rozvášnil se nad svými novými rodiči.

,, Chci je vidět. " řekl Mark.

,, Přivedu je. " Haechan vyběhl z pokoje a šel pro Tena a Johnnyho.

Mark nedočkavě čekal.

,, Tady jsou. " Haechan se vrátil.
,, Mami, tati tohle je můj kamarád Mark. Marku, tohle jsou mí rodiče. " představil je s tím největším úsměvem na tváři.

,, Dobrý den. " pozdravil je Mark.

,, Ahoj. " ti dva mu pozdrav oplatili.
,, Haechan nám o tobě něco málo řekl. " usmál se Ten.

Jsem moc rád, že se Ten konečně usmívá, i když na své mimčo určitě ještě zdaleka nezapomněl.

Pořád na něj jde vidět, že by moc rád plakal, ale jak slíbil Haechanovi, svému synovi, tak se snaží nebrečet.

,, A tady Yuta taky. " poznamenal Johnny.

,, Vy se znáte ? " Mark byl naprosto překvapený.

,, Ano. " přikývl jsem.
,, To jsou mí kamarádi. "

,, Ahaaaa. " Mark kývl a usmál se.
,, Máš pravdu. Tvá maminka se opravdu moc hezky usmívá. " řekl šeptem Haechanovi, ale všichni víme, jak děti umí šeptat, takže jsme to všichni slyšeli.

Ten se jenom víc usmál a očima říkal děkuji, i přesto, že si toho Mark ani Haechan nevšimli. Oba měli za to, že je nikdo neslyšel.

,, Od Yuty víme, že spolu máte vždycky hodinu na hraní. " začal Johnny.
,, A tak tady Haechana na hodinu necháme a my zatím půjdeme ven. "

,, A jo. " Mark si něco uvědomil.
,, Tohle je naposledy, co se uvidíme. " otočil se na Haechana se smutným pohledem.

Haechan si to taky uvědomil a Marka objal. Mark mu objetí oplatil.

,, Budu za tebou chodit, jak mi to maminka s tatínkem dovolí. " víc ho zmáčkl.

,, Dobře. " Mark souhlasil, i když z toho byl pořád smutný.

,, A co kdyby sem chodili i Haechanovi rodiče ? " navrhl jsem a na všechny se podíval.

,, To by šlo ? " Mark se ke mně otočil. Ja jenom přikývl.

,, Prosím. " Haechan se otočil ke svým rodičům.
,, Moc prosím. " udělal na ně štěněčí oči.

,, Jestli to nebude vadit Markovi. " řekl Johnny a podíval se na Marka, který rychle zakroutil hlavou.

,, Myslím, že máme jasno. " usmál jsem se a vlastně tak rozhodl i za ostatní, tedy za Tena a Johnnyho.

,, Supeeeeer ! " vykřikl Haechan a Marka znova objal. Oni se jednou umačkají k smrti.

,, Přidáte se k nám už dneska ? " zvedl jsem se ze země a podíval se na své kamarády. Mark a Haechan už se pustili do hraní.

,, Jestli to nebude vadit ? "

,, Samozřejmě, že ne. " pousmál jsem se.
,, I Sicheng vám to potvrdil. "

,, Myslíš Mark. " opravil mě Johnny.

,, Co ? " nadzvedl jsem obočí.

,, Řekl jsi Markovi Sicheng. " vysvětlil mi co za chybu jsem řekl.

,, O-opravdu ? " trochu jsem se zadrhl.
,, Ale myslel jsem Mark. " snažil jsem se to nějak zachránit.

Johnny a Ten jenom přikývli.

,, To se může stát každému, ne ? " položil jsem spíš řečnickou otázku, a tak jsem hned pokračoval dál.
,, Pojďme se k nim teda přidat. " usmál jsem se a sedl si k těm dvoum a začal si s nimi hrát.

Hodina utekla jako voda a Haechan musel jít do svého nového domova. S Markem se pořádně rozloučil a slíbil mu, že za ním bude pořád chodit.

Já s Markem ještě zůstal, protože jsem od něj prostě nemohl odejít a chtěl s ním ještě být.

,, Příjdeš zítra ? " otázal se mě Mark, když jsme spolu leželi na posteli.

Abych byl přesnější, já ležel na posteli a Mark na mé hrudi. Ještě jsem kolem něj měl ruce a hladil ho po zádech.

,, Samozřejmě. " pousmál jsem se a dal mu pusu do vlasů.
,, Proč si myslíš, že bych nepřišel ? "

,, Nevím... " pokrčil rameny.

,, Nikdy tě neopustím, ano ? " pohladil jsem ho po vlasech.
,, Mám tě moc rád a nedokázal bych od tebe jen tak odejít. "

,, Já tě mám taky rád, Yuto. " podíval se na mě. Pohled jsem mu oplatil a znova se usmál.

Opravdu tě nikdy neopustím. Jenom smrt mě od tebe může oddělit.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Taková o ničem kapitola, ale snad to nevadí ?😊

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere