"tak?"
„schizofrenie"
Co k tomu říct, nikdo si nevybírá jaký bude nebo jaký život bude žít.
Chtěla jsem rozproudit konverzaci ale ani jeden z nás neměl odvahu něco říct.
Už jsme nevěděli kam dál, nikdo.
Klepal prsty o volant a já se bála jen nadechnout, byli jsme zlomení.
"chceš jim to říct?"
„spíše ne, nechci dělat zbytečný rozruch a drama"
Vyšla jsem z bytu, zapálila si a šla k řece, měla jsem až moc nebezpečných kamaradů.
„Ahoj Maty"
"Ahoj, tak tady to máš, díky za kšeft, Lex"
Předala jsem mu peníze a pytlík s bílým práškem si vzala.
Bylo něco kolem jedenácté ráno
Ležel na stole, vysypala jsem jsem koks na mobil a šňupla si ho.
Maty tam k tomu vždy dával brčko, nad čím jsem se pousmála.
Jako malá jsem vždy říkala že takto nedopadnu, že drogám nepropadnu.
Jenže, asi se vymlouvat nebudu. Chci vidět a slyšet něco jinýho než ty hlasy a ty démony.
"Ahoj princezno"
„Ahoj Domi"
