TW: Pokud někomu vadí sebepoškozování a věci kolem toho, tuhle kapitolu radši přeskočte. <3
*PŘED ROKEM*
zapila jsem posledních pár prášků, podívala jsem se na papírovou krabičku na které stálo "Rivotril"
Položila jsem se do horké vany, vzala do ruky žiletku a přiložila na pravé zapěstí, zatlačila jsem na ni a silně trhla, to stejné s levým zápěstím.
Byla jsem si jistá že jsem zamkla, takže nebyla možnost aby mě někdo našel ve stavu kdy by se mi ještě dalo pomoct.
Neplakala jsem, nebyl důvod.
Vždyť jsem to chtěla.
Ani jsem nenechávala nějaké rozlučné dopisy. Jen jsem zavřela oči a usnula.
Pohled Dominika:
Snažil jsem se Lex dovolat jenže to nebrala.
Měl jsem o ní strach, vím v jakém stavu je a také vím co by si mohla udělat.
Zašel jsem k ní do bytu, tohle nedělám pokud to opravdu není potřebné.
Dala mi klíče kvůli takovým situacím, vešel jsem a nikdo nikde, prošel jsem každý pokoj až na koupelnu, jemně jsem zaklepal na dveře od koupelny.
Jenže se nikdo neozýval, v tuhle chvíli jsem už věděl že je zle. Nějakým způsobem jsem vyrazil dřevěné dveře a uviděl ji.
Ve vaně
V mém tričku
Podřezanou.
Rychle jsem k ní přiběhl a zjistil jestli dýchá, zavolal jsem sanitku.
Zahlédl jsem plato od antidepresiv, strčil jsem jí prsty do krku aby aspoň něco z toho vyzvracela, jenže nic.
Začal jsem brečet, hned jak přijela sanitka tak jsem volal Jakubovi abych mu řekl co se stalo.
Lexi převezli do nemocnice, byla bledá, tak moc jsem se o ní bál.
Seděl jsem na chodbě a čekal, měl jsem chuť vrazit pěstí do zdi a rozbrečet se ale držel jsem se. Byl tam se mnou i Jakub, oba jsme byli totálně v prdeli a doufali jsme jen v to nejlepší.
Najednou vyšel doktor ze dveří
"Vy jste pan Citta?"
"Ano, jak je na tom?"
"Ztratila mnoho krve, kdyby jste jí našel o pár minut déle mohlo by být už pozdě, necháme si jí tu na pozorování. A pak zvážíme pobyt v psychiatrické léčebně."
