Zašla jsem nakonec do studia za klukama, musela jsem si vyčistit hlavu od Dominika.
Jelikož jsem měla vlastní klíče, odemkla jsem a vyzula si boty.
Nakoukla jsem do místnosti a za počítačem seděl Hasan který zrovna něco stříhal.
"Čauves Pepíku"
"To ani píču, ses rozhodla zas ukázat jo? Povidej všechno, jak se máš, co Citta, ale hlavně jak na tom seš"
"Víš že jsem ti nikdy nelhala Hasane, jednoduše se to zhoršuje a já už nevím co dělat, nemám náladu chodit s psychiatrům, psychologům, brát zkurvený antidepresiva abych vůbec byla schopná dýchat. Navíc s Dominikem jsme se pohádali a já nevím jak to urovnat.."
Chvíli bylo ticho a nebudu lhát bála jsem se.
"Pepo já ho asi miluju,,
Hasan se na mě podíval s překvapením a najednou jsem slyšela bouchnout vchodové dveře.
Pane bože.
Teď ne.
Ať to není on.
Prosím.
Najednou jako kdybych zapomněla dýchat, sevřelo se mi hrdlo a začala jsem se klepat, nechtěla jsem aby přišel, aby mě viděl takhle.
Vešel do místnosti.
Změřil si mě pohledem.
A vyprskl
"Čau"
V ten moment se mi zlomilo srdce, při pohledu na Dominika Cittu, na chlapce kterého jsem tak moc potřebovala a nedokázala bez něj fungovat. Moje srdce se roztříštilo na milióny kousků když jsem zvedla pohled k němu.
'Vypadáš jako troska Dominiku"
