Hasan si těžce oddechl
Bylo mi ho líto.
"Tak to děkuju lexi,,
Při tom oslovení mě zamrazilo, bylo to divný.
"Ráda ti řeknu nějaký kompliment"
Myslím že se nasral, vypadal tak. Zrychlené dýchání a jeho oči to dávali najevo.
Neměla jsem kam utéct, byla jsem v pasti.
Co mám říct teď?
Mám se omlouvat?
Nakonec mi nic jiného nezbylo.
"Dominku mrzí mě to, nechtěla jsem aby to mezi námi bylo takhle, je mi bez tebe hrozně a už několik dnů nejím a nespím. Jsi pro mě jeden z nejdůležitějších lidí a já bez tebe nedokážu žít, miluju tě."
To co udělal mě překvapilo.
Sebral se a práskl dveřmi jako kdybych nic neřekla a nic se nedělo.
Nahrnuly se mi slzy do očí a podlamovaly se mi nohy.
Proč
To
Udělal.
Hasan rychle vstal a chytl mě, začala jsem mu plakat do trička.
"Co teď mám dělat Pepo, vždyť jsem mu řekla že ho miluju, proč to udělal, já už nechci, strašně to bolí, jak to mám zvládnout, nemůžu bez něj žít umřu bez něj.
Začala jsem plácat páté přes deváté a u toho pomalu usínala.
Nechtěla jsem bez něj být.
