Probudila jsem se, i když jsem byla zmatená hned jsem věděla kde jsem a proč tady jsem.
Chtělo se mi brečet, zase mi to nevyšlo.
Když jsem se probudila podruhé byl tu Dominik.
"Dominiku.."
"Víš, ten pohled na tebe, když si tam ležela a umírala, bylo to jako bych umíral s tebou"
"Omlouvám se, neměl si mě najít, nechtěla jsem se už probudit"
Vlastně chtěla
S Dominikem
"Je ti aspoň líp?"
"Nevím, nic necítím, říkal ti doktor jak dlouho tady budu?"
"3-4 dny na pozorování, pak zváží psychárnu"
Prosím ne
Už znova to nezvládnu
"Cos jim na to řekl?"
"Co jsem měl jako říct, doteď jsem psychicky úplně v píči, nikdo z nás neví co s tebou bude Alexandro"
"Domčo já tam nechci, nemůžu"
"Nevím, co s tebou."
"Pozdravují tě Kuba a Pepa, mají o tebe stejný strach jako já"
"Já vím.. Přijdou?"
"Říkali že se tu objeví kolem 2 hodiny, zlato už musím jít, nedělej žádný blbosti, miluju tě.
Miluju tě
Nevěděla jsem jestli se smát nebo brečet
Osobě co mě miluje, tak moc ubližuju
Tohle byl jeden z důvodů, proč jsem chtěla pryč.
