Je ráno potom co jsme se pohádáli, a já nevím co dělat.
Šla jsem se napít a najednou zazvonil telefon.
"JAKUB"
"Lex?"
"ano Jakube?"
"Můžeš přijít prosím, Dominik se ožral a táhnul do klubu, ale nevrátil se domů. Máme o něj strach"
"Hele Kubo, já nevim, po včerejšku ho nechci vidět, a svých problémů mám dost. Dej vědět když ho najdete. Měj se"
Zavěsila jsem, stoupla jsem si před zrcadlo.
37 kilo.
Dominik mi vždy říkal že vypadám jak kostlivec a jde ze mě strach.
Myslel to ze srandy.
Sranda to přestala být potom co na mých hubených pažích začal vidět hluboké rány.
