Týden za týdnem (#drabblevýzva2021)

Týden třináctý: Parodie na pohádku

Zadání: Parodie na pohádku dle vašeho výběru
Počet slov: 300
Forma: ich
_______________________________________

Otráveně se táhnu lesem, v ruce igelitku s flaškou laciného vína a balenou bábovkou, co byla ve slevě v Kauflandu. Jo, matka vážně nemá babičku zrovna v lásce, však je to taky tchýně jak vystřižená z blbého vtipu. Ale ke mně se vždycky chovala docela hezky, minimálně nějakou tu korunu pokaždé pustila. Možná měla strach, že bych se už tu šílenou štreku lesem znovu netáhla, kdyby mi nedala dobrý důvod.

Trhnu sebou, když se někde poblíž ozve táhlé zavytí, které přehluší i Rammsteiny řvoucí mi do sluchátek. Prudce se otočím a rozhlížím se na všechny strany, ale nikdo v dohledu. Pokrčím rameny, ale pro jistotu z kapsy vytáhnu svůj zánovní IPhone a vypnu hudbu. Otočím si svoji oblíbenou červenou čepici kšiltem dozadu, ať mám lepší rozhled, a vydám se dál na cestu, ale neodbytný pocit nebezpečí se ne a ne vytratit.

Málem se počůrám leknutím, když se blízko mě ozve zvuk lámajících se větví a z křoví se vypotácí myslivec, který sotva stojí na nohou.

„Kampak, slečno?“ škytne a pokusí se na mě zaostřit.

„K babce,“ odseknu a chci ho obejít, což komplikuje jeho nestabilní poloha.

„Nejsi ty ta kočka od staré Dvořky?“ zahuhlá, když se mi pověsí kolem krku a asi konečně zaostří.

„Jo,“ štěknu a pokusím se mu vysmeknout. Začíná mi být jasné, co je to zač. Babka o něm často vyprávěla. Ožrala a děvkař. Výborná partie, pomyslím si znechuceně, když odsunu jeho ruku ze svého zadku.

Přemýšlím, že se dám na útěk. V jeho stavu mě určitě nedožene, pokud se mě teda nerozhodne zastřelit, pomyslím si, když uvidím na jeho rameni viset zbraň.

Z plánování úprku mě vyruší další zavytí. Tentokrát zní mnohem blíž. Podívám se na svého společníka a rychle se rozhodnu. Když půjde se mnou, tak toho vlka buď zastřelí, nebo poslouží aspoň jako krmení.