Týden za týdnem (#drabblevýzva2021)

Týden čtyřicátý druhý: Ne všichni klauni se smějí

Zadání: Ne všichni klauni se smějí.
Počet slov: 300
Forma: er
___________________________________________

Dveře tiše cvakly a do místnosti plné barev vstoupil vysoký muž oblečený v seprané košili a kalhotách, jejichž roztřepené nohavice mu končily nad kotníky. Vyčerpaně se svalil na židli před velikým zrcadlem a rukama si protřel oči, které ho pálily únavou.

Chvíli pozoroval svůj odraz a přemýšlel, jestli to ještě dokáže, jestli to zvládne a neusne v polovině představení. Celý den vykládal zboží, které přivezl veliký kamion do blízké továrny, a teď ho čekalo ještě tohle.

Povzdechl si a natáhl se pro kufřík s barevnými malovátky. Vždycky, když se k tomu chystal, styděl se sám za sebe. Kdysi studoval, byl nadějným mladým doktorem, a pak...

Zavrtěl nad sebou hlavou a ponořil štětec do husté bílé emulze, aby pod vrstvou barvy skryl svoji strhanou tvář. Jak štětcem přejížděl po vráskách, vzpomínal na doby, kdy měl hladkou kůži a život před sebou. Kdyby jen tehdy věděl..

Několikrát otočil hlavu na stranu, aby zkontroloval, že pod bílou maskou nebude vidět jeho ztrápený obličej. Byl vážně rád, že tuhle práci měl, ač by byl ještě raději, kdyby ji nepotřeboval. Kdyby byl tím, co tak usilovně studoval, dokud...

Prudce zavrtěl hlavou a odhodlaně uchopil úzký štěteček, aby v líčení pokračoval. Pečlivě vykreslil výrazné obočí, dnes jedno modré a druhé zelené. Bude mi sedět k paruce, ušklíbl se v duchu, když mu na tu barevnou, kudrnatou příšernost padl zrak.

Nakonec štětec namočil v červené, aby si na tvář namaloval veselý úsměv. Smutně se na sebe zadíval. Už ani nevěděl, kdy se naposledy opravdu smál. Asi tehdy, když bylo ještě vše v pořádku, když měl kde žít a nemusel se životem tak těžce protloukat.

Někdy si přál, aby vše bylo jako dřív, ale už téměř nedoufal. Neztrácej naději, okřikl se v duchu a odhodlaně si nasadil červený nos. Je čas jít a alespoň ostatním přinést veselý smích.