Týden za týdnem (#drabblevýzva2021)

Týden čtrnáctý: Detektivka

Zadání: Krátký detektivní příběh
Počet slov: 300
Forma: ich
_______________________________________

„Danny!“

Zoufalý výkřik mě vytrhl z poklidného pozorování okolí. Okamžitě jsem vyrazila směrem, odkud zvuk přicházel.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se jediné osoby, která se nacházela v malé neuklizené místnosti, a zahleděla se do uslzených očí.

„Danny je pryč,“ vyhrkla zoufalá dívenka schoulená v rohu postele a dlaní si rozmazala slzy po tváři.

„Kdy jste ho viděla naposledy, slečno?“ zeptala jsem se okamžitě profesionálním tónem a ostražitě se rozhlížela po pokoji ve snaze najít nějaké stopy.

„V-včera večer,“ zakoktala dívka a pohlédla na mě s nadějí. „Najdete ho, detektive? Prosím!“

„Udělám, co bude v mých silách,“ slíbila jsem a vrhla na mladou slečnu, které se už po tvářích přestaly kutálet slzy, povzbudivý úsměv. „Ale nejprve budu potřebovat pár informací,“ dodala jsem a nasadila co nejvážnější výraz.

„Jistě, madam,“ špitla dívka a sklonila pohled ke svým rukám, které si nervózně prohrávaly s lemem květované přikrývky.

„Kde byl pohřešovaný spatřen naposledy?“ vyštěkla jsem a pohledem jsem přecházela po pokoji.

„V posteli,“ ozvala se tichá odpověď následovaná potlačovaným vzlyknutím.

„Nevšimla jste si něčeho podezřelého? Nebyl pohřešovaný nervózní? Nevolal mu někdo?“

„Ne-e,“ odpověděla dívka okamžitě a zamítavě zavrtěla hlavou.

„Dobře,“ protáhla jsem zamyšleně a překročila hromádku špinavého prádla, abych se dostala o oknu.

Pečlivě jsem prohlédla každý kousek rámu a zkusmo zatahala za kličku. Poté jsem to stejné provedla u dveří.

„Žádné známky násilného vniknutí nevidím,“ pronesla jsem rozhodně, když jsem s kontrolou skončila. „Dotýkala jste se něčeho?“ optala jsem se s pozdviženým obočím.

„Ne, jen…“

„Jen co?“ snažila jsem se znít povzbudivě.

„Jen jsem zkopla peřinu,“ zamumlala dívka tiše a sklopila pohled k podlaze.

Udělala jsem pár kroků jejím směrem a klekla si na kolena. Ruku jsem vsunula pod postel a po chvilce tápání jsem na světlo vytáhla ohmataného plyšového psa.

„Danny,“ zapištělo děvčátko a vrhlo se mi do náruče. „Děkuji, mami!“