Týden za týdnem (#drabblevýzva2021)

Týden třicátý devátý: Skvrna na koberci

Zadání: Skvrna na koberci
Počet slov: 300
Forma: er
___________________________________________

Skrytá v šeru pokoje, pomalu se plíží vpřed. Přibližuje se, opatrně, snad aby ji nikdo neviděl, aby ji nikdo nemohl zastavit a překazit tak její plány.

Odhodlaně se sune po krémovém koberci. Zdolává jednotlivé smyčky jako by to byly nastražené překážky. Je stále blíž a blíž. Tiše si proráží cestu skrz hebký povrch koberce.

V místnosti není slyšet žádný zvuk, žádný dech neruší posvátný klid pozdního večera. Nikde není ani známka života.

Do místnosti dopadne první paprsek měsíčního svitu a ozáří tmavé dřevo starodávného věšáku na kabáty stojícího téměř před oknem. Vše ostatní skrývá temnota.

Ona se stále přibližuje. Skrytá pod rouškou tmy, odhodlaně postupuje dál, tam, kam se touží dostat, ač její pohyb je stále těžší, pomalejší, jakoby opatrnější.

Měsíc se náhle schová za mrakem a stíny mizí v rychle houstnoucí tmě. Tmě, která skrývá i její pouť. Již není vidět ani náznak pohybu, nelze zaslechnout ani tlukot srdce, nic, všude panuje jen neprostupná tma a až nepřirozené ticho.

Neviděna postupuje stále dál. Pečlivě vyměřenými krůčky se blíží ke svému cíli. Překoná poslední milimetry a konečně se ho dotkne. Odhodlaně se kolem něho začne ovíjet, tiše, nenápadně.

Za dveřmi se ozvou tlumené kroky, ale to ji nezastaví. Dosáhla svého cíle a teď se ho snaží pohltit. Rozlévá se kolem něho ve snaze ho odříznout od jakékoli záchrany.

Kroky se blíží, už jsou za dveřmi, ale ona se stále věnuje své činnosti, když v tom se dveře otevřou a místnost ozáří prudké světlo z velkého lustru pod stropem.

„Sakra,“ ozve se hlasitý výkřik, který v panujícím tichu působí jako prásknutí bičem. „Ukliďte někdo tu krvavou skvrna na mém koberci!“ poručí muž stojící ve dveřích někomu za sebou a znechuceně hledí na skvrnu rozlévající se pod starobylým věšákem na šaty, přičemž zcela ignoruje zdroj vší té krve, ležící bez dechu opodál.