Týden za týdnem (#drabblevýzva2021)

Týden třicátý první: Divoký západ

Zadání: Život na divokém západě.
Počet slov: 300
Forma: er
_______________________________________

Seskočil z koně na rozpálenou zem a automatickým pohybem, tak, jako už mnohokrát předtím, přehodil otěže přes křivý sloupek označující začátek jeho úseku. Protáhl se a zamračil se na vesele zářící slunce, které očividně vůbec netrápilo, že díky němu vysychají řeky, půda se stává spáleništěm bez života a zvěř se dobrovolně drží v ohradách.

Natáhl se k brašně visící u sedla a vyndal oprýskanou pánev a starou odrbanou čutoru. Opatrně odstranil špunt, aby se mohl napít dávno zteplalé vody, a v duchu vyslal modlitbu ke komukoliv, kdo by mohl poslouchat, aby konečně našel nějaké zlato, aspoň tolik, aby měl na novou láhev na vodu.

Naposledy zkontroloval, že je kůň bezpečně uvázán na svém místě, a vydal se k řece. Čekalo ho několik hodin namáhavé práce s nejistým výsledkem. Teď už to věděl.

Když na tohle místo před několika měsíci dorazil poprvé, myslel si, že se z něho brzy stane boháč. Že stačí pár hodin, maximálně dní, pilné práce a bude se ve zlatě moci i koupat. Jak jen byl daleko od pravdy.

Vyprahlá pustina kolem jako by se mu vysmívala. Opustil svůj dosavadní život kvůli něčemu lepšímu a místo toho dostal jen spoustu dřiny, potu, všudypřítomného prachu a horka, že by člověk padl.

Vstoupil do řeky, tak jako každý jiný den, a zaklel, když se mu noha zvrtla na kluzkém kamení. To bude dneska den, pomyslel si mrzutě a odsunul si klobouk víc dozadu předtím než se sklonil k hladině, aby mohl začít s prací.

Sledoval vodu kroužící na dně pánve, pohrávající si s drobnými kamínky a ještě menšími zrnky písku, a snažil se ignorovat bolest, která se mu rozpínala po těle. Soustředil se jen na práci. Na to, aby nepřehlédl ani ten nejmenší kousek zlata. Nepřestával věřit, že jednoho dne vážně zbohatne. Protože naděje je to, co umírá poslední.