Týden za týdnem (#drabblevýzva2021)

Týden druhý: Recenze

Zadání: Recenze na oblíbený seriál/film či knihu.
Počet slov: 300
Forma: ich
_______________________________________

Usedám do křesla a otevírám vypůjčenou knihu. S povzdechem otáčím první stránku a začítám se do textu. Není to něco, co bych běžně četla, ale jsem rozhodnutá dát tomu šanci.

Čas ubíhá a příběh mě pohlcuje. Skeptický výraz se už dávno vytratil z mé tváře a na jeho místě se usadilo zaujetí.

Venku se již rozhostila tma a já stále čtu. Doprovázím Viléma při jeho pátrání, hledám stopy a snažím se zjistit, kdo je vrah dříve než on.

Nakonec mě přemáhá únava, ovšem i ve spánku se má mysl točí kolem tajemné knihy.

Hned jak to jde, vracím se ke čtení. Detektivní příběh mě zcela uchvátil. Každá stopa, která se zdá podstatná, se nakonec ukazuje zcela lichá. Chci vědět, kdo je vrah.

Bližším se ke konci. Nadšení, že konečně zjistím, kdo je tajemným zlosynem, se mísí se smutkem. Nechci, aby to skončilo. Ještě ne.

Vysvětlení na konci mě překvapí. Jak mi to mohlo uniknout?

Uběhne pár dní a já vím, že si to musím přečíst znovu. Tentokrát v klidu. Beze spěchu. Bez nepřekonatelné touhy zjistit, jak to dopadne.

Znovu usedám do křesla a otevírám knihu. Již bez povzdechu nalistuji první stranu a nořím se do děje.

Čtu pomalu a pozorně. Pečlivě rozebírám každé sdělení ve snaze najít stopy vedoucí k vrahovi. Místo toho nacházím filosofické úvahy, které mě nutí se hluboce zamýšlet, historická fakta i propracované smyšlenky, které společně vytváří zajímavý svět. Začínám chápat chod kláštera a teologické pozadí celého díla vystupuje vpřed.

Ocitám se na konci, opět dřív než bych chtěla a zoufale přemýšlím, jak jsem ty věci předtím mohla nevidět, kdy se z poutavé detektivky stalo něco mnohem víc…

Odkládám knihu na stolek a uvědomuji si, že ji nechci vrátit, že ji prostě musím mít. Natahuji se pro papír a rychle píšu poznámku.

Umberto Eco: Jméno růže - koupit!