Učitel

Klub

Sobota utekla byla neuvěřitelně nudná. Neděle mi přišla skoro stejná až na fakt, že mi k večeru zavolala Kira jedna má spolužačka, s kterou sem tam chodím do klubu, že našla klub, kam chodí starší muži. Kira má slabost pro starší a já se stejně nudím, a tak se začnu oblíkat. Nakonec s kraťáskama a černým, topek se prohlížím v zrcadle. Přes ramena si hodím džísku a na rty rudou rtěnku. Rozcuchám si vlasy abych jim dodala objem a vyrazím ke dveří.

Před klubem si Kira dala ještě cigaretu já mávnutím odmítla. Není to tak že bych byla zásadová, ale nerada od cigaret smrdím. Dali jsme si pár drinků a Kira mě protáhla na parket. Jak je člověk v opojení nějak si nevšímá lidí okolo. Vrtíme se do hudby a smějeme se. Náhle se Kira přestane smát a začne mě otáčet a ukazovat na bar. Na baru sedí 3 muži zády k nám. ,,Půjdeme k baru." Zasměje se šibalsky a začne mě táhnout k baru. Já protočím oči, protože jestli se z nich vyklubou 30 letí borci tak ať se mnou nepočítá. Čím blíž jsme se dostávali k baru tím víc holek bylo okolo. Snažili jsme se, jak puberťačky na špičkách dohlédnout na kluky a ejhle. Já se ho snad nezbavím. Nejsem snad opilá? Zamrkám a poznám Mina a jeho bratry, jak se baví. Tae flirtoval se slečnou a pan Min se bavil s JK a ignoroval slečnu co mu ťuká na rameno. Mě polilo horko a místo toho abych se nechala táhnout Kirou jsme jí čapla a namíříla k baru o kus dál. Pevně se chytnu pultu a objednám si. ,,Co děláš? Jdeme blíž! Ten jeden vypadal jak náš třídní." Zasměje se. ,,Vypadal? Podle mě to byl přesně on. Nikam nejdu!" Zavrčím v jedné ruce panák v druhé pult a čert mě prašť, pokud mě někdo dostane k nim blíž. Už tak jsem se ztrapnila dost. Kira do mě začne píchat hubeným prstem. ,,Ty se stydíííííš." Začala mě popichovat jak malá. Kopnu do sebe vodku, co mám v ruce a zakřením se. Sakra neměl by se on stydět. Je učitel a je v klubu jak puberťák. Zvednu oči od Kiry a pohlédnu na místo kde sedí. Zrovna pan Min propukl smíchem nad něčím, co mu JK vypraví. Vypadla náhle fakt dobře. Nevím, jak to popsat, ale vypadal mladší, a tak nějak přístupněji. Kira vedle mě můj pohled následovala. Pomalu se na sebe podíváme, zda jsme viděli to, co ta druhá. Náš třídní, jak se směje ukazuje zuby všude okolo. Zacukali nám koutky a začali jsme se řechtat. ,,To byla ta nejdivnější věc co jsme zatím viděla." Řeknu mezi chrochtáním. Pak jsem se rozhodla že ho už nebudu řešit, a tak jsem zbytek večera strávila na parketu a u baru.

Po hodině a půl už víc opilá jsem se dívala z baru na Kiru co si to protancovává blíž k Taemu. Posledních 20 minut nemluvila opilá o nikom jiném. Nějak jsem toho už asi měla dost otočila jsem se od baru ke dveřím ven a rozhodla se jít na vzduch. Po tom, co vyjdu ven se okamžitě zastavím. Praštil mě ledoví vzduch a ochladil mé zpocené tělo. Jak jsem opilí nějak jsem nevnímala, kde stojím do chvíle, než do mě vrazila hruď a málem i dveře. Zapotácím se. Nějak se pokusím to vyrovnat, ale slítnu na kolena. Zasyčím i když to tolik nebolí myslím, že to zítra bude horší. ,,Hej. Nemůžeš dát pozor." Otočím se na kolenou za postavou, ale už nedořeknu ty nadávky, které jsem chtěla vyplivnout. Stál tam Min a já ztuhla. On na mě zhlíží z té velké výšky a mě se jemně zamotá hlava. ,,To tě nenaučili že nemáš stát ve dveřích?" Natáhne ke mně ruku a já furt ohromená nevím, zda ho do ní mám kousnout a zkusit se postavit sama a, nebo si nechat pomoct. Zamrkám ale ruku příjmu. Jak konečně stojím na nohou trochu se srovnám a pohlédnu na něj a ukřením se. ,,A tebe nenaučili dávat pozor kam šlapeš." Natáhnu ruku a poklepu mu prstem po hrudi. Vynaložila jsem k tomu víc úsilí, než bych měla. Sakra jsem fakt opilá. Jako by mi četl myšlenky. ,,Jsi opilá." Konstatuje klidně ani to s parchantem nehnulo. Zamračím se. ,,A ty jsi hlupák." Řeknu celkem dotčeně. On se usměje a mě to vykolejí. Může se alespoň někdy chovat předvídatelně. ,,Řekl větší hlupák." Natáhne ruce a přitáhne si mě k němu blíž takže se rukama opírám o jeho hruď. Jeho ruce mám pod bundou na zádech. Nevím proč hlavou mi jako první blesklo, že se jeho hruď hýbe. Pak mě do nosu praštila jeho vůně. Zamrkám. O čem že jsme to mluvili. Bee sakra do útoku jinak si všimne, jak jsi nesvá. ,,Ty mě urážíš! Zase." Vyjeknu a nechám otevřenou pusu úžasem nad tím, jak moc mi buší srdce jen z toho, že se mě dotýká. Začnu panikařit a znova na něj slovně zaútočím. ,, Jste velmi neslušný a starý. Pane." Trochu se zapotácím, jak mě nohy neposlouchají. On má stále stejný výraz. Parchant. ,,No jo. Jdi domů včeličko." Cože? Zase mi něco nařizuje. Plácnu ho dlaní do hrudi. ,, Jděte si domů sám. Tady o mě nerozhodujete pane učiteli." Nadechnu se. ,, Aby jste věděl já jdu zase dovnitř a vy už na stará kolena si jděte lehnout." Usměju se vítězně, protože jsem mu řekla vše, co jsem chtěla. Co teď na to řekneš hm? Jeho ruce, které mám na zádech pevně chytí mé tričko víc si mě na sebe namáčkne. ,,Řekni mi ještě jednou.. pane učiteli?" Řekne tiše. Sálá z toho slova výhružka? Nebo jsem jen paranoidní. Moment, co že to chtěl. Začnu nervozně koukat okolo ale pak mi dojde, že ho to asi naštvalo, a tak se usměju a nahnu se k jeho obličeji blíž. Hrdinsky se usmívám že jsme to zvládla a potichu mu odpovím. ,,Pane učitel?" Zvednu obočí. Že by mu vadilo tohle označení mimo práci? ,,Ještě jednou." Řekne aniž by hnul brvou jediné, co ucítím je tričko jak se na mě víc lepí jak jeho prsty začali mačkat mé tričko. Vykulím oči a už se rozhodně neusmívám. Normálně bych se teď od něj odtrhla a zdrhla i kdyby to znamenalo že mi strhne tričko, jak moc pevně mi ho drží. Ale furt jen jsem opilá a nevěřím svým nohám, jestli by mě unesli. Otázka také je, zda opilostí nebo tím, jak moc cítím jeho hruď, která se otírá o tu mojí. ,,Asi špatně slyšíte." Řeknu abych trochu odvedla pozornost od mého bušícího srdce. Jsme tak sakra blízko že jsem kus od jeho rtů. Blesklo mi, zda to tak není vlastně dobře. ,,Líbí se mi když to říkáš." Špitne a pomalu mě něžně pustí abych našla vlastní rovnováhu. Po tom, co mě pustil zrudnu a začnu si upravovat tričko které mi zmuchlal na zádech a boku. Aniž bych si uvědomila se kousnu do rtu. ,,Snad vystřízlivíš včeličko." Uslyším jen, než zaslechnu kroky, jak kráčí pryč. Podívám se, jak kráčí pryč a uklidňuju svůj zrychlený dech tím, že nadávám do hloupých učitelů. Pravda je ale jiná. Nepřiznám si ji. Ani náhodou.

Tak jsem tu s další částííí. Snad se bude líbit. Omlouvám se za všechny chybky píšu to narychlo. Mějte krásný den. Můra