Učitel

Můj první koš

Klasicky se natáhnu na žíněnku. Jsem sice převlečená, ale nehodlám dneska nic dělat. Přistál vedle mě Derek a Kai. ,,Jak si to mohl dovolit." Brblala jsme furt. ,,Je to hulvát, ale my mu ještě ukážeme." Sedím a najednou s žuchnutím vedle mě  přistane míč. Nebyl jediný. Asi deset míčů na nás spadlo. Samozřejmě jsme hned začali zdrhat pryč. Nad námi na balkonku stál učitel.

,,Cvičíte všichni!" Zakřičel po nás. ,,Každý si vezme jeden míč." Opře se o zábradlí. ,,To je takový..." Ani nestihne Derek svou větu doříct a už má míč v obličeji. Zaúpěl a chytil se za tvář. Chytnu ho za rameno a už toho mám tak akorát dost. ,,Trhněte si" Pošlu mu vzduchem prostředníček a rozešla jsem se do šaten a zabouchla za sebou dveře. U skříňky se zastavím, protože za mnou se otevřou dveře. Najednou v šatnách stojím já i učitel. ,,Jdi na hřiště." Nařídí mi a narve si ruce do kapes tepláků. To se mi snad zdá. Založím si ruce na hrudi. ,,Jděte si tam sám. Klidně sebou vezměte i těch 7 trpaslíků." Prsknu po něm a ještě víc mě vytáčí, že vypadá tak klidný. ,,Jak chceš." Řekne klidně a rozejde se ke mě. Kulím na něj oči co dělá. Napadlo mě, že mě vezme za ruku a odvede, ale on si klekl a hodil si mě přes rameno. Rozejde se směrem z šaten. Začala jsme sebou házet, aby to neměl jednoduché. Nevypadal, že by měl problém. Pak už se mnou hodil o žíněnku. ,,Vy !! vy.." Ukážu na něj prstem vztekle zadýchaná jak zuřím. ,,Ticho a vezmi si míč do ruky nebo se neznám." Řekne zase s klidným výrazem a mě málem odnesli. ,,Takhle se nemůžete chovat." Pokusil se Derek být můj princ na bílem koni, ale stačil jeden pohled učitele a princ vzal nohy na ramena. Všichni se rozejdou, tak i učitel a mě nezbilo než celá rudá vzteky si vzít ten pitomý míč. ,,Tak jo děcka, vaše motivace. Kdo se trefí 7x tak může jít domů." Všichni začnou střílet na koš a nikomu se moc nedaří. ,,To je hračka já jsme profík. To ten brejloun beztak neměl v ruce ani míč." Odfrkl si vedle mě Derek. Učitel mu pokyne ať se teda předvede. Derek se trefí 4x. ,,Dobrý" Chytí jeho míč a začne s ním točit na prstu a různě s ním dělat triky. Většině z nás hlavně Derekovi spadla brada. Pak se otočí zády ke koši a trefí se na poprvé. ,,Brejlím" Prohodil suše k Derekovi a ten těžce polkne.

Odvrátila jsem od nich pohled a znova hodila úplně mimo. Absolutně mě to nebaví. Nejdou mi míčové hry. Povzdechla jsem si a šla pro míč a zase se postavila. Najednou ucítím na stehně ruku. ,,Dej nohu sem." Posunu ji jak mě zatlačí a to stejné s druhou nohou. ,,Chytni ten míč jako by jsi držela dítě. Pevně ale ne moc." Nastaví mi ruce svýma. Mě se začala motat hlava z vůně kterou voní. Dokonce jeho dlaně byli hrozně pěkně teplé. Škoda, že to je takový blb. Zadržím dech, abych se víc neoblbla jeho vůní. ,,Dobře mám hodit celou paží a nebo zápěstím?"Pootočím hlavou a mě samotné to zní víc mile než bych chtěla. ,,Celou paží. A teď střílej." Na jeho příkaz hodím a na můj údiv se trefím. Nechápavě mrkám co to sakra je, jak to, že jsme se já trefila. Dokonce jsem se přistihla jak se přiblbě usmívám. Učitel už za mnou nestál a odešel kontrolovat další. Samozřejmě se všechny holky začali dožadovat, aby je taky postavil ale on je ignoroval.

Po delší době co jsme házeli se konečně Kara přiblížila alespoň z části. ,,Tak jo kolik jsi hodila?" Zeptal se učitel ,,No už 6" řekne hrdě. Všichni kulí oči, protože ostatní jsme úplné trubky. ,,Tak fajn jdi trpaslíků. Sňehurko můžeš jít." Zase mě oslovil tou hroznou přezdívkou, ale popravdě chytla jsem se příležitosti se bez toho že jsem hodila 7 míčů vypařit, že mě ani nenapadl,o že by to mohl být test. Udělala jsem jen par kroků a už jsem slyšela za sebou.,,Stůj" Zahulákal a já sebou škubla. Stal tam naštvaný. Nechápala jsem, že mě takhle zkouší. ,, Lhát ti je dobrý ?" Hodil po mě míč takovou silou až jsem slítla na zadek. To mě zase rozpálilo do běla. ,,Jak lhát ? Já neřekla ani slovo sám jste mě tam poslal. Nemůžu za to, že jste starý páprda a využíváte se v mlácení nevinných dívek" Prsknu po něm ale ze strachu dám ruce před sebe, aby po mě zase něčím nehodil. ,,Neodejdeš do té doby dokud nehodíš 20 košů. Ostatní můžete jít." Ostatní se rozešli a já po nich koukám zda my někdo pomůže nebo se za mě postaví. Bohužel marně. Vidina volna všechny zlákala domu. Očima se otočím zase na pana Mina. ,,20 to je skoro nemožné ! Za co vlastně ?" Zoufale jsem kopla do míče co po mě předním hodil. ,,Za to že jsi drzá a nemáš respekt." Řekne s kamenným výrazem a hodí po mě další míč. Ten už chytím a jen tak tak odolám pokušení to po něm hodit. Nafouknu tváře abych znova něco neřekla a jdu pod koš házet. No co si budeme, to, že mi to nešlo mě ještě víc štvalo. ,,Znovu..... znovu." Takhle po mě ječel po každém hodu až už jsem nemohla. Ruce mě už začnou bolet a z jeho hlasu mě začala bolet hlava. ,, Pusu máš prořízlou, úctu žádnou a výdrž nulovou." Řekl u mého ucha a očividně si můj rozčilený unavený pohled užíval. Otočí se na noze a rozešel se k východu. Když za sebou zavřel dveře tak až v tu chvíli jsem se začala vztekat a naštvaná mrštím míčem po koši. Po tom co se uklidním svůj dětinský výstup přesunu se do školních sprch kde na něj pořádně naložím smršť nadávek a pak si to namířím rovnou domů.

Další den byl velký test z matiky. Pod dohledem učitele Mina jsme potichu počítali. Berme to dobře nebo ne, ale když tu byli jiní učitelé, každý si dělal co chtěl test netest. Teď je tu hrobové ticho. Najednou se otevřou dveře a v nich matka Kary. Vyjukaně se koukne na učitele, který leží na stole katedry. ,,Dobrý den. Vy ležíte na stole?" Absolutně vykolejená pípne. Učitel se na ni ani nepodívá. ,, No vidíte tu postel?" Matka Kary se zatváří šokovaně a naštvaně třískne z dveřmi. Rozhodně jde za ředitelem. Usmála jsem se pro sebe. Konečně mu někdo zatne tipec. Ani ne za 10 minut ve dveřích stál ředitel. Slušně pozdravil a prohlédl třídu očima. Nejprve se mračí ale pak se uměje. ,,Vidíte to." Vyhrkne Kary matka vedle něj, která na něj nechápavě kouká, že se směje. On se na ni otočí. ,,Slyšíte vy to ticho." Radostně ji položí ruku na rameno a vyprovodí ji. Odfrknu si, protože tohle není možné. Učitel to skoro nezaregistroval. Zazvoní na konec hodiny a začnou se odevzdávat testy. Já si ještě něco dopíšu a odevzdávám jako poslední. Položím mu papír na stůl a otočím se k odchodu a v tu mě jeho tepla dlaň chytí za ruku. ,,Co?" Vyjeknu po něm, protože tady s ním nechci ztratit ani minutu navíc. Za prve je to debil. Za druhé jsem z něj nervózní. Kord když tady leží a jeho černé vlasy se rozprostírají na jeho čele a za brýlemi má moc krásné oči. Napadne mě zda do mě zase nebude střílet kuličkama za to, že jsem to odevzdala pozdě. On se posadí, stále držící mou ruku. Jeho přísný pohled sjede z mého obličeje na lem sukně u stehna kde mi začíná rašit nepěkná modřina. Trochu mě to vyvede z míry. Zvedne se ze stolu a udělá krok ke mě. Začnu couvat až narazím do stolu. Podívám se po ostatních, ale třída je prázdná. Pustí moji ruku a zvedne mě za podpaží na stůl. Těžce polknu, protože tohle jsem viděla jen ve filmech, aby se takhle učitel choval k žačce. Měl trochu přivřené oči, sklonil hlavu a rukou mi vyhrne sukni od uniformy výš až jsem se zajíkla. Na hladkém stehně se rýsoval pěkně ošklivá modřina. Druhou rukou vytáhne mast z kapsy. Nebere si trochu na prst a začal mi jemně prsty roztírat mast po modřině. Koukám na něj a cítím, jak se mi zrychluje tep. Tváře už musím mít rudé, jak sleduji jeho pohled na svém stehně kde mi prsty kreslí kroužky. Najdu v sobě hlas, který asi odjel na dovolenou a zakoktám na něj. ,,Proč .. co to je?" Těžce to ze sebe vysoukám. Neuhne pohledem od své práce. ,,Na zahojení." Už se mi začne motat hlava a to je zlé, protože tohle je můj učitel co je vlastně nejhorší člověk, kterého jsem zatím potkala. Ale také je nejatraktivnější učitel, kterého znám. Trochu si odkašlu, abych našla hlas a tentokrát ho donutím být jistější. ,,Kdyby jste mě nestřelil tak by jste mě nemusel mazat." Normálně jsem byla pyšná na svůj hlas. Kéž by mě takhle poslouchalo i tělo a dokázalo by ho od sebe odkopnout. Jediné co zavládlo je stisknout kolena k sobě. ,,Kdyby jsi se víc snažila, nemusel jsem tě trestat." Řekne hlubším hlasem než obvykle a zvedne oči ke mě. Bože ty tmavé oči co slibují nebezpečí. Během toho co se mi díval do oči nepřestal masírovat modřinu. Můj dech se zrychlí a nedokážu ho uklidnit. Uvědomím si, že na něj koukám s jemně otevřenými rty. ,, Mohla jsem si to namazat sama." Můj dolní ret se až zachvěje. ,, To by jsi neudělala" Jeho slova podtrhne tím, že mi zmáčkl stehno na modřině až jsem sykla bolestí. Jak syknu tak se tomu pousměje. Kouknu po něm trochu víc postrašeně, protože si to očividně užívá. Musí na mě být skvělý pohled když jsem celá rudá a v rozpacích. ,,Začni se víc učit, jsi chytrá. Kdyby jsi chtěla, mohla by jsi být nejchytřejší ve třídě. " Konečně jeho ruka opustí moje stehno. Moje stehno po něm zůstalo vlhké mastí. Opře se rukama okolo mých boku. Díky tomu, že už se mě nedotýká, dokážu zase stát nohama na zemi, najít zpět svůj hlas a přejít do útoku se svojí drzostí. Nadechla jsem se, protože tohle si za klobouk nedám. Mi tady radit do života bůh ví co.
..

Pokračování příště

Tak snad se dnešní díl líbil. Rozhodla jsem se to utnout v nejlepším! 

Můra