Gabriela Bellová a Tom Holland.
Co se bude dít, když se vedle obyčejné septimánky nastěhuje mega hot kluk, kterej se ale ze začátku zdá jako namyšlený blbeček? Budou z nich nepřátelé? Kamarádi? Láska?
Jak mají poznat, co k nim ten druhý cítí, když s...
,,Ughhh sklapni!" Zamumlám ospalým hlasem při zaslechnutí mého alarmu, co mi ohlašuje, že je čas vstávat. Nemůžu tomu uvěřit. Letní prázdniny utekly strašně rychle.
S nejvíc otráveným výrazem vypnu budík a otevřu sociální sítě. Ta kráva Evelína přidala další fotku z Itálie. Nesnáším ji, vždycky se ve všem snažila být jako já. Snaží se stejně chovat, oblíkat atd. Akorát narozdíl ode mě se pořád jen vnucuje a je neuvěřitelně trapná. Btw její rodiče jí zařídili o týden delší prázdniny! U mě by to v životě neprošlo. No alespoň od ní budu mít ještě chvíli pokoj.
Po asi minutě projíždění zbytku nových příspěvků si pustím svůj "morning playlist" a vylezu z postele. Naštěstí oblečení jsem si připravila včera večer, takže se tím nemusím zdržovat. Popadnu je a vyrazím do koupelny. Rychle se osprchuju a vyčistím zuby. Make-up moc do školy nenosím, jen nějakej ten korektor a řasenku. Vyžehlím si vlasy a obleču se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Většinou nemám moc času na nějakou mistrovskou snídani, tak si jen zaleju cereálie mlíkem. Stisknu tlačítko našeho fancy kávovaru a zvolím dvojité espresso. Upřímně nevím, co bych bez tohohle zlatíčka dělala. Zavřu kelímek a postavím ho vedle batohu. Snad do něj nekopnu - vím že bych toho byla schopná. Dojím snídani a misku dám do myčky. Schecknu čas - Shit, nestíhám (lol klasika) popadnu kafe a batoh ( v kterým mám vlastně jen klíče, peněženku, pantofle a flašku s neperlivou vodou).
Vyjdu ven, zamknu a rychlou chůzí mířím na bus. Cestou vypiju kafe a papírový kelímek vyhodím do nejbližšího koše. Dorazím na zastávku a -Uf dobrý, ještě tu lidi čekaj. Zrovna když si začnu rozepínat batoh, že si vytáhnu peněženku, uvidím na začátku kopce můj bus.
Rychle vyhrabu pětistovku a kartu kterou chci nabít.
Nastoupím a řeknu: ,,Dobrý den, prosím nabít tří-měsíční Skvělnice - Staromyšl pod, jaj teda nad 18." Lol musel si myslet, jaká jsem blbka, ale poprvé jsem si nabíjela jako 18 letá.
Když už mi konečně vytiskl tu debilní jízdenku - kterou Btw nesmím ty 3 měsíce ztratit - a vrátil mi zbytek peněz, tak jsem se vydala hledat místo. No, moc jich tu není. Bingo, předposlední sedačka v přední části autobusu. Pár dalších lidí nastoupilo a jelikož se se všema klasicky znají, tak jim nedělá problém přisednout si.
Vytáhnu z peněženky sluchátka a chci alespoň na těch zbylých 20 minut před školou relaxovat. Když najednou mou pozornost přitáhne kluk, kterého jsem tu ještě neviděla. Dobíhal na zastávku stejnou cestou co chodím já. Odkud asi je? No nic, stejně mi to je jedno.
Už si chci zapojit do ucha i druhé sluchátko, když se vedle mě ozve: ,,Je tu volno?" Zeptá se mě ten kluk, kterého jsem před chvílí viděla.
Mé oči se setkají s jeho oříškově hnědýma a s malým úsměvem odpovím: ,,Jo klidně." On mi ale úsměv neoplatí a bez dalšího slova přisedne a začne někomu psát na telefonu.
