Bál

591 35 8
                                    

Dnes je ten den...
Uteklo to jako voda a dnes nás čeká každoroční Staromyšlský bál. Hrozně se bojím.

Sjíždí se na něj celé okolí a všichni tam vždycky vypadají dokonale. (Ještě aby ne, když je tam vstup tak drahej, co?)

Jsme domluvený s Kar, že se potkáme před hlavním vchodem o půl 8. Přičemž celý bál bude trvat zhruba do 11 a pak je afterparty u Denise. (Aka kalba pro lidi kteří se chtějí opít s co nejvíce kámošema, po náročným a až moc formálním šaškování.)

Vždycky se mi líbí, že po tom bálu někdo něco takhle uspořádá... protože to jsou doslova jediný party, kam můžeme úplně všichni.
(Jak si totiž každej udělá čas na ten bál, tak pak nemá problém si jít ještě na pár hodin užít s kámošema.)

Na tu afterparty samozřejmě už nechci jít ve svý obrovský róbě, proto si s sebou vezmu jen obyčejný černý šaty na ramínka.

Ale teď je čas na to, se jít nasoukat do těch mých obrovských, přenádherných šatů. Naštěstí mi k tomu jde pomoct mamka, která mi i natočila vlasy, který pak hezky vzadu sepla. A make-up jsem si udělala sama.

Už je 18:45 což je akorát na to, se jít oblíct, protože Tom mě má vyzvednout v 7.
,,Skočila sis ještě na záchod? Víš, že bys to pak měla složitý.." Zeptá se mě mamka.
,,Anoo, teď jsem byla, neboj." Zasměju se.

Škoda, že nejde se mnou.
Moc je s tátou na tyhle hromadný formální akce neužije, radši si spolu zajedou někam na večeři, kde mají větší soukromí.
Zrovna předevčírem vzal táta mamku do její oblíbené restaurace... a řekněme, že jsem šla radši přespat k Tomovi, protože určitý věci - ikdyž si ste s rodiči sebebližší, tak jejich dítě vidět, slyšet, nebo jen tušit nepotřebuje...

Každopádně mě těší vidět, že i po tolika letech do sebe vypadají tak zamilovaní.

Už si jen nasadím v chodbě boty... a hotovo.

V tu chvíli zazvoní i zvonek a mamka přejde otevřít

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

V tu chvíli zazvoní i zvonek a mamka přejde otevřít. ,, Tome, jen pojď dál. Jdeš právě v čas."
,,Dobrý den, paní Bellová... -Páni." Vzdechne Tom, když mě uvidí. ,,Moc ti to sluší." Přejde ke mně a dáme si malou pusu. 
,,Děkuju, tobě taky." Usměju se.
V koutku oka jen vidím jak se na nás mamka usmívá.
,,Téda." Přijde do chodby i táta. ,,To už se mi vdáváš, nebo co?" Přitáhne si mamku za pas a oba se na nás usmějou.

,,Ještě ne, pane Belli." Odpoví Tom s úsměvem.
Jen se na něj tak trochu překvapeně podívám, ale rázem se můj výraz změní v úsměv.

,,No to si piš, že ještě ne. Moji malou holčičku ti jen tak nedám mladej."

,,Done!" ,,Tati!" Řekneme s mamkou zaráz.

Nad tím se táta jen zasměje.

,,Vždyť si dělám srandu... no jo, ženský." Obrátí oči v sloup.
Pak zašeptá k Tomovi se smíchem : ,,Klidně si jich nech-" ale než to stihne doříct, tak už ho máma ženě s pantoflí.
Nad tím se musím pousmát. Občas mi ještě pořád přijdou jako teenageři.

My neighbor |T.H.|Kde žijí příběhy. Začni objevovat